Květen 2013

Ladádádata, maturita je moje <3

31. května 2013 v 23:55 | Yone Yeanling
Tak abych se také ozvala... :D
Dnešek byl jistě nezapomenutelným zážitkem. Ano, tento 31. květen utkví v mé paměti navždy - pro případ, že bych přeci něco zapomněla, píšu tenhle deníkový zápis na blog.
Angličtina začala slibně. Po tom, co jsem prohodila pár slov s Antonem, který přišel nejen včas, ale dokonce i dřív, než Filip, který šel po mě, jsem se odebrala do zkušební učebny, abych si vybrala otázku.

24. 24! měla jsem radost, když jsem to číslo viděla. Věděla jsem, že poslední dvě témata u angličtiny jsou totiž "My branch" a "My school". V tak štastnou otázku jsem ani nedoufala! Takže jsem byla relativně v klidu a zkouška byla... v pohodě. Víc v pohodě, než jsem čekala.

Chtěla jsem se mrknout na něco do češtiny nebo do dějin umění- proto jsem taky táhla do školy tu krosnu učení. Ale čas mezi angličtinou a češtinou jsme strávila maturantsky vystresovanými rozhovory s Ester a Verčou.

Čeština
Otázky číslo 19. číslo 19! Doháje, MOJE ČÍSLO. Ale byl to Cimrman. Ještě hodinu předtím jsem říkala holkám, že si hlavně nechci vytáhnout Petra a Lucii... a Cimrmana. XD Takže v první chvíli mě to polilo... ale nakonec jsem z toho vybruslila s přehledem. Paní profesorka mi potom na chodbě dokonce říkala, že mi ten Cimrman docela sedl. Já se smála, a přiznala, že jsem si ho vytáhnout moc nechtěla. Přála jsem si Spalovače Mrtvol.

Dějiny umění tak tady jsem měla opravdu strach.
16. a) Vývoj české gotické architektury b) Představitelé Francouzského a českého Impresionismu
V tu chvíli mi to přišlo jako katostrofální otázka, zpětně si říkám, že podobně katastrofální by byla téměř každá. Chvílemi jsem byla v háji. Nevěděla jsem, a profesorka mluvila za mne. Na druhou stranu, měla jsem i světlé mometny, kdy jsem mluvila a šlo to samo. Nicméně ve výsledku jsem měla pocit, že budu mít trojku. u___u

Technologie
23. 23!! Moje druhé číslo... vůbec nechápu, jak se mi mohlo podařit dostat k maturitě tyhle dvě čísla. XD Je to jen vtipná náhoda, ale i tak.
a) Materiály a tachnické pomůcky v užité grafice, počítačová grafika b) kaligrafie
Prrvní polovinu jsem se cítila jako trapák, vyjmenovávajíc všechny grafické techniky a pomůcky pro ně potřebné. Nakonec jsem řekal všechny, zabralo to chvíli a bylo ticho. Protože jsem se bála ticha, říkal jsem, ať se mě klidně na něco zeptají... řekli, ať jdu na další otázku, že se kdyžtak vrátíme. Tak jsem mluvila o kaligrafii, o které se toho podle mě moc říct nedá, ale řekla jsem všechno. Nakonec se mě zeptali ještě na pár věcí, věděla jsem téměř všechno- takže z technologie byl pocit dobrý.

Obhajoba praktické maturity
=fiasko. Zapomněla jsem říct tu nejpodstatnější věc, zapomněla jsem vlastně říct všechno podstatné a nakonec jsem skoro utekla. XD (volali mě zpátky, protože se chtěli na něco zeptat). Bála jsem se, že kvůli mé ubohé prezentaci (byla nejhorší) skončím nakonec s dvojkou, což by mě v případě mojí praktické maturity víc než mrzelo. Naštěstí to dopadlo dobře. Dostala jsem za jedna... stejně jako ze všeho ostaního.

Divila jsem se. Vůbec jsem nebyla schopná to pochopit. Dostala jsem samé jedničky? jistě, češtinu mi pokazí ta písemná, ale... dostala jsem samé jedničky? Stáli jsme tam v řadě a všichni nám blahopřáli. Někteří velice srdečně a pohnutě. Angličtinářka mi blahopřála třikrát. Když počítám i to, jak mě chválila krátce po skončení anglické části, tak vlastně čtyřikrát). Má to svůj hluboký důvod viz tenhle článek. Měla jsem radost, že jsem jí udělala radost. A taky, že jsem nezklamala češtinářku, která mi na konci roku zlepšila známku z češtiny a dala mi na vysvědčení dvojku, ačkoli známky jsemměla na docela čistou trojku.
Předsedkyně maturity byla milá celou dobu, na konci se s námi hezky oficiálně rozloučila a celou dobu se usmívala. Vlastně všeichni byli strašně hodní a i když jsem byla ve stresu, atmosféra nebyla nesnesitelná.

Ale jsem ráda, že to mám za sebou. Jen si to stále nejsem schopna uvědomit.

Výlet a tak.

11. května 2013 v 23:40 | Yone Yeanling
Výlet s Tamarou po památkách. Přijde mi, že jsem se nenaučila nic... a jen mě deptá, jak ona to všecko krásně zná! Vyhládka z Pražského hradu- jmenuje kostely, na které je výhlded. Svatý Mikuláš od Diesenhofferů, to je tak to jediné, co poznám já. A možná
ještě panna Marie Sněžná, Karlův Most, Prašná brána, Mostecká věž...

Špatně jsem se oblékla a skuhrala, že je mi zima. Pršelo a turisti z deštíky se pletli pod nohy. Když jsem už fňukala příliš, zašli jsme do Dobré kavárny a protože se tam nedá platit kartou, Tamara byla tak hodná a pozvala mne.

Pak jsme zašli ještě do sv. Voršili a do dalšího kostela, jehož jméno jsem zapomněla.

Jsem unavená. U nás doma je nepořádek, a já z toho mám špatný pocit. Neučím se, jak bych měla. Ne, dělám i věci, které si nemůžu dovolit- třeba píšu tenhle článek. Místo toho bych měla dole třeba dát mýt nádobí, ale mám pocit, že se musím učit. Pozítří jedu k babičce. Tam bude větší klid... přišlo mi, že se vtírám, když jsem volala, jestli bych tam nemohla přijet. Ale myslím, že mě uvidí moc rádi. Děda říkal, že pro mě se tam místo najde kdykoli a nabízel, že pro mě přijede do Prahy (bydlí kousek od Plzně). Těším se, až je uvidím...

Beran

1. května 2013 v 21:08 | Yone Yeanling
Zejtra to začne! Písemná maturita. Nikdy jsem z toho snad nebyla méně nervózní, než dnes. Doufám, že mi tenhle klid vydrží. Ale... ona je to jen písemná a písemné by neměli být těžké. To ty ústní...

Včera se mi narodila nová sestřička. Jmenuje se Berenika ("ta, která výtězí"). Rozkošné stvoření... Dnes jsme byli navštívit maminku v porodnici.
http://sphotos-e.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-ash3/943252_631324713547761_1993777777_n.jpg
Tady jsme spolu. <3 Achjo, vždyť já bych klidně mohla být její matka! :"D Ten pocit, že až ona bude v mém věku, budu já stará jako naše maminka... to je mezigenerační rozdíl! Ale je roztomilá... achjo, nevím, co tak najednou, že mi začali přijít roztomilé děti? Ale... já z toho skoro pláču!
Berenika, Beránek... no jo no. Hlavně že na tu bandu, co jí tenhle tejden doma hlídám a vařím pro ně, pořád akorát křičím. :D Ale docela ze mě mají respekt. Nedovolí se chovat tak, jako se někdy chovají k mamince. Ale je to příběhové dítě. Sedmé dítě. A já jsem nejstarší sourozenec, prvorezenec a to jsou ti, co to v pohádkách vždycky nejvíc projedou. XD
A ještě sem přihodím návrhy na postavu do mého nového krátkého komixu. :"D Už se mi začíná rýsovat příběh, i když obecně je to hlavně v náladách... jakmile se snažím to nějak zkonkrétnit, je všecko špatně! A celé to stojí hlavně na hudbě kterou jsem poslouchala posední dny a na mojí momentálně stále sílící dlouholeté posedlosti biomecha a mechanickými věcmi a Roboty... hlavně Roboty.

No, jdu si zkusit napsat anglicky formální dopis. :D Alespoň symbolicky bych se na tu angličtinu mohla kouknout.