Když mi bylo dvacet, tak jsem si už myslel, že jsem dospělej... ale když se tak koukám na tebe XD

10. března 2013 v 20:58 | Yone Yeanling
Dneska ráno u snídaně.
Ale já si nádohou také myslím, že jsem dospělá! Teď je mi 19.
Jo, jasný... ještě si moc nevydělávám. Jediné moje vydělané peníze byli 1) za bibliofílie pro jednu naši učitelku 2) ilustrace do knihy, která zrovna teď bude vycházet 3) ta commission minulej tejden 4) ten obraz, co stojí na stojanu 5) ty skicy pro tu kapelu- pokud nám tedy ten pán skutečně zaplatí.
Ale o prázdninách musím mít práci... a příští rok Plzeň! Chtěla bych se osamostatnit co nejvíc. A bude mi dvacet. Ale... táta vlastně neví, do jak vysoké míry se hodlám osamostatnit (ve vlastním zájmu jsem se nešířila, ještě by to pak dopadlo tak, že neseženu žádnou pořádnou práci a budu za trapáka), takže asi má docela právo do mě rejpat... přeci jen už nejsem malá... a že bych rodiče stála málo peněz se říct nedá. Musím s tím něco udělat!
Ale nakupovat oblečení je daleko lákavější, než šetřit si na nájem a na jídlo!

Věci se změnily. Dnes ráno mne s jarním vzduchem opět ovanula ta nostalgie. Při pohledu na perník posypaný moučkovým cukrem ke svačině znovu. Je to krásné a zároveň smutné, když vám před očima vyvstanou ty vzpomínky na dny dávno uplynulé...
Něco se změnilo.
I když čtu články na tomhle blogu... vždyť ho mám už skoro čtyři roky! Byla jsem jiná. V prváku...
Na prvák mám hezké vzpomínky. Jak jsme s Tamarou o volných hodinách sedávali v parku a poslouchali opening z Krále Šamanů (ten japonský) a povídali. Tehdy jsme ještě mluvili hodně o anime! :"D Tamara se dívala na Fairytale. A taky frčel Soul Eater a moje milované FMA...

Druhák byl divný. Nejdivnější rok... to jsem začala zase kreslit ty kravavé obrázky a mluvit s postavami z příběhu. Neměla jsem nikoho, skoro jsem se nevídala se Sárou a Jíťou a pořád jsem přemýšlela o divných věcech. Se spolužáky jsem se cítila nepříjemně i když jsem věděla, že proti mě nikdo nic nemá. Schválně jsem se ještě víc uzavřela do sebe a divně jsem se tvářila, divně jsem hodila, divně jsem se smála. A pořád jsem měla sebezničující úvahy... a když už to nešlo dál, celej můj život se obrátil, když jsem byla nemocná a cítila se tak sama. Najednou jsem se zastavila a asi to byl Boží záměr že jsem se vrátila a začala chodit mezi křesťany... a postupně bylo všecko jinak. Tehdy jsem taky řekla rodičům víc o svém životě a o lidech z internetu a začala se víc stýkat s kinixuki.

Třeťák byl v pohodě. Chodila jsem za školu, protože učitelka nezapisovala a koukala se spolužáky v hodině na filmy, protože jí to nevadilo a do práce nás nenutila. Podlehla jsem znovu kreslícímu šílenství, kreslila jsem a kreslila. Četla jsem Letopisy z hlubin věků, jak mi doporučila kinixuki a oblíbila si je. Víc jsem se skamarádila se Segim, který z mých spolužáků nejvíc projevoval zájem se se mnou bavit. Dohadovali jsme se o tom, jestli Mew přemůže Mewtwo a o tom, jestli se krupicová kaše dá vařit z mouky (dá! můžete do klidně vyzkoušet). Chodila jsem mezi křesťany a čím dál tím víc jsem přemýšlela nad tím, jak se Vojta podobá Claudovi... a nemohla na to přestat myslet, když pořád jedl prášky a byl nemocný a říkal vtip o kaprovi a stěžoval si, jak je hubený. Achjo, jak moc se mi tehdy líbil. Jeli jsme na ten křesťanský slet a my dva byli na semináři o uzdravování, ještě s Hansem a bylo to nejlepší, protože jsem byla sama s nima dvěma a... ten seminář byl ostatně taky skvělý.

Čtvrťák... čtvrťák je v plném proudu. Ze začátku jsem se hlavně připravovala an vysokou. Nakreslila jsem komix... a prostě jsem hodně kreslila. Ve škole máme nejhorší rozvrh za celý čtyři roky a Král zapisuje, takže zatohovat nepřipadá v úvahu, i když pracovní morálka také moc není. Už na konci třeťáku jsem získala nějaké pěkné kusy oblečení a začátkem čtvrťáku mi lidé začali říkat hezké věci o tom, jak se poslední dobou oblékám. Začala jsem mít ráda nakupování... teď už se ani nebojím jít do nákupáku sama! (ne že bych nakupovala nějak extra často, sama jsem si šla koupit jenom boty na ples. XD Ale bylo to super, poslouchala jsem Lanu a cejtila se jako velká holka.) Až nastoupím na vysokou, budu vypadat ještě víc jako postava z příběhu. :"D
Skamarádila jsem se s Honzou... Dostala jsem se na UUD... a další věci se ještě stanou. Změnil se můj způsob přemýšlení... ne moc. Nebo já nevím. A mám pocit, že oproti prváku se mi zhoršil charakter.

Už zase začínám být ponurá, žádný Beyblade ani válení se v kalužích. Žádné příběhové hry za poslední dva roky... zato jsem vymyslela rekordní množství nových příběhů, nebo jen jejich nálad... Vymyslela jsem Evžena a přemýšlím o další postavě, jejíž jméno jest Laura. A cítím se dospělá a místy zase tak nějak prázdná... jako někdo, co něco nedokázal.
Obrazy v mojí hlavě jsem opět zřetelnější... a zdají se mi divnější sny. Začala jsem chodit do církve v kavárně Louvre co založil otec Jedné z Nejinteligentnějších, ale s tamtou mojí křesťanskou partou se vídám málo, protože... mám ve čtvtek dlouhou školu. Vojta začal chodit s Verčou a Hans s Luckou... a je to asi dobře, protože oni se k sobě všichni hodí. A já... se cítím stará.



Yone
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Yu Yu | Web | 11. března 2013 v 17:47 | Reagovat

Máš teď dost rozdělané práce... To budeš mít hodně peněz, jó! penízeee...
Hmm, je fajn, že mi přijde že všechno o čem jsi mluvila vím. Teda velmi zhruba, takové ty věci jako vtipy o kaprech, to fakt nevím. XD

2 Yone Yone | Web | 11. března 2013 v 20:35 | Reagovat

[1]: No... pracuju akorát na tom plátně a té zakázace pro Kapelu. (Od toho týpka jsme dneska s Filípkem dostali napůl 1000,- :") Takže mám u Krále pětikilo...)
:") No jo, jsou to takové věci, které jsem tady buď psala, nebo o nich často mluvím. Ten vtip o kaprovi byl jen jeden, takové to- Vyběhne kapr na kopec a z plna hrdla zařve:"..." (ale říkal to hrozně sladce, on je... asi ten nejvtipnější člověk, kterého znám.)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama