Sny

27. února 2013 v 19:43 | Yone Yeanling |  Deníček
Dnes se mi zdál strašidelný sen. Nepamatuju si z něho moc, spíš jen tak pocitově... první část, kterou si pamatuji měla nějaký příběh- já a pár dalších lidí (z nichž jeden byl pravděpodobně člen top6 a možná dokonce zrovna subjekt číslo Šest) jsme měli nějakou speciální misi, měli jsme něco někam donést nebo jsme možná odkudsi utíkali- a museli jsme zdolat obrovkou výškovou vzdálenost dolů- jakobychom stáli na krychli z obřích jehličnatých stromů, jejichž špičky rostli do přesně stejné výšli a my se měli vrhnout domů a nějak se spustit držíc se vždycky za konce větví... výška to byla závratná, ačkoli nám nic nebránilo ve výhledu dolů (větve vždycky byli také stejně dlouhé, takže jsme padali téměř volným pádem, bržděný628Braviary.pngm pouze naší snahou udržet se těch větviček... uaa.. to se nedá popsat). Chvíli jsem takhe padala a žaludek se mi svíral závratí a tím snovým pocitem, že tohle nepřežiju, že dopadnu na zem a zbyde ze mě jen hromádka kaše a pak se mi vysmekla ruka a já padala už doopravdy- byl to děsnej pocit a ničím to nepřipomínalo moje obvyklé snové létání.
Zachránil mne nějaký ptačí pokémon. XD Asi můj- myslím, že to byl Braviary- a myslím, že byl můj- sletěl pode mě a tlakem vzduchu ze svých křídel zpomalil můj pád... to bylo taky dost divný. Ale pořád jsem padala, i když jsem se bála o něco míň.
A pak se sen najednou změnil- nebo ne najednou, možná si jen nepamatuju, co se mezitím dělo, ale teď jsem byla sama, v černém světě, který připomínal Yume Nikki. Byla černočerná tma a já věděla, že jsem se ocitla v nějaké hře... postupovala jsem tím černým prostředím a plnila nějaký úkol, který je příliš snový a já to nedokážu popsat, až jsem se dostala do nějaké lokace, která mi utkvěla v paměti ze všeho nejvíce.
Všude byla tma. Vznášela jsem se ve vzduchu nad temnou propastí a kolem mě proplouvali smutné duše- nebo tak jsem si je pojmenovala teď, když vzpomínám- vypadali jako jako černí duchové - takový ti prostěradlový, ale měli oddělené hlavy od těla... uaa... asi je nakreslím. No, něco takovéhohle =>
Bylo jich tam spousta, všude, kam jste se podívali se vznášeli- tedy vlastně ne úplně všude, jen v mé výškové rovině, tam jich bylo nejvíc a nahoře, dole žádní nebyli. Přemýšlela jsem nad tím, co je to za místo- asi mě napadlo, že je to peklo... nejsem si jistá, ale sny o pekle já mívám. A také jsem neměla tušení, co tam dělám- aha, byla to herní lokace- tak co mám dělat, co se dozvědět? Asi tam byl někdo, koho jsem oslovila, nějaké jiné stvoření, protože ztrápené duše jen proplouvali kolem. A ten někdo mi začal vyprávět příběk, který byl asi o něm. Říkal, že byl kdysi vězněn ve vězení- možná to bylo skutečné vězení, možná jen duševní, nejsem si jistá. A něco o tom, že k němu mluvil nějaký démon, nebo ďábel a on to, co mu říkal zapisoval do takové kostky- tu kostku jsem viděla, otáčela se předemnou v temnotě a vypadala jako naanimovaná. Byla celá popsaná a uvnitř bylo oko, jako je oko brány ve Full Metal Alchemist. Ten ďábel proto zůstal v té krabici, ale vypravěč jí měl pořád u sebe... asi mě žádal, abych jí od něho vzala- ale tím si už vůbec nejsem jistá, protože to co se dělo dál si buď nepamatuju, nebo mi zazvnil buďík.

Ale ta atmosféra mi zůstala i po probuzení. Nedá se to napsat, ale byl to opět jeden z těch silně atmosférických snů... ráno jsem měla divný pocit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Yu Yu | Web | 27. února 2013 v 22:57 | Reagovat

Hmm, sny o pekle musí být příšerné. To je mi líto.
Já měla taky jeden silně atmosférický sen a nějak se mi to pořád vrací a pořád nad ním přemýšlím.
A taky to bylo herní. Jen děsivé, protože jsme byla sama a zbytek byl takový... NPC, byli, ale nepřemýšleli, nebyli jako já.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama