Únor 2013

Sny

27. února 2013 v 19:43 | Yone Yeanling |  Deníček
Dnes se mi zdál strašidelný sen. Nepamatuju si z něho moc, spíš jen tak pocitově... první část, kterou si pamatuji měla nějaký příběh- já a pár dalších lidí (z nichž jeden byl pravděpodobně člen top6 a možná dokonce zrovna subjekt číslo Šest) jsme měli nějakou speciální misi, měli jsme něco někam donést nebo jsme možná odkudsi utíkali- a museli jsme zdolat obrovkou výškovou vzdálenost dolů- jakobychom stáli na krychli z obřích jehličnatých stromů, jejichž špičky rostli do přesně stejné výšli a my se měli vrhnout domů a nějak se spustit držíc se vždycky za konce větví... výška to byla závratná, ačkoli nám nic nebránilo ve výhledu dolů (větve vždycky byli také stejně dlouhé, takže jsme padali téměř volným pádem, bržděný628Braviary.pngm pouze naší snahou udržet se těch větviček... uaa.. to se nedá popsat). Chvíli jsem takhe padala a žaludek se mi svíral závratí a tím snovým pocitem, že tohle nepřežiju, že dopadnu na zem a zbyde ze mě jen hromádka kaše a pak se mi vysmekla ruka a já padala už doopravdy- byl to děsnej pocit a ničím to nepřipomínalo moje obvyklé snové létání.
Zachránil mne nějaký ptačí pokémon. XD Asi můj- myslím, že to byl Braviary- a myslím, že byl můj- sletěl pode mě a tlakem vzduchu ze svých křídel zpomalil můj pád... to bylo taky dost divný. Ale pořád jsem padala, i když jsem se bála o něco míň.
A pak se sen najednou změnil- nebo ne najednou, možná si jen nepamatuju, co se mezitím dělo, ale teď jsem byla sama, v černém světě, který připomínal Yume Nikki. Byla černočerná tma a já věděla, že jsem se ocitla v nějaké hře... postupovala jsem tím černým prostředím a plnila nějaký úkol, který je příliš snový a já to nedokážu popsat, až jsem se dostala do nějaké lokace, která mi utkvěla v paměti ze všeho nejvíce.
Všude byla tma. Vznášela jsem se ve vzduchu nad temnou propastí a kolem mě proplouvali smutné duše- nebo tak jsem si je pojmenovala teď, když vzpomínám- vypadali jako jako černí duchové - takový ti prostěradlový, ale měli oddělené hlavy od těla... uaa... asi je nakreslím. No, něco takovéhohle =>
Bylo jich tam spousta, všude, kam jste se podívali se vznášeli- tedy vlastně ne úplně všude, jen v mé výškové rovině, tam jich bylo nejvíc a nahoře, dole žádní nebyli. Přemýšlela jsem nad tím, co je to za místo- asi mě napadlo, že je to peklo... nejsem si jistá, ale sny o pekle já mívám. A také jsem neměla tušení, co tam dělám- aha, byla to herní lokace- tak co mám dělat, co se dozvědět? Asi tam byl někdo, koho jsem oslovila, nějaké jiné stvoření, protože ztrápené duše jen proplouvali kolem. A ten někdo mi začal vyprávět příběk, který byl asi o něm. Říkal, že byl kdysi vězněn ve vězení- možná to bylo skutečné vězení, možná jen duševní, nejsem si jistá. A něco o tom, že k němu mluvil nějaký démon, nebo ďábel a on to, co mu říkal zapisoval do takové kostky- tu kostku jsem viděla, otáčela se předemnou v temnotě a vypadala jako naanimovaná. Byla celá popsaná a uvnitř bylo oko, jako je oko brány ve Full Metal Alchemist. Ten ďábel proto zůstal v té krabici, ale vypravěč jí měl pořád u sebe... asi mě žádal, abych jí od něho vzala- ale tím si už vůbec nejsem jistá, protože to co se dělo dál si buď nepamatuju, nebo mi zazvnil buďík.

Ale ta atmosféra mi zůstala i po probuzení. Nedá se to napsat, ale byl to opět jeden z těch silně atmosférických snů... ráno jsem měla divný pocit.

Tak různě

26. února 2013 v 20:16 | Yone Yeanling |  Deníček

V hlavě mi výří nepřetržitá spleť myšlenek. Ať jdu kamkoli, ať dělám cokoli, stále se motám v těch myšlenkových kruzích, z nichž některé jsou příjemné a jiné méně, depresivní rozjímání střídá rozmařilé letmé úvahy o lidech v okolí, o spolu-cestujícíh v dopravě a o členech TOP šestky (nemyslete si, že jde o nějakou politickou stranu, je to jen... volné sdružení se členy, kteří ani netuší, že jsou členy.)
Pozejtří mám maturitní ples. Posledních sedm dní se moje činnost pohybovala zejména okolo toho, co si vezmu na sebe a jaký si udělám účes- kadeřníka nemám a mít nebudu… tak se trochu bojím. Ale dnes jsem si koupila pudr na vlasy, což je docela fajn věc. Královna plesu asi nebudu, ale snad nevyvolám kritiku davu.
V sobotu se konala oslava narozenin jedné z nejinteligentnějších- největší oslava narozek, kterou jsem měla tu čest navštívit. (Bylo tam asi dvacet lidí- to je na mě hodně) a konalo se to v krásném podniku Sir. Tobi's v Holešovicích. Bavila jsem se ale hlavně s Kyuu a se Štěpou z malby. Jídla bylo spousta, pustili i hudbu z iPodu Kyuu, takže muzika taky super… končili jsme po dvanácté a Kyuu chtěla jít ještě někam pařit se Štěpou, ale z toho nakonec nic nebylo, protože si jí oslavenkyně zodpovědně vzala domů (prý by se pak nedostala domů… tomu jsem docela i věřila, vzhledem k tomu, že už tak vypadala trocu mimo.) Se mnou Kyuu už party-hard jít nechtěla, říkala, že by se bála jít s někým, kdo ne-party-hard. Tak jsme si dali noční atmosférickou procházku Holešovicemi s filosofickým rozhovorem a zastávkou u Sila, což jest jedna inspirativní stavba.
A… já se musím jít učit renesanci na zejtřejší test (a k maturitě. XD) takže nevím, proč tady píšu článek… ale to nevadí.

Dobrou noc.

Yone

Nevím co dřív

19. února 2013 v 20:48 | Yone Yeanling
Asi mi to všecko padá na hlavu.
Vyrobit si korunku na ples- holky vymysleli, že budem super originální a místo šerp budem mít koruny. Těžko říct, jestli mi to přijde lepší, já jsem usedlá, asi bych raději tu šerpu. XD Ale možná to bude hezké... jek kdybch se tomu začala věnovat dřív, když ples je už příští čtvrtek! a to mi ještě chybí boty a punčochy... a sehnat kadeřnici!
Moje zdraví na tom také není nic moc a měla bych si zajít k doktorce- vím, že měla ale trochu se bojím, mám takovou vadnou ordinaci.
Kreslení nestíhám, obraz pro strýce nestíhám...
A dneska ve škole jsem strávila spoustu vyučovacích hodin (asi děvět) tím, že jsem střídavě četla knihu (Mistr a Markétka od Bulgakova) a spala s hlavou zamotanou do svetru a položenou na topení. Bolela mě hlava a kluci si pustidi "Džanga" a ten film je tááák uřvanej.
Maturitní otázky z technologie jsem ještě ani nezačala, a pořád mi přijde, že nic neumím...
Z posledního testu z ekonomie jsem dostala za pět- v pátek mám psát opravu. Ale já se učila! a přijde mi, že tuhle látku stejně nepochopím nikdy. Češtinu taky dost nedávám- příští tejden chce začít zkoušet čtenářské deníky. A já jsem na tom tak nějak zoufale.
Aby toho nebylo málo, necházím se v docela pochybném psychickém stavu- už delší dobu. u___u ale o tom vám vykládat nebudu.
Musím dát do obálky ty ACEA, která musím odnést na poštu, protože... jsme prostě strašná. A chtěla jsem naskenovat kinixuki ten obrázek, který mi nakreslila, ale... zapomněla jsem ho ve škole v deskách s přípravou na test z maturitních otázek, do kterého jsem si jej uložila, aby se nezničil! D8

Uaaa... jdu pryč. XD Dneska jsem ztratila času až moc...

Nevěřím tomu

14. února 2013 v 13:31 | Yone Yeanling |  Sním
Nevěřím tomu, že jsem tu. Protože jsem tu nebyla dlouho... Protože jsem si myslela, že už sem nikdy nic nenapíšu. Ale četla jsem si blog Skye a dolehla na mne nostalgie.
Vypracovávám maturitní otázky. Je to hrozná otrava... a marnost. "Marnost nad marnost, všechno je marnost!" řekl Kazatel...
(nějak to nedokážu dostat z hlavy).
Poslouchám déšť. Mám ráda zvuk deště... A za chvíli půjdu kreslit ten návrh na booklet té kapely. Školní úkol... ale je to docela psina a asi za to dostanu nějakou tu stovku (řekněme tři), poněvadž jest to reálná zakázka- a zatím běží jen o skicovné. Jeden z nás "kreslířů" ze čtvrté bé pé bude v úterý vybrán, aby se na tom projektu podílel nadále a zbytek zase bude mít klid. Já moc vybrána být nechci... kluci z kapely na mne kdovíjaký dojem neudělali- spousta velkých řečí, ale hudbu svou nám nepustili, tak jak si má človek udělat obrázek?
Dostala jsem se na vysokou. Příští rok budu studovat komix a dětskou ilustraci v Plzni a kinixuki bude moje spolužačka. Přijali i našeho kamaráda z ArtCampu, a teď s ním na facebooku (ano, jsem trapná, mám facebook) probíráme bydlení. (Já nejsem úplně přesvědčená, zda je správně, abychom spolu my tři bydleli, tedy zvlášť jsem napochybch ohledně toho, jestli je v pohodě bydlet s klukem, který sice působí jako hodný a milý člověk, ale dohromady ho znám tak kolik? čtrnáct dní? (to zní uhozeně) (ArtCamp, den otevřených dveří, KomixFest, jeden výlet do čajky, když byl v Praze + čtyřdení přijímací zkoušky). Ale On skutečně je hodný a milý a navíc máme na některé věci docela podobné názory...)
Posunula jsem se s příběhem. Mám celou osnovu první části, kterou chci vecpat do deseti kapitol, a do konce roku jsem si dala jako výzvu za úkol napsat celou zbylou osnovu -tedy druhou a třetí část- a k tomu dopsat kapitoly první části. Zatím mám první, kterou musím spojit s těmi dvěma dalšími (přepisovala jsem začátek první kapitoly a nějak se to roztáhlo...). Taky chci do konce roku nakreslit reference všech mých postav. (Ty co mám jsou k vidění zde).
A za dobu, co jsem nepsala na blog jsem taky trochu vyrostla. Podařilo se mi alespoň z části (teď ve čtvrťáku) nalézt své místo v kolektivu a teď, po tom týdnu talentovek v Plzni (na UUD se hlásilo spoooouuuusta lidí od nás ze školy) se na chodbách zdravím i s pár lidmy z jiných oborů. :") Je to skvělý pocit!


No... stalo se toho hodně. Tenhle článek by mohl být ještě dlouhý. Ale na to nemám čas, je půl druhé a já mám spoustu práce.

Stejně si to tu píšu jen pro sebe a já to všechno přece vím. XD

YONE