Červen 2012

Quaililaaava

16. června 2012 v 11:07 | Yone Yeanling
Víte co? tenhle článek nemá nic společného s Quilavou. Prostě to berte tak, že jsem to nechtěla pojmenovat "nenapadá mě název článku")
<=tohle si musíte rozkliknout. Je to krásné a vystihuje to všecko. *headdesk*
Dneska odjíždím večer k moři. Na dva týdny do chorvatska... stahujem si se ségrou spoustu filmů a balím spoustu věcí. Tedy nebalím... píšu článek, protože nevím, co dělat dřív- divná logika.
Včera jsem byla v čajovně s Kyuu a bylo to nejlepší. Bylo to tak úžasné, že se mi vůbec nechtělo domů a chtěla jsme tam sedět a pít čaj už napořád. Mluvili jsme o spoustu závžných věcech... a o příběhách. :"D Kyuu je skvělá. Jsem ráda, že mám takové přátele... a... vůbec jsem ráda, že mám přátele. Že mám tolik přátel. Víte, je mi hrozně líto lidí, kteří nemají přátele... přijde mi to hrozně smutné, když někdo nemá ani jednoho člověka ve své blízkosti, kterému by se mohl svěřit s čímkoli, s kým by mohl mluvit a smát se nebo i mlčet, aniž by to bylo hloupé. Přátelství je skutečně úžasná věc. ;u;
Včera jsem měla devatenácté narozeniny. Je to hrozně zvláštní, říct si, že je mi devatenáct- devatenáct je podle mne nejlepší věk a ještě lepší číslo (osobní úchylka na devatenáctku). Ale o to víc se děsím, že mi bude dvacet. X"D Je to divné...
Včerejšek byl skvělý. Ráno jsem byla na poliklinice, protože jsem měla v uchu kus vaty, který mi tam uvízl při čištění a nešel vytáhnout. Předevčírem jsem z toho měla hroznou depresi (ono to bylo částěčně tím, že se mi to stalo pozdě večer a pak se mi to doma snažili z toho ucha vydolovat, což hrozně bolelo. Ke konci jsem hrozně brečela, což normálně nedělám (bylo to asi i několik let, co jsem předtím brečela bolestí), což bylo asi způsobeno z části i šokem a mojí ne zrovna radostnou náladou.
Ale návštěvu nemocnice jsem brala z té lepší stránky. Mám slabé poranění zvukovodu a dostala jsem kapky, jinak je všecko v pohodě. X"D (fakt hrozná prkotina na to, jak o tom tady básním).
Ve škole jsem dodělala těch pár knížek pro naši češtinářku (dělali jsme pro ni nějaké rádoby bibliofílie s jejími básničkami, které bude prodávat) a rozloučila jsem se se svými spolužáky... to bylo hrozně hezké. Oni se na mě tak hezky usmívali. :"D Ne že by se normálně neusmívali, ale mě to udělalo takovou radost, jak mi přáli hezké prázdniny...
Na výtvatrce jsem ukázala svojí učitelce dokončený obrázek, který mě stál celý letošní školní rok, ačkoli není moc dobrý. *facepalm* Ale jí se hrozně líbil... takže jsem jí ho nechala na výstavu a dostnu ho až v září.

A pak jsem šla s Kyuu do čajky... byla jsem tak ráda... tak ráda... Šťastná, že o svých narozeninách můžu být s někým, koho mám ráda (a s kým se nevídám každý den... samozřejmně mám hrozně ráda svoji rodinu a svojí sestru). Do poslední chvíle to vypadalo, že se mnou totiž nikdo nikam nepůjde (dokonce tak, že kinixuki uvažovala, že za mnou přijede z daleka předaleka, abych nebyla sama. ;u;)

Ale teď budu opravdu muset jít balit... *facepalm*