Květen 2011

♫Máám tě rád je fajn tě mít♫

22. května 2011 v 21:30 | Yone Yeanling |  Sním
♫♪♫ Když je se mnou kamarád,
zvládneme úkol, pak si jdeme hrát.
Když na mě zlý pes štěká tolikrát,
spolu se nemusíme bát. ♫♪♫

♫♪♫ Mám tě rád, je fajn tě mít,
vždycky jsem toužil víc s tebou být,
je príma, že tě můžu mít,
že spolu šťastní můžem být. ♫♪♫

♫♪♫ Maminku mám také rád,
je na mně hodná, vaří co mám rád
a když mě v noci zlý sen vyděsí,
přijde a s ní jsem v bezpečí. ♫♪♫

♫♪♫ Mám tě rád, je fajn tě mít,
vždycky jsem toužil víc s tebou být,
je príma, že tě můžu mít,
že spolu šťastní můžem být. ♫♪♫

♫♪♫ Pán Bůh k sobě děti zve,
jak přítel otec všechny obejme.
OJeho lásce přece dávno víš,
kdypak i ty mu odpovíš: ♫♪♫

♫♪♫ Mám tě rád, je fajn tě mít,
vždycky jsem toužil víc s tebou být,
je príma, že tě můžu mít,
že spolu šťastní můžem být. ♫♪♫


Miluju ten refrén. Tohle je jedna z písní mého dětství. Ano... asi to zní tak... zamilovaně. Pochybuju, že by to normální člověk vnímal tak jako já. Dneska to zpívám celý den... a chytám z toho skvělou náladu. Nemůžu vám to ale dát poslechnout, protože to nemůžu nikde najít. X"D A je mi fakt jedno co si o mě myslíte.
Je to píseň z jedno dětského křesťanského zpěvníku co máme doma. Někde k tomu máme i kazetu... a je to krááásné. Zítra se to naučím hrát na příčnou flétnu (pokud jsem za ty dva roky nezapomněla všecky hmaty).
---
Byla jsem se ségrou běhat venku v dešti. Byla bouřka... ale daleko a než jsme se stihly dostat ven, tak ten největší slejvák skončil. Ale... proběhly jsme se mladým rostoucím lesíkem, vyváleli se v trávě a na závěr- protože jsem si připadali moc suché- jsme se vyváleli v kalužích. Když jsme stáli před vchodem, voda z nás tekla proudem. Otec říkal, že tam máme zůstat (protože se zrovna díval z okna, když jsem si lehla do té veeelké louže před barákem). Ale bylo bááááječné. Tak skvěle jsem se necítila dlouho. Doufám jen, že mi tahle nálada dlouho vydrží.
---
Zato co se týká kreslení tak dneska moc neskóruju. Budu ráda, když dokončím druhou stranu trénovacího skicáku- na nic vlastního se dnes už asi nezmůžu. :"D

↑ náhodná slečna s ušima... a ti kocouři to jsou prosím Plameny z Charlieho. :"D Asi mám.. fanartící období. Mimochodem... to na stejném papíře jako první dva obrázky z minulého článku. Na tom papíře je pět nějakých takových obrázků... a ještě by se tam tak dva vešli. (jaaj! kreslím tak malé věci. X"D)
---
jestli vám je divné, že jsem přidala dva články takhle po sobě.. tak se nedivím. Ale já o těch kalužích prostě napsat musela. :"D (je to něco jako moje stopišky v zimě. X"D)


Yone Yeanling

Zase kreslím. :"D

21. května 2011 v 13:25 | Yone Yeanling



Yeeees!
Pro včerejšek ustoupila moje kreslící krize! X"D Nevím ještě, jak se to bude vyvýjet dnes, jelikož jsme ráno strávila tři hodiny akčním úklidem. (rodina odjela pryč, tak jsem si řekla, že to dole uvedu trochu do pořádku. Uklidila jsem podlahu spíže, odvezla několik pytlů odpadků do konteineru (tři cesty tam a zpět na bruslých), dvakrát vymyčkovala a zamyčkovala, utřela stůl, vyčistila výlevku a složila prádlo. Jsem mrrrtvááá. A to jsem neudělala ani polovinu toho, co by bylo potřeba udělat. >___<)

Je to skvělý oddech kreslit všecko, co vám zaútočí na mozek, bez nějakých větších očekávání a prostě se snažit užívat si kreslení. :"D Fakt hezký pocit... už jsem skoro zapomněla, jaké to je.
Za včerejšek mám stranu a půl obrázků a dvě strany kpírovacího skicáku... jéééj. Když se to řekne, nezní to jako moc. Ale na mě to oprvadu moc je. Jsem totiž hrozně pomalá. :"D

1) náhodný ptačí týpek s myší... ale jestli jí hodlá sníst nebo ne vám neřeknu. >8D

2) Předesignovaný Micka. Pravděpodobně nikoho jako je on v příběhu mít nebudu, ale to nevaaa. Vzpoměla jsem si na něho a uvědomila si, že tak jako dřív by prostě vypadat NEMOHL. Hrozně by mě to iritovalo. :"D (navzdpory tomu, že jsem ho z příběhu vyhodila dávno dávno... ale mám celkem ráda kočičí týpky.)


3) Zase Fan Art k Charliemu. :"D Momentálně čtu po čtyřech letech Kuličas a fakt mě to ba, když se nesoustředím na opakující se jména.
Moje oblíbená scéna kdy si Gabriel, který má schopnost cítit pocity lidí, jejich oblečení má na sobě, navlékne rukavičku patřící ženě, jíž její vlastní syn úmyslně rozdrtil prsty na zárubni dveří. Je to hrozně fajn... zvlášť to, že ji potom nemůže sundat. :"D (ale divím se, že je nenapadlo ji třeba rozstříhnout)
Sice jsem si příliš pozdě uvědomila, že jsem mu ji nakreslila na pravou ruku místo levé, ale to je detail. X"D
Lysandr a Charlie vypadají poněkud divně....


Hůůů... Mám u sebe ještě pár věcí, ale ty sem nedám. Schovám si je pro další články, kdybych zase dlouho nedokázala nic slušného vlastního nakreslit.
Je skoro pů drhé a v ten čas zase začnu kreslit- rozhodla jsem se totiž začít pečlivě počítat, kolik času tomu vlastně věnuji, abych měla přehled. Asi si zavedu i něco jako zápisník na zapisování kolik jsem toho jaký den stihla...



Edit: Dnes jsme zase vyhrabala někde v počítači tohle. X"D Na Kuroshitsuji 2 jsem se dívala někdy kolem Vánoc.. a úplně jsem na to zapomněla. X"D Prostě.. jsem si nemohla pomoct. Hrozně mi přišlo, že Sebastian s Claudem hrajou famfrpál.

*Zase si veřejně mluví pro sebe*

10. května 2011 v 16:31 | Yone Yeanling

<= Prostě... se mi to sem chtělo dát. X"D Je mi jasné, že většina lidí, co na tenhle blog občas chodí to vidělo už na DA, ale... nemohla jsem si pomoct.



Přistihla jsem se, že stále častěji bloudí moje myšlenky k tomu příběhu. K Dětem času- což už není jméno příběhu, jen jsem stále ještě nepřišla na to, jak by se to jmenovat mělo. Neb tenhle název je šíleně zavádějící a prostě se k tomu nehodí, když mineme to, že se mi moc nelíbí. Nebýt toho, že kniha Strážci času existuje (sice je o něčem úplně ale úplně jiném- je to ještě míň podobné mému příběh, než jsem doufala) byl by název jistý, ale takhle stále tápu.

Důvod, proč na to stále myslím, nebo spíš důvody jsou asi zjevné- rozpad druhé věci, jelikož neměla hlavu a patu a jelikož se šíleně podobala Rybářům- tato podobnost tu byla vždycky a deprimovala mě od chvíle, kdy mi Rybáře kinixuki vyprávěla prvně. Tato podobnost mě dost omezuje, co se opravování děr týče, jelikož jsem nemůžu použít věci, které se přímo nabízeli, aby to dávalo smysl a líbilo se mi. To neznamená, že to zahazuju... jen prostě.. čekám, až se o Rybářích dozvím dost, abych se dalším podobnostem mohla vyhýbat snáze a až se mi příběh rozleží v hlavě a věci, co se mi nelíbí sami vymizí. Ty věci, kterými se naše příběhy lišili si pevně držím! D"8 čísla, čipy a tak. Jen tomu nechávám volný průběh. (a zápisník pro nové nápady je v pohotovosti) Doufám, že se od teď naše příběhy budou pohybovat už jen směrem od sebe. 8I (plakala jsem kvůli tomu už dost)

Vzpomínala jsem na Děti času a uvědomila si, jak moc pro mě ten příběh znamená. Přečetla jsem si první kapitolu a zjistila jsem, že ač potřebuje v detailech opravit, přesto, že jsem ji psala před rokem se mi stále líbí-jen... co se stylistických věcí týče potřebuje trochu urovnat. No, alespoň si jsem ědoma, že jsem se přecijen ve psaní trochu zlepšila. X"D Ale příběh sám celkově žádné velké změny nepotřebuje. Přišel o pár postav- to znamená, že o to víc jich musím vymyslet, ale... většina věcí zůstala stále stejná. Charaktery postav se nezměnili, jejich vztahy zůstali stejné... pointa se mi stále líbí a není až tak neoriginální... prostě mám příběh, který můžu mít ráda. (dokud se neobjeví díry, kterých jsem si nevšimla) Takže... teď budu psát to. První kapitoly jsou vymyšlené, jen jsem trochu přeházela sběh událostí. Kjáááá. Předevčírem jsem z toho měla hrozně kuciášskou náladu. :"D

↑ Výplod nějaké šílené nálady. Rozhovor se sestrou v obrazech... nachází se v sešitě s rukopisem povídky, co jsem nedávno vykopala. X"D Ten první obrázek úplně v pravo (to co říká "magoré") jsem já. A.. když se nad tím zamýšlím, nejsem moc milá sestra.

---
Jinak mi včera začali praxe- takže tři tejdny skoroprázdnin. Domů jsem se vrátila v půl druhé, po tom, co jsme s učitelkou na výtvarku nakoupili ve Zlaté lodi plátna a barvy a ve škole ztloukli rámy. Dneska jsme napínali a natírali šepsem, zejtra budem zase napínat a pozejtří snad začnem s podmalbou. :"D
Jen ještě nevím, co budu malovat, protože to vypadá na volné téma... a já fakt nevím. Olejem na plátno přecijen nemaluju každý den a chtěla bych, aby to bylo... něco hezkého, ale co bych byla schopná zrealizovat.



Tohle! musela jsem to sem dát.. X"D Já vím, že to na tomhle blogu možná už někde je... ale... zase jsem to našla v počítači a je to prostěěěě... nostalgie. Staré víc jak dva roky. Sasuke v mixeeeru.=>

(dneska mě to zase chytlo a musela jsem se kouknout na Narutofilm- neb anime jsem neviděla víc, jak dva roky a nechtělo se mi ztrácet čas hledáním, kde jsem vlastně skončila a už vůbec si nedovedu představit, že bych se na to začala koukat. Tolik času už prostě nemám.)

Malá významná jednička

3. května 2011 v 19:34 | Yone Yeanling

Dostala jsem jedničku z anatomie. :"D Ne obyčejnou jedničku, ne nějakou hloupou jedničku z testu a ani žádnou nijak významnou jedničku... Ale... pro mě významná je. Protože jsem ji získala v hodině figurálního kreslení.

Naše učitelka na anatomii (asi moje druhé nejoblíbenější učitelka na škole) má kabinet vedle naší učebny figury, takže se občas stává, že je na našich hodinách. (To je skvělé, protože umí hrozně dobře upozorňovat na chyby a je hrozně hodná. :"D) Na konci hodiny odevzdat našemu učiteli domácí úkoly, protože na mě zapomněl, a moji spolužáci už šli pryč... Spolu z domácími pracemi jsem mu ukázala i můj kopírovací skicák(jehož většinu zabírají kopie lidí z posemaniac, jelikož chtěl vidět nějaké moje další tréninkové práce, aby mi škrt pětku z úplně prvního úkolu (asi před půl rokem). Jeho reakce byla popravdě daleko pozitivnější, než jsem čekala. :"D Pak se na ně přišla podívat i profesorka anatomie a... dala mi jedničku. :"D :"D :"D
Víte, zrovna včera jsme z anatomie psali písemku. Já byla jediná v celé třídě- a to nepřeháním- úplně jediná, kdo neměl tahák a byl rozhodnut nepodvádět. Když jsem zjstila, že jsme jediná, hrozně mě to žralo- ne proto, že bych litovala, že jsem si ho taky neudělala- to jsem mohla, klidně jsem si ho mohla od někoho okopírovat, jako všichni- ale to, co mě vadilo bylo, že oni všichni podváděli a já, která se to učila budu mít nejhorší písemku, i když to pravděpodobně umím skoro nejlépe. =____= Písemky z anatomie nikdy nejsou moc přísně známkované a učitelka to vůbec moc nehrotí (ani s ostražitostí ohledně taháků)... dostanu nanejhůř dva mínus- a mě o známky nejde. Jsou to jen čísla... Tady šlo prostě o princip.
Seděla jsem sama, v první lavici uprostřed a za mnou byla celá řada prázdná.
Proto mě tahle vyjímečná jednička, kterou jsem dostala jen já, tak moc potěšila. :"D Na známkách mi nezáleží.. jsou to jen čísla. Ale ten pocit, ten pociiit.
Ještě mi řekli spoustu hezkých věcí a rad, co zlepšit... aaaaaaahhhh... byla jsem tak ráda. :"D
---

<= Prostě jsem je... chtěla nakreslit. :"D Včera mě zase chytla ta nálada.
Je tam hodně chyb (třeba Ranya má vadnou nohu) ale... ta nálada. :"D
Mimochodem... můj druhý příběh (teď mluvím o Dětech času) je taky dost v troskách. =_____= To se stává, když založíte příběh jen na postavách a jejich vztazích, nemluvě o tom.... že to byla podobná slátanina jako Král Šamanů (to neznamená, že nemám ráda Krále Šamanů! Ne! miluju to! Pořád jedna z mých nejoblíbenějších mang...) ale je to trochu mix všeho, co k sobě nepasuje a já to tak mít prostě nechciiii. >_< Celkem se mi líbí, jak jsem před rokem napsala tu kapitolu, ale zbytek je jedna velká díííííra. D8 Bude potřebovat pořádně zašít a vyzáplatovat. A předesignovat postavy. (hlavně oblečení).
Achjooo... já bych se na to příběhování tímhle stylem spíš měla vykašlat. =____= Neumím vymyslet nic pořádného, co by za něco stálo. Jen ty momenty, nálady a jednotlivé scény vytržené z kontextu. To mi jde skvěle...


Yone