Duben 2011

:"D

28. dubna 2011 v 20:47 | Yone Yeanling
Nechápu to... nechápu, proč jsou na mě všichni tak hodní. Jsem strašný člověk, se strašných charakterem. Jsem ufňukaná a občas arogantní. (Třeba dneska ve škole. X"D První hodinu jsem se chovala hrozně- teda... asi jsem si víc hrozných věcí myslela, než jsem řekla. Když mě fakt štve jak se tam všichni pořád flákají. A naše učitelka, co první hodinu začíná v půl devátý místo v osm, protože čeká na všecky opozdilce, které nezapisuje, zatímco si vklidu vaří kafčo a kouří z okna. D8 Přestože jinak jako učitelka není zas tak špatná, jen... všecko milionkrát opakuje- což přijde pochopitelně jenom mě, většina ostatních nedává pozor a pak se na to znova ptá. A pak třeba to, jak řekla, že abychom si vyzkoušeli litografii a sítotisk se máme dostat na vysoké umělecké školy, že je to nejjednudušší- to mě totálně rozsekalo. Samozřejmě to nemyslela tak, jak to znělo... že je jednuduché být jeden ze 3 přijatých mezi 500 nepřijatými. Haaa.... jasně, už vidím, jak se všichni moji spolužáci (a já) dostanou na UmPrum. Ale o tomhle jsem nechtěla psát...

Všichni moji spolužáci se ke mě chovají hezky. :"D Nikdo mě nešikanuje a asi ani nepomlouvá. Nejsem střed třídy- to asi není u nás na oboru nikdo. Já jsem spíš kraj... ale všichni jsou na mě hodní. Nikdo neříká "fuuuj" jakmile mě uvidí. Nikdo se mi nesměje, nikdo mi nenadává. :"D (neeee! k tomuhle jsem nechtěla dojít, to zní, jakobych v minulosti byla nějaké oběť šikany. Moje nejhorší zážitky byli jen emoušskej lyžák (kde mi jeden kluk pořád ukazoval zápěstí, hádal se se mnou o My Chemical Romance a jiné) a Divnej english camp- kde mi pořád předhazovali, že jsem divná, vyptávali se mě na divné věci a chovali se ke mně trochu bezohledně)
Lidé z oboru nejsou žádní moji přátelé. Mají odlišné zájmy a tak... ale jsou na mě hodní. Když se ptali, jestli s nimi taky jedu na plenér, znělo to tak hezky (už se mě ptali třikrát... oni si asi myslí, že jsem chudší než jsem. X"D).
Nikdy jsem neměla moc přátel. Vybírám si, s kým se chci bavit a protože nemám moc dobré zkušenosti s lidmi, vždycky si kolem sebe stavím hradbu, přes kterou mě nevidí. Nepřetvařuju se... jen prostě mlčím. Proto mám jen pár opravdu dobrých přátel a ti jsou pro mně strašně důležití. Před těmi bych se nebála mluvit o ničem. Pak mám ještě pár kamarádů. To jsou lidé, co je mám ráda a jsou mi sympatičtí, dokážu s nimi alespoň trochu mluvit a tak.
Ale... je to tak divné, uvědomit si, že vás mají lidé rádi. Mne, která si před dvěma týdny myslela, že někoho takového nemůže mít rád nikdo. Nemám nic, za co by mě lidé měli mít rádi... jediné, co umím je kreslení.
Aiko mi dneska u profesionální párkařky koupila párek v rohlíku, Kinixuki mě vzala na pouť a S. mi dneska koupil v Albertě jídlo. (Jídlo je naše nejčastější společné téma. Já mám totiž skoro pořád hlad, protože většinou nemám peníze na svačinu) Musel mě hrozně přemlouvat, abych s ním šla... a ještě víc, abych si něco něchala koupit. Protože... moje svědomí tohle těžce nese. Cítím se jako hrozná vyžírka. D8 Když jsem říkala, že nevím, kdy mu to vrátím tak mi odpověděl přesně to samé co kinixuki. "Stačí mi, že se se mnou bavíš."
Jo, vím, že když to sem napíšu takhle... má to trochu jiné citové zabarvení. X"D Ale S. je můj kamarád. Jen kamarád. (Má přítelkyni a velice rád o ní mluví. :"D Kdyby ji neměl, bála bych se s ním bavit.)

edit: A ještě jsem zapomněla... zmínit své mladé křesťany (většina z nich jsou mí kamarádi z dětství) za kterými chodím každý čtvrtek. X"D Ti jsou na mě taky extrémně hodní, ale to by asi mělo být u křesťanů běžné. Ti jsou hodní, až to není hezké... třeba při volejbale (nebo jakémkoli jiném sportu, oni jsou totiž oproti mě hrozně sportovní lidé) když to zkazím, tak se na mě nikdo ani trochu nezlobí. Ani když to kazím pořád... a když to vyjímečně nezkazím, tak z toho mají kvůli mě ještě větší radost než já. (až mě to uvádí do rozpaků).

I moje ségra je na mě hodnější, než si zasloužím.. já se k ní totiž občas chovám psychoušky. Prostě.... je to nad moje chápání. Ale každý člověk by si asi měl uvědomit... že není ani o nic horší ani o nic lepší než ostatní. Potřebuju... přesvědčit sama sebe abych tak začala smýšlet. X"D Když jsem nastoupila na střední... po nějakém čase jsem se začala sama sebe ptát: proč se ke mě chovají normálně? Jakmile se mě někdo na něco zeptal, hledala jsem za vším nějakou záludnost. Něco, na ce se mně snaží nachytat, aby mě zesměšnil... nevím, kdy ve mně vyrostl tenhle postoj. Všecky zákldky jsem měla ráda a mám na ně hezké vzpomínky... i když mě pár kluká na druhém stupni nemělo rádo.
Možná bych se měla naučit... mít víc ráda sama sebe. Ale já se celkem ráda mám. D8 Jak se někdo může zároveň mít rád a zároveň si myslet, že je špatný? Fakt nevím, kde je problém. Hahahaa.... tenhle článěk asi nemá smysl. Jsem moc rozporuplná bytost. A zmatená... *konfjůsd hlavostůl*

Sketch nemám. Nic jsem nescanovala a teď jsem líná. >_< A stejně vlastně nemám nic, co by se hodilo. (Mám jen sketch Clauda s rybářským prutem a sketch pro commission... Jinak nic nestojí za zveřejnění. Mě se poslední dobou... vůbec do zveřejňování nechce.)

Rozsypáno

24. dubna 2011 v 12:48 | Yone Yeanling

Křehká věc se s hlasitým třísknutím rozletěla na tisíce střepů. Yone svěsila ramena... ostatně, s něčím takovým se dalo celou dobu počítat.
Příběh v troskách. Ó ano... věděla jsem to.
Dneska jsem po velice dlouhé době vykopala původní základ- ten štos papírů, jež jsem popsala za prázdniny. (Kolem 15ti-20ti A4 z obou stran). Stačilo řečíst pár prvních řádků, abych se zděsila, co že to bylo původně za slátaninu. Hrůza!
Nestačila jsem zírat a v duchu jsem se musela smát tomu, jak moc se něktré postavy změnili, ať charakterově, nebo vizuálně. Našlo se jen pár věcí, které přetrvali všechy změny- věcí, ke kterým mám vysoký citový vztah, ale jinak příběh pozvolna měnil svou tvář, až se dostal někam úplně jinam. Někam daleko, mimo pevné základy, které vlastně nikdy nebyli pevné. Postavy v příběhu spíš ubívali, než že by se objevovali nějaké nové a z dvanácti důležitých mi zbylo stálých jen sedm.
Myšlenky a vylepšení běžely dál, jak jsem se snažila vyzáplatovat vzniklé trhliny a zároveň neubrat příběhu na pocitech a náladách, které mu patřili. Pořád tomu něco chybělo. Vlastně- hodně něčeho.

Co se mi na mém příběhu líbí? Postavy, vztahy postav, jejich charaktery. Taky se mi líbí úmrtí tří z nich, jsou to moje velice oblíbené části. Scény a rozhovory... miluju náladu těchhle věcí! ano, stále mám ten příběh šíleně ráda.
Líbí se mi, jak jsem napsala určité části, se začátkem třetí kapitoly jsem spokojená. Ale oproti tomu- některé scény jsou napsané prostě špatně. >_<

Ale co o psaní. Psát můžete, když víte co. Já nechci neřízený příběh bez pravidel. Chci, aby to za něco stálo. D"8

Co se mi nelíbilo? Díry, díry, díry! řešení některých děr. Můj problém se světem a společností, moje nevzdělanost. Neurčitá představa- věc, která mě blokuje skoro nejvíc. Olečení. Ano, tohle jsou věci, co při psaní můžete vynechat a taková katastrofa to není. Ale je nemůžu psát bez kreslení a tam je to potřeba. Překáží to.


Proto.

Budu rovnat. shrabu střepy z podlahy a pokusím se z nich slepit...Něco. Třeba i něco úplně jiného i za cenu, že něco nepoužiju. Seženu náhradní díly, shrabu prvky, které mám ráda a zároveň k sobě sedí, aby nevznikla nějaká slátanina, zrecykluju napsané (možná to co mám budu moct použít celé, ty tři první kapitoly jsou vlastně docela neutrální...) a sestavím.. něco. A nebudu si představovat, že to bude něco epického, protože to nikam nevede. Chci mít svůj příběh ráda jako celek, ne jen části z něho. A jsem hloupá. Hloupá... protože tenhle článěk může být předzvěstí ztráty. Na druhou stranu- nemá cenu se hrabat v mrtvole. (Ňachachachachachachachaaaaa.... tohle přirovnání se mi líbí. Je mi to strašně podobné)


Kroužkový bloku co jsem si koupila v úterý na školní práce těš se! 8D


Tenhle sketch... od chvíle, co jsem ho nakreslila se mi chtěl zveřejnit. X"D Ale psát článek se mi nechtělo (i když to měl býtr vlastně původně sketchblog) a tak jsem čekala, až budu mít o čem psát. :"D Stává se to docela vyjímečně, zvlášť poslední dobou, že se mi něco, co nakreslím líbí a tohle ani nijak vyjímečně nevybočuje z mých schopností... ale...

Ahahaa... jen si nejsem jista, jestli mezi nimi má být až tak velký výškový rozdíl
(ten se mi právě líbí)

Yone

S hlavou v oblacích

22. dubna 2011 v 9:31 | Yone Yeanling

<= Obrázek, jež absolutně nesouvisí se článkem, ale nemám nic, co by se hodilo. Poslední dny... moc čtu Charlieho. X"D
Původně jsem k Billymu chtěla nakreslit místo kočky toho psa (jaksetojmenujevoriginále?) ha! Blessed? (český překlad je Blaženín. Ix dé...) Ale Mňoukalinda prostě skvěle mluví! "Vítej Billy, já Mňoukalinda. Kvůli sobě jsem ráda, že tu tu byldlet, ale líto mi tě je." Ňunííís.
---
Včera! Byl jeden z nejlepších dní za X času. :"D
Po... zhruba dvou měsících další sraz s kinixuki. Kdybych ten článek začala psát už včera po návratu, věděla bych daleko lépe, jak to všecko popsat, ale když jsem se kolem deváté hodiny večer vrátila domů, byla jsem již příliš unavená a ve čtvrt na jedenáct už jsem dávno byla v říši snů.
Po X letech (přesněji- asi po devíti nebo deseti) jsem byla na Matějské pouti. Nebyla jsem tam tak dlouho, protože... no, řekněme že nejsme zrovna bohatí, mám spoustu sourozenců a tahle zábava je na nás příliš drahá. Ale to to beru oklikou- prostě a naplno řečeno, jsem kinixuki vlezla do peněz. *a moje svědomí není rádo*
Byli jsme na skoro všech těch více zabijáckých klotočích, nutno poznamenat, že to pro mě belo něco úplně nového. Ale kromě toho, co se s vámi houpe dopředu a dozadu víc a víc, dokud se to neprotáčí až sedíte vhůru nohama (to bylo popré v životě, co jsem byla vtak vysoko a vzhůru nohama) jsem to snášela dobře. (U tohoto jsem se křečovitě držela rukama i nohama a když se to zastavilo, trochu jsem se bála, že nedokážu vylézt).
Ale byla to naprostá paráda! Zaznamenávala jsem pocity, snažila se vyrýt si je do paměti a přemýšlela, jak bych to popsala slovy. To dělám často... vždycky, když se cítím nějak neobvykle. Pomáhá to při psaní. :"D
Protože když jsme na pouť přišly, byla ještě spousta věcí zavřených, po třech kolotočích jsme se vypravili do Stromovky, povídat a prohlížet obrázky, po čase jsem si zase uvědomila, jak hrozný jsem vlastně salát. Navzdory tomu, jak MOC se snažím se zelšuji síleně pomalu. =____= Jiní lidé, kteří se kreslení věnují méně než já se zlepšují rychleji... myslím, že buď vůbec NEMÁM TALENT (protože jsem změnila názor. Věřím na talent. Dřív jsem říkala, že věřím, že talent je hrozně málo, že většinu se člověk musí prostě vydřít prací, ale možná že je to něco víc- a já ho nemám. >_<) nebo něco dělám šíleně špatně. Jinak to není možné. Vždyť kreslím hrozně moc už od raného dětství a kinixuki, která kreslí (víc jak já) ale jen poslední tři roky je daleko DALEKO lepší. Pravda je, že poslední dva měsíce jsem nekreslila tak moc, jako dříve... a asi prostě kreslím špatné věci a trénuji špatným způsobem. Klid. NEJDŘÍV PRUTY! Ale potřeuju ten návod na výrobu sítě, protože jinal to bude trvat, než na to přijdu sama. (kdo nechápe, nechť si přečte Letopisy z hlubin věků). Ale viděli jsme spousty ptáčků a veverku. :"D
Po čase jsme se vrátila na Matějskou na další dva kolotoče, na nepříliš kvalitníh langoše (ze ktreých nám oběma bylo zle) a vypravili se k nám domů a potom do našeho lesa.
Podařilo se mi vyléz na strom, na jaký bych nikdy v životě nevylezla. Před pár lety jsem lezla na stromy pořád... ale za poslední roky jsem šplhala jen na jeden u nás na chatě, na který je dost snadné se dostat. Tenhle měl jedinou dostupnou větev asi dva metry nad zemí, z níž rostlo pár dalích jichž jste se museli chytit a pomocí odrazu od kmene se nahoru vytáhnout. Mě se to povedlo až na druhý pokus. :"D (kinixuki to zvládla na první a to je menší než já). Větší problém bylo dostat se potom dolů, protože jsem se bála skočit. XDD (což nebylo tak hrozné, jako vypadalo)
Další hodinu a půl jsme seděli někde na padlém kmeni, já četla Rybáře a kinixuki pro mně dokreslovala obrázek Naryi s Ranyou. (musela mě hrozně přemlouvat, protože mě přišlo líto strávit čas, který bychom si mohli povídat čtením něčeho, co pro mě mohla naskenovat. Ale na druhou stranu mě Rybáři velmi zajímají... konečně jsem se přesvědčila, že se mému příběhu podobají dleko méně, než celou dobu předpokládám a než se dle prvního popisu zdálo). Zbytek nejdůležitějích věcí z příběhu mi byl vyspoilerován cestou na autobus... já sama taky trochu spoilerovala příběh, řekla jsem ty nejlepší a nejzábavnější věci, jako kdo koho kdy jak zabije a podobně. Ale k vypravování příběhu jsem se nedostala- resp. nebyla bych toho schopná, jelikož tam je momentálně poněkud chaos.
Na nádraží jsme byli o půl hodiny dřív (protože na dvou předchozích srazech se stalo, že nám ujel vlak. X"D), ale ta půl hodina utekla jako nic... a do loučení se mi vůbec nechtělo. >_< Krásný čas prostě plyne příliš rychle...

Yone

Zklamání...

17. dubna 2011 v 20:29 | Yone Yeanling




<= Charlie Bone FanArt k první knížce. :"D Ta část, kde Charlie poprvé zaslechne hlasy z fotky. Sketch- asi půl hodiny až hodinu... jenom malý obrázek skoro bez použití gumy (na mě... já totiž jinak gumuju jak blázen)

Opět jsem našla pevnou půdu pod nohama, nějakou tu rovnováhu, abych se nezřítila do propasti. Moje kreslící krize trochu ustoupila, po tom, co jsem prokreslila celý den.. a dokonce se mi podařilo i napsat asi dva odstavce třetí kapitoly příběhu. 8"D (moje zatím nejoblíbenější)

Ale... asi jsem se zklamala ve svém dětství. =____= Jedna z nejhorších věcí, co se stálému člověku, jako jsem já může stát. Věci z mého dětsví pro mě vždycky byli velmi významné, vzpomínky, věci co jsem měla ráda... tohle malé zklamání úplně narušilo můj vniřní svět. D"8

Midnight for Charlie Bone (odmítám tomu říkat českým názvem! =____=) knížka mého dětství! V šesté a sedmé třídě jsem byla největší fanoušek. Ten příběh jsem si zamilovala neuvěřitelným způsobem a ještě pořád ho ráda mám. Nikdy nezapomenu ty spousty věcí, které jsme okolo toho vymýšleli! Včera jsem zase zpívala píseň ♪♫"Starej Eza v křesle sedí, vzpomíná na časy, kdy s puzzlema si hrál, ale Henry, jeho bratranec, ho naštval tím, že mu ty puzzle poskládal."♪♫ co složila Kyuu se svým bratrem. (je to fakt epic píseň.) S Kyuu jsme dokonce psali FF a měli blog na tohle téma. X"D (to FF bylo absolutně dokonalé, i když přesnější by bylo, nazvat to parodií, jelikož to nebylo psáno se záměrem navazovat na tvorbu autora, spíš to vypadalo, že si z toho děláme legraci. Škoda, že nemám ten rukopis, přepsala bych vám to.) Kreslili jsme spousty Fan Artů a Kyuu napsala báseň, kterou umím do dnes zpaměti.
Charlie Bone období bylo zkrátka významnou epochou mého života.

Ve čtvrtek mě zase popadla nostalgie a já zatoužila vyhrabat z Krabice (Krabice z velkým K, protože je významná) Zrcadlový hrad, jelikož je to jediný díl, který mám ve svém vlastnictví. Čtvrtý díl jsem četla prvně v deváté třídě, kdy vyšel a líbil se mi ze všech dosud přečtených nejméně... ale pořád se mi líbil, a přečetla jsem ho za dvě odpoledne jako nic. Ale... když jsem se do knihy začetla před třemi dny (a dnes) po čase, kdy jsem si namlouvala, že se mi to zdá, jsem si musela přiznat, že jsem si to pamatovala napsané lépe. =_________= Opakují se tam jména a slova. Opravdu hodně... přistihla jsem se, jak to čtu a přemýšlím, jak by se to dalo jednoduše opravit- a že to často je skutenčně jednoduše. Někdy by se to jméno dalo prostě vyškrtnout a žádný zmatek by z toho nebyl! D"8
Je mi to líto... zvlášť proto, že jsem se na pátý díl, co má vyjít letost tak těšila (a stejně se pořád těším! 8D Navzdory zklamání ze spisovatelské úrovně, mám ten příběh pořád skutečně ráda). Na druhou stranu můžu být ráda, protože tohle zjištění mimo jiné ukazuje i na moje vlastní spisovatelské zlepšení. Avšak to je jen jedno drobné pozitivum...

Jo! a ještě.. nedávno jsem se dozvěděla spoiler z toho. Pro mě velice významný spoiler... začala jsem kvůli tomu mít ráda jednu postavu a představovat si ji zaučeně hezčeji, než má být. X"D A stejně mě štve, že to vím... přečíst si to v knížce by bylo lepší.


Jeden ze spousty obličejových sketchů, co jich mám =>
(ale tenhle se mi vyjímečně povedl)

Od tohohle obrázku se Matty už taky docela změnil. :"D



Yone

Nespokojenost se sým dílem, Můj syn a můj útěk ze školy.

16. dubna 2011 v 13:15 | Yone Yeanling

Ať žijí dlouhé souhrnné názvy článků.

Poslední dobou vůbec nemám chuť nic zveřejňovat... teda... spíš chuť kreslit něco zveřejnitelného- to by bylo přesnější. Momentálně mě zase zachvátila ta absolutní nespokojenost se svými obrázky- přijdou mi tak straaaašně nudné. D"8 A vůbec mě nenapadá co s tím. Nápady na orázky nepřicházejí zrovna tak... takže jsem za poslední dny stvořila akorát spoustu obličejových sketchů, které jsou vůbec ze všeho nejnudnější. >_<
Chtěla jsem kreslit reference k postavám, protože je to... důležité. Ale vůbec s tím nejsem spokojená, tak proč zveřejňovat něco, co se mi dostatečně nelíbí? Asi mám na sebe přehnané nároky, chci dokázat něco, na co nemám.. ano, vím to. Horší je, že nevím, co s tím mám dělat. Na tohle žádný lék není...

<= náhodný sketch mého syna Olíka.
Pokud se divíte, že mám syna, tak rovnou napíšu že nemám... Jen jsme jednou s maminkou a sestrou vedli velice zajímavou konverzaci o dětech. X"D
Oliver je absolutně dokonalé dítě, vychované, poslušné, nerozmazlené, nenáročné, nemluví sprostě, neodmlouvá a je prostě absolutně dokonalý. Má intelektuální zájmy a studuje na domácím vzdělávání a většinu času tráví u sebe v pokoji. Nikdy nemluvil s žádnými svými vrstevníky, protože by ho zkazili zvlášť přísně má zakázáno stýkat se se svým bratrancem Frankensteinem (syn mojí sestry) který je nevychovaný a neposlušný. Když se pořádá nějaká rodinná sešlost, vždycky si předem zjistím, jestli se jí zúčastní i můj synovec- a v tom případě nechám Olíka doma a podobně...
(konverzace, kterou tohle všecko vzniklo začala když jsem si stěžovala, jak jsou moji bratři nevychovaní a maminka řekla, že se těší až uvidí moje děti, nebo něco takového... Oliver proto, že na tom jméně ujíždím (líbí se mi zkrácenina "Olík") Jediná věc, která z konverzace skutečně vyplynulo bylo, že bych byla strašná matka a šikanovala svého syna přehnanými nároky a přísnými tresty ze snahy ho co nejlépe vychovat.)
Jaj. Asi o nějakém takovém dítěti napíšu příběh. X"D


Včera se mi povedlo utéc ze školy! 8"D
Poslední zvonění... taková akce, něco jako zahradní slavnost na základce. Koná se to na kuřáckém dvorku, hraje tam třeba nějaká skupina a prodává se tam jídlo. Paráda! kdo by tam nechěl jít? No... asi většina lidí. Pro ten případ byla škola v jedenáct hodin zamčena a studenti se museli povinně účastnit, pokud neměli nějakou naléhavou omluvenku, potvrzenou rodičem a třídním učitelem, že musí nutně jít dřív.Já tento doklad ovšem neměla. S otráveným výrazem jsem zamířila z učebny výtvarné přípravy dolů, směr dvorek (a doufala, že se mi podaří přelézt přes zídku X"D) Když tu jsem spatřila dole, ve dvoraně moji drahou Aiko a pár jejích spolužáků z hračky, jak stojí přímo před schodištěm. Oni totiž ten zázračný doklad ke svobodě měli a čekali na svoji třídní, až jim ho přinese podepsaný dolů. Řekla jsem si, že s nimi chvíli počkám... a nakonec se mi podařilo svézt se s nimi! 8D 8D Jaký zázrak... X"D (nečekala jsem, že to projde, když už dělali taková opatření, aby jim studenti neutekly- hlavně že v normální školní dny se odtamtud dá zdrhnout v klídečku)

Naše škola je prostě vtipná... a já se jdu zase snažit kreslit nebo psát.

Náhodný rychlý sketch postav ze staršího příběhu... =>
Nic úžasného, hlavně ty záhyby jsou fail.. ale líbí se mi Rennyho výraz. (Renny je to černovlasé)

školní drakování

12. dubna 2011 v 20:42 | Yone Yeanling
Nerada ve škole kreslím lidi. =__________= Opravdu to nesnáším, protože mě hrozně deprimují spolužáci jenom svou pouhou přítomností. (jediná vyjímka je figurální kreslení, tam mi to problém nedělá, protože... je to realistické a ne z mojí hlavy) Prostě na to potřebuju být samaaa... ale kreslit zvířata mi v jejich přítomnosti nevadí- tak jsem dneska po dlouhé době v hodniě počítačové grafiky (na kterou máme úplně super učitelku, co na nás úplně kašle a ani s námi není ve třídě) kreslila po dlouhé době potvůrky. :"D

Tohle je dračí máma... chudinka.. má trochu zaostalá křídla a asi nemůže létat. I když... kdo ví! Dračice ze Shreka to přeci taky dokáže.

<- první dítě... s veeeelkou hlavou a kulatým tělem. :"D


Třetí drak se mi povedl nejvíc. :"D Mám dokonce i barevnou verzi- zhruba deset minut barvení v Open Canvasu. X"D pojmenovala jsem ho Muffin! *všechny roztomilé věci pojmenováván Muffin* (jmenuje se tak například ještě Linův morčecí plyšák...(jehož existence v příběhu není vůec jistá))




A poslední spící.. dokončený hodně narychlo, protože třetí hodina už skoro končila. X"D

Víte co je vtipné? když ve školní trojhodinovce neprecuje nikdo a každý dělá něco jiného. Dneska to tak opravdu bylo. Jestli tuhle učitelku budem mít příští rok jako hlavní oborovou, asi... asi... někoho zabiju. D8 Nesnáším tyhle učitele- flákače co nedovedou přinutit studenty pracovat. >_< A jestli ještě dostaneme na figuru.. toho... pána, co ho na něho Aiko pořád nadává... bude to dvojnásobná vražda.


Yone

"uaaaaaarrrrrrr"..."rrrrrrrrrrrr"

10. dubna 2011 v 20:17 | Yone Yeanling
Zase píšu pozdě. Chtěla jsem ten článěk napsat předevčírem, ale nějak jsem to nezvládla... včera jsem na to zapomněla úplně a dnešek taky utekl rychleji, než by měl. D8

Tohle dneska pořád jedu... hrozně se mi to líbí, i když tu skupinu vůbec neznám (a má ošklivého zpěváka)


<=našla jsem tohle! :"D Je to staré skoro rok a půl... což je na obrázek u mě hodně. Před rokem a půl jsem kreslila.. vtipně. Chtěla jsem nakreslit knížku... tedy přesněji asi kolem 20-30 takových obrázků o dětství mě a mých přátel a dát to dotyčným k Vánocům 2009... ale nakreslila jsem jen tři. (A tady nejlíp vypadám stejně já. X"D Hrozně nesnáším, když kreslím takové brázky a nejlépe nakreslím sebe...)

---

V pátek jsem byla zase venku s Kyuu! Po dvou týdnech. To je... úžasný výkon! (předtím to byl sraz po čtvrd roce.) zato Tayu jsem neviděla od ledna a... nevím, kdy se uvidíme.

Každopádně ten sraz byl úplně parádní. (nejmíň u pěti věcí co se staly jsem řekla, že si o tom napíšu článek na blog a slibovala jsem, že bude už předevčírem, ale skutek utek. ix dé.)
Snažili jsme se nakoupit nějakou hostinu, jako minule, ale měli jsme velice omezené finance- 67 korun. Asi hodinu jsme chodili po Albertovi a hledali slevy. Ach, jak miluju tenhle svůj socka-syndrom. Smáli jsme se smutným věcem... třeba když jsme stáli před regálem s dorty a podobnými věcmi a koukali na punčáky za 49 korun. Kyuu vymyslela, že tam budeme stát a plakat, dokud nepřijde nějaký hodný člověk, co nám to koupí. Myslím, že by to zabralo... X"D Teda- pokud by nás odtamtud dřív nevyvedli. A když jsme konečně stáli u pokladny, ta paní pokladní s vtipným obočím nějak divně posunula tím pásem a "Euro Shopper Citron" pití (3 90,-) se nám zřítilo přímo na donuty (jeden za 9 korun) a rozmáčklo je. ("To neeeeeeeeee! D8 D8 D8) Takový záchvat smícho-pláče jsem neměla už dlouho... vůbec jsem se nedokázala přestat smát celé té situaci- a ta prodavačka pořád divně koukala... bála jsem se jí. Ale naštěstí se mi podařilouklidnit se dřív, než začala markovat náš meganákup.

Cestou na černý most jsme se bavili o samých socka tématech.. nepamatuji si, co to bylo přesně. Měli jsme v úmyslu jít na schody u fitka jako obvykle, ale ta zrada! D8 CČM se teď nějak přestavuje a byl tam zakázán vstup. Tak jsme si místo toho šly sednout k Pandě.

A v CČM mají úplně dokonalý Zveráč! a v něm dokonalého papouška, jen za 75 000,- chci ho domů! Myslím, že by mu to nevadilo, docela jsme si pokecali- v jeho řeči.Umím takový parádní zvuk jako on dělá... a když jsem na něho promluvila prvně, začal se houpat, ale než jsem ho přiměla, aby odpověděl chvíli to trvalo. X"D "uaaarrrr"- jaj, to se nedá napsat. Nahraju vám to! No dobře.. tak ne. Dokud jsme byli u jeho klece, dělal skoro pořád jen "rrrrrrr", ale když jsme se přemístili k andulkám, kanárkům a zeřičkám vedle, začal dělat i "uaaaaaarrrrrr" a pak hlasitěji a hlasitěji.. na chvíli jsem se vrátila a byl v pohodě... ale po tom, co jsme zašli za roh ke králíkům, začal náš milý Ara řvát na celý zverimex, až z něho zešílelo i všechno ostatní ptactvo a všechno to tam pištělo a řvalo, dokud se majitelům nepovedlo je uklidnit.
Králíci... Jsou rozkošní. Našla jsem mezi nimi reinkarnaci Tobiho! (Tobi byl sestřin králík.. nejúžasněší zvíře, co kdy žilo pod naší střechou. Byl tak strašně hodný! Když jste vešli do pokoje, přiběhl vám k nohám a chtěl drbat za ušima. A kamarádil se úplně s každým- i s lidmi, co u nás byli prvně. Ale před pár týdny umřel po operace abscesu.) Ten králík tam vypadal úplně stejně... nebo mu byl hodně hodně podobný. Kdybych je viděl vedle sebe, tak Tobiho poznám, ale když byl sám, vypadal přesně jako on. Ale přesto bych si tohohle králíka nikdy nekoupila... nemám ráda tohle nahrazování zesnulých zvířat podobným.
Taky tam měli malou fretku, činčilu a dva psouny. :"D :"D


Celé odpoledne uteklo jako nic jiného. To tahle setkání s přáteli vždycky... doufám, že se zase brzo uvidíme.
(hůůů.. v pátek by mě napadlo víc věcí co napsat.. ale alespoň takhle)

---
:"D Starý sketch. Asi z ledna.=>
Nííí... já ho tak miluju! *chorobná láska k příběhu a postavám*


Yone

Miluju zavádějící názvy článků...

6. dubna 2011 v 22:05 | Yone Yeanling
...třeba tehdá, kdy se řešilo to hrozné drama ohledně rasistického Mikeše jsem chtěla pojmenovat článěk "Nácíček je nacista, protože je bílý", ale nakonec jsem tozavrhla, protože se mi to nechtělo ani trochu rozvádět. No.. na tom nezáleží...
---

Úspěch! Dneska jsem se smála s mými spolužáky. Chápete? Chápete? Smála jsem se, když Verča trénovala podpis a celý papír počmárala čmáranicemi a spirálami a z těch pak udělala šneky. O češtině jsme měli psát motivační dopis a Verča a Martina se smáli, když jsem předváděla, jak to napíšu stylem "Jsem krásný, úžasný, dokonalý, všichni mě milují, i vy mě milujete i když o tom nevíte..." a podobně. Ano, velice laciný a hloupý humor, ale SMÁLA JSEM SE SE SVÝMI SPOLUŽÁKY! S těmi, co si myslí, že se směju věcem, jako že někomu umřela babička a podobně. :"D *Yone happy*
A možná budu mít kreslící praxi! sice placenou- mnou. X"D Dvě stovky na materiál... ale kreslící! Sice z naší učitelkou ze školy, ale z mojí nejoblíbenější učitelkou. Kjááá.. jen sehnat další čtyři lidi, copůjdou se mnou. Doufám, že Martina a Anežka by šli...
<= Chci umět lépe kreslit kostruuu... Ale! já se to jednou naučím pořádně a to jednou bude brzo. Už vím, že vnější kotník je níž než vnitřní a je daleko víc vidět. X"D Hrozně dlouho jsem to kreslila špatně! (Ale není to úplně nejnovější poznatek... jen prostě... u kreslení občas nepřemýšlím jak bych měla.)

Kdyby to někoho zajímalo, tak tenhle pán na obrázku je Claude a je mu kolem... třinácti, čtrnácti, patnácti... (ano, momentálně jsem nerozhodná ohledně věku v prvních kapitolách. S tím jeho chováním, by mu mělo být alespoň těch 14. Takže se asi bude zase postaršovat...
Claude má... hodně speciální charakter. Alespoň pro mně, jelikož jsem jeho autor. ix dééé... Myslím, že mezi mými čtenáři (nepočetná skupina) nebude oblíbený- i když kdo ví... X"D Já ho mám ráda... (Miluju jeho zapadlé oči a vystouplé lícní kosti... ach, jak neobyvklá kombinace. Ale já si nemůžu pomoct. *____*) občas ho mám raději než Mattyho. (protože já nikdy nebyla na hlavní hrdiny. Jakmile je někdo hlavní hrdina mého příběhu.. přestávám ho mít tak moc ráda. D8 D8 D8 D8 D8 To je hrozné. Myslím, že psycholog by mi řekl, že to souvisí s tím, že nemám ráda sama sebe.) Ale Mattyho mám pořád ráda, i když je to hrozné pako... pořád lepší než Tara a Renny. XDD (jéé.. já si tu melu o svých postavách a nic určitého neřeknu, to vás musí hodně bavit...)


Jůůů.. ono už je tolik hodin? D8 D8 Dneska jsem nic nenakreslila, jen trochu opravovala konec první kapito
ly. (stále nejsem spokojená. D8 Ale ta druhá je lepší...) Hůů.. proč jsem tak strašný zoufalý perfekcionista?

Abyste měli radost, dávám vám sem ještě jeden sketch Špinzora. Zvlášť pro ty, kdo už o Špínovi slyšeli... XDDD Sestra by určitě nebyla ráda, že to tady píšu veřejně, ale stejně sem zas tolik lidí nechodí. :"D Moje ségruš je totiž velice nadaná v pojmnenovávání svých postav. Špinzor Tajbl je jedním z nich... (To jméno získal hroznou shodou drastických omylů. Pojmenován byl podle příšery vymodelované z plastické pryže "Špína", do té doby byl beze jména. O mnoho měsíců později, při uklízení nádobí z myčky když ségruš přemýšlela o jeho oficiálním jménu (protože Špína je něco jako zkrácenina) omylem plácla Špinzor *záchvat smíchu na několik dní- s mojí povahou* a naneštěstí se to chytlo. X"D No.. to je jedno. Špína je ve skutečnosti dalko víc kůl než jeho jméno. :la:

Dobrou noc děcka.

Yone

Aiko mi předevčírem koupila koláček

1. dubna 2011 v 16:53 | Yone Yeanling

K názvu článku mě inspirovala Aiko, když mi předevčírem a ještě den předtím přinesla do školy koláček. ♥_♥
Ano, jde to se mnou z kopce, vyžírám své přátele a lidi ze školy... a ani je o to už nemusím žádat. :"D Bez komntáře. Kdyby se sečetla cena jídla, kterou jsem už od Aiko dostala, byli by to asi docela velké prachy. >_< Jsem taková sockaaaa...
No, momentálně na tom asi nejsme finančně zrovna dobře, ale bližší informace nemám- krom toho, že příští měsíc ude sotva na jídlo... faaajn. Ale to se zvládne.
---
<- tenhle sketch Terukiho je hrozně starý.. asi měsíc a půl, ale líbí se mi. :"D Sice má divné ucho... ale ten výraz! Myslím, že ho přesně vystihuje. Takhle se tváří často. ♥_♥ Už se hrozně těším, až o něm budu psát... miluju ten příběěěěh! jaj! jsem tak sebestředná, neměla bych. :"D Ale.. momentálně mám tu náladu -miluju, miluju, miluju to!-

Na tom druhém sketchi je Ryuu... protože když jsem se o něm zmínila některým lidem, řekli, že vůbec nevědí že někoho takového v příběhu mám. :"D Divnééé... je jedním z mých největších oblíbenců. A za tu dobu, co v příběhu je, už se hrozně moc změnil. Původně je to tenhle týpek. Dřív mu bylo kolem dvacíti.. a za ten rok zestárl víc jak o deset let. X"D Už mu je přes třicet... hůůů... je jediný tak starý z příběhu, kohomám tak ráda.
----
Co se týká školy.. máme teď ve výtvarce hrozně zábavné téma: Dělejte si co chcete. Nejdřív jsem se děsila a nevěděla, co spáchám.. protože jsem nechtěla dělat nic svého- jelikož mě asi všichni považují za kýčeře, neb- manga je přece kýč, to ví přece každý!
Ale nakonec... můžu kresliiit. A komix mi navrhla sama učitelka, až na to, že to tak nedopadne- za celý týden jsem ani při velkém pracovním nasazení nestihla dokreslit ani první obrázek. Takže to vidím tak, že budu mít jeden obrázek města a jeden obrázek detailu města a víc nestihnu. :"D No, hlavně žed mě to ba, že ano...
---
Končím s plácáním... zbytečností.
V tomhle článeku jsem hlavně chtěla říct, že tu víkend nejsem.. což je vlastně jedno, protože většina lidí to ani nepozná. X"D Ale i tak. Jedem s otcem na křesťanskou věc. :"D To vás asi nezajímá...