Prosinec 2010

Neklape to...

29. prosince 2010 v 20:14 | Yone Yeanling |  Deníček
Nějak nám to tu zamrzá... což se děje už zhruba od začátku šk. roku.
Né že bych neměla o čem psát.. to mám, pořád mám.. kolem mě se pořád něco děje. Mohla bych napsat třeba o Úpadku AK, O tom, jak se bojím Yaoistů- na téma týdne (možná ještě napíšu) a o spoustě spoustě dalších věcí. A taky o tom, jak jsem se skoro přestala bát zveřejňovat mírně morbidní obrázky... (což jsem se dřív zaraceně ostýchala)

Ostatně vůbec jakýchkoli obrázků co jsem sem nedala mám taky spoustu.
Kiwano vám sežere mozky.
<= Pro Kyuu.. ale neočekávám, že se tu zastaví nějak brzo. XD Ale na DA taky nechodí...

Pokus si chcetě přečíst, co k tomu říkám, tak na DA. (nebo já to teda velkodušně zkopíruju sem...)
Ctr+C, Crtl+V-
"Tohle je obrázek pro mojí drahou Kyuu. Může být k Vánocům, ale jelikož jsem nikomu nic nedala, takže spíš jen tak. ^_^ Chtěla jsem něco takového nakreslit. Původně jsem chtěla kreslit nějakého člena kiwanové armády (protože to bylo to, co mě napadlo když jsem přemýšlela nad kiwanem) ale nakonec to dopadlo jako náhodný kolemjdoucí v okupované oblasti, či něco tak. Hrozně se vyžívám v kreslení udženin, modřin a zranění... hrozně mě to baví. XDDD
Kreslila jsem to dnes přes noc. Začala jsem asi v devět a skončila ve tři.
Předminulý pátek jsme byli s Kyuu v kině na Harryho Pottera. Ale jelikož jsme zjistili, že jeden malý popcorn se cenově vyšplhal až na 70,- uvážili jsme, že bude vhodnější, propašovat nějaké jídlo z nedalekého Tesca. Dopadlo to tak, že jsme hodinu chodili po Tescu a smály se všemu. Já a Kyuu jsme dost vražedná dvojka- tedy.. spíš sebevražedná. Ten den byl málem konec Yone, vážení. Málem jsem se usmála k smrti- a to nepřeháním. Musela jsem si v tom přelidněném obchoďáku sednou na zem a mei smíchem se sebe úpěnliově vyrážela: "To strašně bolí! já se nechci smát!" a podobně. Vnitřnosti se mi kroutili až se mi chtělo zvracet. A Kyuu na tom byla podobně.
Můžete to někdo vysvětlit? řekla bych, že to asi nikdo nepochopí... X_X Já se s nikým jiným takhle nesměju... občas se docela směju se ségrou, ale nikdy to nebolí tak moc.

Kyuu, až se někdy uvidíme, dám ti originál. ^_^ (ale dlužíš mi IkaOš a Sakona Krále Vánoc.) (haha.. IkaOši jsme se taky smály. Hlavně já... protože jsem to slovo slyšela prvně. XD ale to nikdo nepochopí.. muchůůů)

Dejte si pozor na Kiwanovou armádu! je to zlo!! O_O"
---
DA je můj domov víc než blog. Stejně nedělám nic jného, než že buď kreslím, nebo myslím na kreslení...
Momentálně kreslím další obrázek do další soutěže na DA. Výhra je ještě lákavější, než prve- rok a čtvrt prémiového členství! fíííha.. to je skoro 3000 bodů! (nevím, kolik je to v dolarech. 400 bodů stojí 5 dolarů. Spočítejte si to.). Ale tam nemám moc šanci. XD No, uvídíme. Snažím se jak jen to jde.
---
Momentálně se cítím osamnělá. (haha.. to zní emo, ale nebojte, žádnou depku nemám.) jen si nemám s kým povídat... jediný, s kým mluvím je Teru, Ségra je teď někde pryč a stejně se celé dny učí na pololetní přezkoušení. Na ICQ s kinixuki jsme byli posledně předevčírem. (Hmmm.. mohla bych jí napsat. XD Proč já pořád očekávám, že ona napíše mě, jestli tam nejdu? měla bych vzít osud do vlastních rukou! muháááá...) Ale na druhou stranu- musím dokreslit ten obrázek. Do Contestu... Už ho kreslím skoro dva dny.

---
Jo! a pokud vás třeba alespoň trochu zajímá, jak jsem dopadla ve zkoušce z výtvarky- byl to fail. X_X Mám absolutně průměrné hodnocení- protože to zachránil ten úkol, co mi byl ukradený a odflákla jsem ho. Z toho prvního, na kterém mi záleželo jsem dostala 12 bodů z 15ti. Jedno z nejnižších hodnocení z oboru. XD Z druhého mám 14.
(ale ještě stále to nechápu.. neměla jsem to přeci tak hrozné.)

Mrtvola v lednici

21. prosince 2010 v 22:17 | Yone Yeanling |  Deníček
"Pojď sem… musím ti něco ukázat!" řekla mi sestra s mírně poťouchlým výrazem, jaký se v její tváři objevuje nezvykle často a přistoupila k ledničce. "Ale neříkej to Claudovi" dodala téměř šeptem.
Pomalu otevřela dveře a já spatřila tu důvěrně známou změť jídla (většinou toho nedojedeného n talířích a podobně. Jinak řečeno- nic vábného jsem tam neshledala). Nechápala jsem, co mi chce, když tu vysunula černou nádobu na pečení masa, které moji rodinu provází už odnepaměti. Pohlédla jsem do ní… a málem jsem vykřikla při pohledu do jeho mrtvého oka. Ležel tam… KAPR.
S bušícím srdcem jsem dvířka lednice prudce zabouchla, div že jsem neurazila ruce svojí setři, načež jsem odběhla na druhý konec dolní místnosti (něco jako obývák, ale tak se to dá nazvat jenom s přimhouřenýma očima). Volajíc "Néééé! Claude! To se nemělo stát!"(či něco v tomto smyslu, přesné znění jsem již zapomněla) (málem jsem si při tom rozlila čaj.)
Když jsem se trochu uklidnila, seděla jsem přitom vedle sestři u jídelního stolu, pokrytého jakýmsi harampádím, rozhodla jsem se navštívit nebožtíka kapra ještě jedno, popudy, které mě k tomu vedly jsem zapomněla, neb jsem byla velmi rozrušena.
Ležel tam, celý mrtvý a vypadal tak slizce, dočista jako mrvá ryba, to mi věřte. Zaplavila mě vlna lítosti a tak, nepřemýšleje nad tím co dělám, pohladila jsem ho prtem po mrtvé hlavě (nedaleko oka) a pravila "Chudinko kapříčku…"
---
Jste napnutí? XD No, dál se mi to už nechce dramatizovat. Některé detaily jsou trochu přibarvené, ale samotný příběh je pravdivý, ano opravdu podle skutečnosti! Nevěřily byste, jaký je můj život dobrodružství, smím-li se takto chvástat.

Sestra mě donutila si ruku umýt, než mě vůbec dovolila vstoupit do pokoje.

Pokud vás zajímá, jak na mrtvého kapra reagoval Claude, můžu vás ujistit, že to naštěstí ještě neví… a možná ani nezjistí. Ovšem nejsem si jistá, kterého Clauda mám konkrétně na mysli, vezmu-li v potaz, že znám dva, jichž by se to mohlo týkat. (jeden z nich je můj OC… ale ten to spíš nebude, za svůj život zabil spoustu ryb, takže by se ho smrt kapra asi nikterak nedotkla.) Ten druhý je soukromý humor a reději zůstane tajemsvím. Muhááá…..
---
PS: nesnáším kapry- jako k jídlu. XP Ale oni ho chtějí zítra pitvat, což je jeden z důvodů, proč byl zakoupen. Jak hanebné!

PSS: Ten začátek jsem jen tak vysypala z rukávu. Jestli máte dojem, že je to nějaká povídka, ačkoli se to tak tváří, tak ne. Napsala jsem to jen tak, jak mi na mysl přišlo a není to na úrovni mého spoustu-hodinového psaní (zabralo mi to tak 15 minut) a navíc je tam přemíra závorek, které já jako prvek svého psaní nepoužívám.

První den klauzur & pár věcí...

13. prosince 2010 v 20:47 | Yone Yeanling |  Deníček
... neby-li zkoušky z výtvarna

Tak nějak.. byl řekla, že jsme učebnicový příklad toho, že "pýcha předchází v pád". XD Až na to, že v mém případě, by to nebyla pýcha, ale přílišná ctižádost... jinými slovy- failuju to. Mohla bych se poučit, z těch nesčetných mravoučných pohádek, co mé ucho za život slyšelo, ale né. Já si klidně budu říkat, že musím mít nejlepší hodnocení z oboru. Proč ne.
Né že bych měla nějak zvlášť špatné výsledky... to ne. Jen... jsem pozadu a není to tak dobré, jako bych chtěla. Je to hrozná piplačka! O_O
Všichni mají nervy na dranc... já z toho byla taky docela vedle (zvlášť ze začátku, když mi to fakt hodně nešlo a navíc se profesorce moc nelíbil můj prvý návrh a musela jsem ho předělávat).
Nejlepší část dne bylo, když u nás na oboru byla na návštěvě Aiko (protože oni nepřetáhli tolik co my). Ale protože jsem byla ve třídě, musela jsem se mírnit, jinak by tam se mnou nechtěla zůstat. (tzn. žádné předvádění Talova hlasu v českém dubingu ani citování :"To je mi fuuuk! Je to nulaa! já nemám čas na takový bezvýznamný lidičky!" a hlášek podobného ražení, s přehnanou intonací)
Ze školy jsem odcházela v 13:30, protože jsem musel k zubaři pro rovnátka a pak jít nakupovat s babičkou. Toho jsem se trochu bála, ale nakonec to bylo dobré. ^^ Žádný trapas a mám tři krásné mikči, které boří moji socka image člověka, co nemá co na sebe. Ale vybrat si mi dalo zabrat. Možná proto, že narozdíl od mých vrstevnic chodím nakupovat tak jednou za rok a půl a jsem schopná nosit to samé pořád dokola, ale jsem hrozně náročná. Nesnáším většinu součastné módy... XD Jedna z těch mikinek je pánská- ta se mi z nich lidí nejvíc a je to jedniná, kterou už mám doma, protože je k minulým narozeninám (ty jsem měla před půl rokem... já totiž nesnáším nakupování a hrozně dlouho jsem se tomu vyhýbala s tím, že nic nepotřebuju) až si ji zejtra vezmu do školy, všichni na mě budou čumět a budou se divit, že já ó socka mám něco nového. XD
Jsem chorobně nenáročný člověk (neberu jako dobrou vlastnost)- s čím by moji rodičové nesouhlasili, ti pořád říkají, že jsem moc náročná... Pořád říkám, že nic nepotřebuju, i když to není pravda. A nechci nikomu přidělávat potíže... když se mě babička po desáté ptala, jestli nechci koupit něco k jídlu, řekla jsem, že k jídlu ne, ale že mám docela žízeň (umírala jsme žízní) tak jsem dostala jsem džus a krabičku malých rajčat a měla z toho vánoce. 
Jsem hrozná. Neumím přijímat dárky a chovám se jako socka. Těm lidem, co mi nabízejí jídlo a věci to musí být ve výsledku vlastně líto, že od nich nic nepřijmu.

Každopádně.. teď jsem ráda. Mám radost z nové mikči, protože je krásná. Je mi dlouhá a z rukávů mi koukají jenom konečky prstů a to miluju. 8D Po roce a půl nová část mého šatníku. 8D (zase ty socka řači... XD měla bych se nad sebou zamyslet.) Chtěla jsem se v ní pro vás vyfotit, abyste se báli, ale protože jsem ji chytře dala do stejné tašky jako džus tak první věc, o jsem s ní dama udělala bylo praní.  (ale zas tak moc politá nebyla... jenom trochu na jednom místě).

Haha... si říkám, koho tohle zajímá? XD
Kouknětě se na moje Beyblade meme. Nebo raději ne... to byste buď nepochopili, nebo by vám způsobylo psychický otřes. XD (je tam anatomicýkých chyb k zbláznění.. ale je to jenom meme. Můžu si je dovolit. žádné um. dílo.. hlavní je "myšlenka"? počkat.... tam nějaká je? Hmm... prostě ne, hlavní je, že mě to bavilo.)
otázka 9
No commento...

(ale jinak vám nemám co ukázat... XDD)



Bojím se do školy.... O_O

9. prosince 2010 v 15:54 | Yone Yeanling |  Deníček
...nepatřím tam.
Lin

Achjoooo... celý den se tak cejtím. Bojím se, ža až tam přijdu, budou na mě všichni naštvaní. Nebyla jsem tam necelé dva týdny- tak dlouho jsem chyběla ve škole JEN na prvním stupni základky. Nebojím se toho dohánění.. u nás není skoro co dohánět, ale tak celkově.
Dnes otci napsal můj třídní. Ptal se ho, co se mnou je... a je to moje chyba, že mu nedali vědět předem. Nikdy jsem jim na něho ani nedala mail (sama ho neznám.), ale já prostě nikdy nebrala vážně to, že v prváku na začtku říkal, že když chybíme víc jak tři dny, že mu mají rodiče napsat. T^T A omluvenku s razítkem od lékaře pochopitelně taky nemám- i když se mě na to ta doktorka ptala! Ale já řekla, že mi to uvěří (protože jsme si zapomněla studentský průkaz.T^T) Asi mi nehrozí nic horšího, než že mě třídní vynadá a uvede mě jako špatný příklad, až se mu to bude hodit. To přeci není nic tak hrozného... ale stejně se bojím. Už abych měla zítřek za sebou.

Ale to není jediné, proč se tam bojím.
Cítím se, jakobych tam nepatřila. Jakobych šla mezi cizí lidi, né mezi spolužáky, které znám víc jak rok.
Bojím se učitelů, protože na mě budou všichni naštvaní, že jim komplikuju ivot-jako jsou vždycky naštvaní na ty problémové žáky, kteří často chybí, na které jsem se já dívala jako na flákače (protože flákači jsou). A nejvíc se bojím, že se na mě bude zlobit naše učitelka na výtvarku, kterou mám ráda. (ano, jsem přecitlivělá a vždycky mě rozhodí, když se na mě někdo zlobí) Tyhle dvy týdny všichni trénovali na klauzury, ale já jsem mimo. Nebojím se, že bych tu zkoušku nezvládla (já se bojím jedině toho, že nebudu mít nejlepší výsledky- což nebudu, když jsem chyběla). Bojím se spolužáků, nikomu jsem se ani nepokusila dát vědět, co se mnou je. Určitě mi to budou vyčítat. Bojím se S. ale to je vedlejší...
Teruki


Už tak jsem druhý největší outsider z oboru (největší je ta holka, co jí všichni šikanujou. Ale Vsadím se, že až přijdu do školy zjistím, že už jí vyhodily a pak budu zase největší outsider já. O_O) Nikdo si mě nikdy nevšímal... a teď si mě buď budou všímat ještě míň, nebo si mě naopak budou všímat abnormálně moc a budou se mě všichni vypatávat, co se mnou bylo... >_< Lituju toho, že jsem tak dlouho chyběla. Prázdniny byli fajn... ale tohle bude horror.

Dneska jsem se dokoukala na první sérii BB. Celé jsem to shlédla za tejden. Asi jsem fakt magor... Proč bych se jinak dívala na něco takového? O_O Je to úplně uhozený a vlastně tam nic nedává smysl. A chování hlavního hrdiny mě absolutně vytáčí... zabít takový lidi.


Jo.. a taky jsem přišla na jednu věc do příběhu. Věc, která ho docela dost ovlivní a vyřeší to můj problém ohledně prostředí. (zatím to ještě nic nerozbouralo.. moc velká změna to totiž není, ale uvědomila jsem si na tom pár věcí....)


Moje oblíbená kniha...

4. prosince 2010 v 17:04 | Yone Yeanling
Před chvílí jsem dočetla Zrádce Přísahy. Pravý čas na to, abych napsala článek na téma týdne… Je mi líto, že nemám žádný obrázek, co bych mohla přiložit ke článku jako ilustraci… ale s tím asi nic nenadělám.
Oblíbená kniha? Na tohle téma bych mohla psát dlouho. Mám hodně oblíbených knih… Ale protože momentálně mě absolutně uchvátili Letopisy z hlubin věků, napíšu o těchhle knihách. Nikdy jsem nebyla moc dobrá v psaní článků o knihách a filmech a tak, recenze mi nejdou, takže se o to ani nebudu snažit… takže napíšu jen čistě o svých pocitech a dojmech z knih.
Někdy asi před pěti lety, nevím kdy přesně, jsem viděla první dvě knihy v jakémsi katalogu knižního klubu. Přečetla jsem si popis a zamlouvali se mi. A pak jsem na ně dočista zapomněla. Když mi kinixuki zhruba před dvěma měsíci doporučila si to přečíst a já to našla v knihovně, půjčila si to a dala se do čtení. Dnes jsem dočetla pátou knihu, ode dneška čekám na poslední šestou.
Ty… knížky jsou absolutně úžasné. Michele Paver, která to napsala, neumí jen úžasně psát, vystihovat emoce a charaktery postav, ale je i nesmírně vzdělaná. Letopisy se řadí mezi fantasy, ale rozhodně to není žádné fantasy plné dráčků a elfíků. Příběh sice není reálný, ale všecky nadpřirozené věci co se tam objevují, dávají smysl. (heh, něco mi říká že teď asi nevíte co přesně myslím… XD nevadí.) Děj je promyšlený od začátku do samotného konce a má spád, díky kterému jakmile začnete číst, je těžké odlepit oči od stránek, postavy se v průběhu vyvíjejí a chovají se přiměřeně ke svojí charakteristice- tím myslím jakože se v jedné kapitole nechovají tak a v druhé dělají nesmyslná rozhodnutí proti svému charakteru. Prostě… nevím, jak to čekání vydržím. A nechci vidět, jak se budu tvářit, až to dočtu. T^T
Nevím, který díl se mi líbil nejvíc... ale s přečtením kadžé knihy jsem si víc a víc uvědomovala, jak je to celé úžasné.

Ale když se nad tím zamyslím, moje nejoblíbenější kniha je ta, kterou píšu. Pomineme-li, že to není kniha a že to má jen jednu a půl kapitoly a přehlédneme-li fakt, že to nikdy kniha nebude, že se to nepokusím vydat. Tak moc si nefandím. Miluju svůj příběh a svoje postavy… miluju ten příběh. Můj vztah k mým spisovatelským schopnostem je další věc… moje tempo je zoufalé a na ten čas, co nad tím strávím je výsledek napůl ke smíchu a napůl k pláči. Ale…už to, že je to můj příběh a můj vztah k jeho postavám dělá tu věc mojí nejoblíbenější povídkou. Je to docela přirozené- vždyť na nic jiného skoro nemyslím.
Tenhle článek jsem si představovala líp, než dopadl… no, jdu zase kreslit. Poslední dobou mi nejde ani to. Ale co už…

Obrázek...

2. prosince 2010 v 16:33 | Yone Yeanling |  Tabletové
Mathilda
↑ Obrázek do soutěže v jedné skupině na DA. Ceny jsou lákavé, tak jsem si dala záležet. Asi by to tak nemělo být, ale pro některé lidi prosě je důležitější vyhrát, než zúčastnit se. No... zatím mám šanci, ale největší borci vždycky přidávají svoje díla až ke konci. Je to chytré, protože pak si můžou být jistější, že vyhrají. Což.. není můj případ. Chtěla jsem to tak udělat, ale... prostě jsem předevčírem byla v té náladě. A navíc jsem doma, tak na to mám čas.

Už jste si mysleli, že mě ten Beyblade přešel? Já taky... ale asi to tak ještě není. ix dé. Dneska jsem se dívala na pár dílů. A víte co? Nechápu to. Nechápu, proč takové anime které je za prvé šeredně nakreslené (*kouká na první sérii*), za druhé namá absolutně žádnou pointu a za třetí je přeplněný všema druhama dětských klišé, může být tak zatraceně chytlavé. Asi to o něčem vypovídá. D8 (mám ráda klišé? To ne! To neeeeeee! DX DX DX) No, reději změním téma.

Co že jsem vám to chtěla říct? D8

Yone Y
Nechci psát to samé, cojsem psala už mockrát... takže nevím, co bych sem měla napsat. X_X Byla by to ztráta času, kterého i tak mám málo. Dneska jsem třeba skoro nic neudělala, ani nenakreslila. Měla bych se učit Románské umění na DVK a začít ten úkol do Počítačové grafiky, nebo dělat písmo. A já, jak se znám to nechám až na chvíli, kdy ten čas mít nebudu. ix dé... Jsem pozadu už o ten týden, co jsem chybala minule... a teď. No, naštěstí až půjdu do školy, budou hnedka Klauzury a pak vánoce. A přez ty se to všecko tak nějak napraví. (doufam)


Dobrou noc. Já se jdu snažit kreslit. Psát tenhle článek nemá smysl. Tak.. zejtra možná napíšu něco na téma týdne. Líbí se mi. ^_^