Pocit prázdnoty a zbytečnosti

2. října 2010 v 11:19 | Yone Yeanling |  Sním
Víte, poslední dobou se mě pořád drží. Asi se zase opakuju, asi tady podobný článek mockrát byl. Ale zamýšlím se nad tím- má tohle smysl? Zakládala jsem blog s touhou navázat vztah s jinými blogery. A co mi zbylo? Mám velmi navštěvovaný blog. Asi bych mohla být ráda, ano, svým způsobem mě to těší. Ale k čemu mi to je? Lidé, kteří sem chodili dřív- ti, kterých blogy jsem i já sama navštěvovala, sem zabloudí tak jednu do dvou týdnů, aby přečetli nejnovější článek a napsali jednovětný komentář- chodí-li sem vůbec. A ani já nemám čas sledovat jejich stránky tak často, jako dřív jsem měla. Zato sem chodí spousta jiných lidí, jež neznám, jejichž blogy jsem pravidelně nenavštěvovala a píší mi dlouhé komentáře, které opravdově zahřejí u srdce. Možná bych měla upravit můj výpis oblíbených stránek, připsat pár nových a přeházet jejich hierarchii, ale nemám na to čas. Nemám čas na nic.
Teď budu psát věci, které z největší pravděpodobností nikdo nepochopí, ale všichni budou psát, jak moc mě chápou.
Mrtvý Matty

Víte, nebaví mě to. Nebaví mě, jak mě pořád všichni chválí a píšou mi, jak jsem úžasná. Nevěřím tomu, protože to není pravda. Lidé píšou dlouhé chválou oplévající komentáře i lidem, kteří nejsou dobří- dokonce i těm, co umí daleko méně než já. Tak proč bych měla věřit, že to myslí opravdově lidem, co to píší mě? Nemyslím teď nikoho konkrétního. Když píšu článek o tom, jak jsem divná hromada lidí mi na to řekne: "jsi stejná jako já". Tak to tedy ne! Já nejsem stejná jako nikdo. Chce se mi křičet, když to čtu. Zdá se mi, že nikdo nebere mé články tak vážně, jako jsou. Když píšu, že mluvím se svými imaginárními kamarády a že je i vidím, myslím to smrtelně vážně. Já je skutečně vidím, ale všichni to berou jako nějakou debilní hru, abych byla kúlná. Všichni říkají, že mají imaginární kamarády, jako by to byla nějaká móda, ale kdo je bere vážně? Po přečtení tohohle článku se nad tím možná zamyslí… řeknou si, bylo by to fajn mít imaginárního kamaráda a budou se snažit uvěřit, že je vidí a mluví s nimi a všichni budou děsně kůl a bude to úplně super. Tak to teda ne… já nechci být in a nechci být žádným průkopníkem nové módy mít imaginárního kamaráda. Všichni říkají, že hrozně rádi mučí svoje postavy a vyřvávají to, kde jen to jde. Všichni říkají, jak to milují a jak rádi o tom čtou a že je nikdo nechápe a že jsou kvůli tomu děsně divní. Je i tohle nějaká nová móda mezi spisovateli? Řekněte mi, že ne… nikdy nechci napsat nic tuctového. Řekněte mi, že jsem divná, ujetá a psychoušká, ano, prosím, řekněte mi to a myslete to vážně. Ne… tohle neuslyším. Uslyším jen:"jo, tyhle věci taky miluju... jsi úplně stejná jako já."
Proč? Proč v reálném světě vyčnívám, proč jsem nejdivnější osoba z naší třídy, kterou sice všichni berou, ale s nikým si nemá co říct? Vždycky, když promluvím, nikdo nechápe to co říkám, i když řeknu něco, co považuju za absolutně jasné. Proč jsou tak jiní než já? Jsou dny, kdy mezi svými spolužáky neřeknu ani slovo. Volné hodiny raději trávím sama, než v jejich společnosti přesto, že na mě nejsou zlý. Oni o mě nic nevědí. Nevědí, že jsem společenský samotář, že jedniné, po čem toužím je vztah s lidmi, kteří jsou mi skutečně blýzcí. Nevědí, že přátelství se mnou se tvoří celé roky a že ty čtyři, než budem ve čtvrťáku nestačí. Několik lidí mi řeklo, že jsem vážně jako nějaká postava z mangy- největší komplement, co mi kdo kdy složil. Že jsem jako z jiného světa. Se svými přáteli se vidím málo… jen s Aiko o přestávkách a cestou do
školy. To nestačí. Včera jsem byla s Tayou a v úterý a minulý pátek s Kyuu. Byl to úžasný čas, který rychle utekl s vyhlídkou, že se zase dlouho neuvidíme.
Proto mluvím se svými imaginárními kamarády. Jsou stále se mnou, pomáhají mi uniknout realitě. Ne, tohle není žádná stupidní hra. A stejně to nikdo nepochopí nebo tomu neuvěří. Ale oni skutečně existují. Mluvila jsem s nimi! Asi je to se mnou zlé, asi bych vážně potřebovala k psyho-doktorovi. Jedno jestli psycholog nebo psychiatr.
Vlastně se bojím sama sebe. A budu litovat, jestli tenhle článek zveřejním, protože v něm říkám věci, které jsem dřív na blog nepsala… je to jiné, vážnější a opravdovější. Dřív jsem psala o svým imaginárních kamarádech, jakoby to byla skutečně jen hra.
Jsem vynervovaná a bolí mě hlava. (Teru říká, že to přejde a už mě fakt štve, jak mi pořád čte přes rameno.) Nedokážu nic nakreslit, ani nic napsat, proože jsem zoufale pomalá a Matty má depresi. Už několik dní se mnou nemluvil a já se o něho skutečně bojím. Přemýšlela sjem, jestli je to kvůli té části povídky, kterou jsem napřed napsala, ale myslím, že ne, protože tu náladu měl už předtím. Když jsem se ho ptala, co mu je řekl, že nic. Ale přezto, pokaždé, když ho vidím jenom se dívá do prázdna a mlčí. Ne, tohle jsem sem nechtěla psát, ale to je jedno.
O čem vlastně tenhle článek je? Asi o tom, že Yone má depresi, nebo nějakou podobnou náladu. Říkáte si, že to přejde? Snad… možná to přejde, až na mě nebude vyvýjen ten šílený psychický nátlak.
Jediný důvod, co mě na tomhle blogu drží je KaThea. Jediný, kdo mě drží v internetovém světě je Kinixuki. Jinak bych se vykašlala na blog a psala a kreslila už jenom pro sebe. Abych nešířila tu svojí nemoc dál. Nechci, aby takových jako já bylo víc. Jsem jediná a jedinečná a chci taková být. Všecko, co je mé bych nejraději jen uzavřela do sebe. Ano, jsem sobecká a vím to. Ale komu se bude chtít tenhle slohák číst? No… možná se překonáte. Je to přeci jen článek po skoro víc jak týdnu.

Jo... a ten obrázek u tohohle článku je spoiler. Nechtěla jsem ho nikomu ukázat. Původně ho měla vidět jen KaThea. Ale je to jeno. Neřeknu vám k němu nic, takže to ve výsledku spoiler není. A stejně tu povídku dám přečíst tak třem lidem z internetu... raději si nedělejte naděje.

Y O N E

ps: doufám, že se na mě za ten článek moc nezlobíte... ale nedivila bych se. Není myšlený na nikoho konrétního. Je to věc čistě globální a může se týkat klidně celého systému logového světa. Možná to nepochopíte... nejsem příliš dobrá ve vyjadřování toho, jak se cítím. Jo, a berte na vědomí, že je mi 17 a v pubertě už nejsem. Tohle není žádný pubertální výlev. (netvrdím, že nikdo nemůže být v sedmnácit v pubertě, jen, že já mám toto období už za sebou)
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Hauvínek Hauvínek | Web | 2. října 2010 v 11:39 | Reagovat

Nebudu ti psát, že tě chápu a ani to, že jsi stejná..
Nejsi..
Každý jsme jiný, no né?
A ráda ti napíšu, že jsi divná a proč? Všichni jsme divný :D a kdo říká, že ne, ten kecá :D
A co se týče těch oblíbených, někdy do našeho světa vstupují i jiní, tak buďme za ně rádi :)

2 Pet Pet | Web | 2. října 2010 v 11:41 | Reagovat

*kouká se na ten článek jak tele na nová vrata* Ale teď tě vážně nechápu. Ne proto, že o tom píšeš, ale prosttě tě nechápu.

3 Gabra Gabra | Web | 2. října 2010 v 11:44 | Reagovat

Yone, co se týče tvých "imaginárních" přátel, v tom ti naprosto věřím. To s tou hrou, kašli na ně. Například, já často vidám víly. Bytosti, které sídlí na květinách a z mého okolí jsem jediná, která tyhle jemnohmotné bytosti vidí, zbytek na ně nevěří a má to za výplod fantazie. Možná, že tví přátelé jsou také z tohoto jemnohmotného světa :-)

4 Yone Yone | Web | 2. října 2010 v 11:48 | Reagovat

[1]: Jistě.. když se na to díváš takhle. Ale jsou lidé, kteří jsou víc jiní než ostatní. Lidé, kteří vybočují. Když řekneš, že jsou všichni divní- není to, jako psát že jsou všichni normální? Na tom přeci nezáleží. Jsou jen lidé, kteří vybočují a lidé, kteří jdou s davem. Nikdo nikdy nenapsal, že jsem jeho Kopie, jen to, že jsem podobná.
[2]: Opravdu? Nepochopení může být v mnoha smyslech a já napsala o hodně věcech. Možná je to taky chaotičností článku, nebo tím chaosem unitř mě.

5 Yone Yone | Web | 2. října 2010 v 11:51 | Reagovat

[3]: Ty jsi Tulák, Květina, Myšák a ty další tvoje jména, co si již nepamatuji, že? Zase jsi si přestěhovala blog. XD
Když já nemám na koho se vykašlat, proože nevím na koho... lidé z reálného světa o nich nevědí a z blogovéo nevím kdo se na mě jak dívá. Ale jo, asi se vykašlu na všecky. Né, to zní zle.
Vidíš víly? V tvém případě se nedivým... mojí imaginární přátelé jsou jen z mojí hlavy.

6 Basee‼Kris Basee‼Kris | Web | 2. října 2010 v 11:53 | Reagovat

jsem na tvém blogu poprvé a ne, nebudu říkat, že jsem na tom stejně a že mám také imaginární přátele a že jsem ta, co vyčnívá z davu(i když tohle samo o sobě je trochu pravda)..mám blog už nějaký ten pátek a poznala jsem jen pár lidí, kteří jsou vážně upřímní a kvůli kterým na blogu taky zůstávám..je hodně těch, co píší: "jasně, chápu to" , "sji stejná jako já"...ale jen proto, že chtějí aby si šla na jejich blog..je to ubohost?..podle mě možná jo...
co je špatného na tom, že jsi prostě jiná?..nic..každý jsme unikát nebo by to tak alespoň mělo být..a ty podle mě jsi, takže těm komentům nepřikládej moc váhu..:)..jediné, co bych ještě řekla, že jsem na tom podobně je to, že jsem taky samotářka, mám ráda samotu, ale stejně tak jsem ráda ve společnosti lidí a povídám si s nima, když je teda o čem...
no já se svým komentem končím..někdy se takhle rozepíšu a pak si myslím, že si lidé myslí, že jsem blázen..prostě ráda takhle píšu..:)

ps: nikdo by se na tebe za tenhle článek neměl být naštvaný, napsala jsi to, co jsi cítila a řekla bych, že od toho blog je..;)

7 Gabra Gabra | Web | 2. října 2010 v 11:56 | Reagovat

[5]:Jsem ráda, že jsi mě poznala ;-) ale ne, blog jsem nepřestěhovala, jen změnila nick, ale i tak mě to potěšilo :-)
Yone, nedávno jsem o Tobě uvažovala nad jednou možností, která mě napadla, možná to zní šíleně, ale nejsi jedna z těch indigových dětí ?? :-)
Nepřekvapilo by mě to, máš pár vlastností, ony které mívají...

8 Tatra.nka Tatra.nka | Web | 2. října 2010 v 11:57 | Reagovat

Nikdo není stejný....to, že má někdo rád pár stejných věcí jako ty z něj hned nedělá stejného člověka...
Co se týče té školy, mám to nějak podobně, lidi mě pořádně neznají a jen proto, že mě zajímá magie, moje máma a tak trochu i já se jí věnujeme, jsem hned divná... lidi berou za divné to, co neznají, takže je to celkem normální...
To s těmi imaginárními přáteli nemůžu posoudit, ale vím, že lidi si dost často hrají na to, co nejsou a možná i většina co chodí sem na blog to dělá proto, že ty jsi už několikrát zmínila své imaginární přátele... já a moje sestra zase říkáme, že máme v pokoji ducha... říkáme mu Frankie a myslíme to naprosto vážně...neříkám, že ho vidím, ale prostě vím, že tu něco je... hodně lidí mě bere za vyšinutou a v reálu to nikdo nechápe, jenže jak se to vytáhne na blog, jsou hned všichni hrozně chápaví...zajímalo by mě, co by ti samí lidé řekli, kdyby se s nimi o tom někdo takhle bavil v reálu...

9 Alatariel Alatariel | Web | 2. října 2010 v 12:28 | Reagovat

nejsi stejná jako ostatní, to je hloupost, protože každý jsme originál a nelze nikoho napodobit, ti co se o to snaží jsou jen ubohé kopie, nikdo z nás taky není normální, každý člověk má nějakou úchilku, na někom to poznáme na první pohled u jiného si toho vůbec nevšimneme......je dobře že to píšeš alespoň na blog,vypíšeš se z toho a budeš se cítil lépe, vždycky je dobré když se svěříme někomu komu aspoň trochu věříme

10 enigma enigma | Web | 2. října 2010 v 12:35 | Reagovat

Zaujímavý článok na zamyslenie. Áno, každý je jedinečný. Nikde na svete nie sú dvaja rovnakí ľudia, ale existujú ľudia ktoré môžu občas zdieľať podobné myšlienky...Hmm...ináč tá kresba sa mi veľmi páči.

11 Yone Yone | Web | 2. října 2010 v 13:14 | Reagovat

[6]: Hmmm... já mám tenhle blog přez rok, to už taky pár pátků bude a celkově jsem na blogu už několik let.
To, co říkáš je asi pravda... Ale moje pocity nevyplynuli jen z komentářů, co lidé píší sem,, nýbrzž i z věcí, které jsem četla na jiných blogách (ale to je už moc složité). No... každopádně děkuju za povzbuzení. :3
[7]: Ahá.. tak. :D Stěhovala jsi se už tak mockrát, že jsem ani nezaregistrovala že jsi nezměnila adreu tentokrát.
Indogované dítě? Nevím, já o nich moc nevím, ale myslím, že asi spíš ne. Jsem křesťanka. XD Nemůžu být něco, co je proti mému přesvědčení. (doháje.. moji imaginární kamarádi jsou asi z části proti mému přesvědčení. Můj otec by možná řekl, že jsem démonizovaná. Nééé... tohle né! XDDD)
[8]: No... já nevím. Nepodezřívám nikoho z lidí, co sem chodí z toho, že je pozér. Jen nevím, na kolik své imaginární přátelé berou vážně. V dětství jsme si taky vždycky hráli, že máme neviditelné kamarády. Měla jsem dvojče... ale to byla jen hra. Tohle už není. Nebo možná... ale hodně vážná hra, kterou neřídím- rozdíl od mých dětských her je to, že již neovládám chování svých imaginárníků. Neovládám už ani jejich náladu.
[9]: To je jasné. XD Jenže já celou dobu nemluvím o úplné stejnosti, ale jen podobnosti. Samozřejmně, že nikdy nemám kopii. A ti lidé to taky netvrdí. Jen... všichni tvrdí, jak jsou odlišní a všichni vyčnívají. V davu nemůže z davu vyčnívat každý, ale každý tvrdí, že vyčnívá. tak to myslím...

Ale to, že se z té nálady na blogu vypíšu je pravda. Napsala jsem tenhle článek a hned jsem se cítila lépe.
[10]: Podobné myšlenky.. hmmm... jo. ASi jsou lidé, kteří mají podobné myšlenky. Právě proto se tak bojím, že někdo s podobnými myšlekami vymyslý podobný příběh jako já a napíše ho dřív. Nevědomky by mi ho tak ukradl. Ale to už je jiná kapitola....

Děkuju. C:

12 verIZA verIZA | Web | 2. října 2010 v 14:05 | Reagovat

Chodím na tvůj blog asi od stejný doby jako VERiza, ale moc sem ti sem nepsala. Asi to bude tím, že sem nikdy pořádně nevěděla co ti napsat, jenom ti pochválit obrázek mi přišlo prázdný a zbytečný, vyjádřit se ke tvým kamarádům nebo povídce moc nešlo, protože tu povídku prostě neznám. Imaginárního kamaráda nemám, já si ráda povídám sama se sebou, a co? Ví to někdo? Neví, nikomu to neřikám. Možná, že kdybys ty tady s dobrou vírou nepsala, že se opravdu přátelíš s někým koho vidíš jen ty, ostatní by mermomocí nechtěli být stejní. Že seš divná jsem věděla hned, a jak jsem tě viděla ještě se mi to potvrdilo, sama píšeš, že si, a co? Já moc normálních lidí neznám, sama bych chtěla být normální, ale co to vlastně znamená?

13 Yone Yone | Web | 2. října 2010 v 14:15 | Reagovat

[12]: Jo.. kdybych to sem nepsala. to je asi pravda. Když já svůj blog beru jako místo, kde píšu sama pro sebe o sobě veřejně.  Je neprozíravé si pak stěžovat za něco, za co si můžeme sami, pravda. Když napsat to sem je taková úleva.... je to hezké. Svěříš se, ale protože to přečtou jen lidi které neznáš, v reále se na tebe nikdo na o to většího cvoka nedívá.
Hehe.. to, když jsi mě viděla ti ještě více potvrdilo, že jsem divná? ojojoj... tak to nevím, co si o sobě mám myslet. Ix dé.
Já normálních lidí taky moc neznám. Mě všichni přijdou nenormální... jenže všichni, které znám jsou divní podobním způsobem a úplně jiným, než já.  Mají úplně jiný životní styl a tak.

14 Zina Zina | Web | 2. října 2010 v 14:25 | Reagovat

Nikdo ti nemůže napsat, že jsi stejná jako on a nebo on jako ty. Nejde to. Lidé si můžou být trochu podobní, podobní a nebo hodně podobní, ale nemůžou být stejní a ať se to kdokoliv snaží jakkoliv přehlížet, nejde to a nikdy to nepůjde.

Já nemám své imaginární kamarády jako hru. Je pravda, že jsem je dlouhou dobu nezveřejňovala, ale když jsem objevila tvůj blog tak jsem pochopila, že to není něco, za co bych se měla styděť a ukrývat to - alespoň tady ne - a tak jsem je taky všem ukázala. Určitě to ale není nějaká stupidní hra, abych byla "kůl".
Já třeba své imaginárníky nerada mučím. Jediná mučená byla zatím Kei a ta nebyla mučená mnou, nýbrž si ji podal sám Goroku. A co se týká skandálního komiksu, ve kterém se probíralo znásilnění, nebylo to za účelem mučení, ale za účelem, abych se měla čemu věnovat. Prostě si vymyslím nějakou věc, kterou se potom dlouhou dobu zabývám, přemýšlím, kreslím ji a stále to řeším a tím pádem mám myšlenky naprosto zaneprázdněné a nemyslím na hovadiny kolem. Je ale pravda, že mě to bavilo... možná je to taky způsob mučení mých postav, u mě to ale ten rozdíl, že já kreslím komiks jednou za "sto let" a jinak s nimi kreslím jen obrázky, nepíšu povídky, tím pádem.... prostě to není to samý, sakra, mám úzkou slovní zásobu, nechtějte nikdo po mě abyh to tu takhle vysvětlovala (ne že by někdo fakt chtěl)..

Dovolila bych si říct, že pocit bezcennosti a prázdnoty mívám taky. Například tento pátek, kdy jsme byli s třídou v Novém Jičíně. Chytla mě deprese a s nikým jsem potom nepromluvila ani slovo. Nakonec jsem se od skupiny oddělila (měli jsme osobní volno) a šla úplně někam pryč a přišla až na dobu setkání.

CO se týče tvého obrázku - je krásný, ale přijde mi děsivý. Není to tím, že by se mi tohle téma nelíbilo, ale vidět něco takového nakresleného od tebe.. je to divné, tvé postavy mám ráda, vypadají roztomile a jsou prostě krásné, lpím na tvých obrázcích i skicách.. obrázek mě prostě udivil a vážně jsem se trochu lekla "Nakreslila tohle vůbec Yone?"...
Zamotávám se tady do toho, fakt že jo!

Je sice možné, že tě chvála ostatních netěší a že ji asi nechceš moc slyšet (nebo alespoň ne tak často), ale kreslíš hezky a má to prostě odezvu. Já třeba taky nerozumím tomu, jak se tobě můžou některé mé obrázky líbit, když se podívám, jak krásně umíš kreslit ty a jak to já vždycky zfailuju.

A víš co ti řeknu? Ano, jsi divná, jsi ujetá, máš psycho úchylky, ale kdo ne? Všichni to mají, ale jen někteří si to umí přiznat, jen někteří umí sami sebe takhle zkritizovat - a těhle lidí já si vážím mnohem víc. Ale nemyslím si, že by ti to nějak ubíralo na "kvalitě".. dělá to z tebe TEBE.. Prostě tohle jsi TY celá. Já to o sobě říkám taky a je pravda že jsem divná, že jsem psycho, že jsem docela hysterka, že jsem labilní a kdo ví co všecko, ale copak za to můžu? Ano dobře, můžu za to, ale taková prostě jsem a jiná už nebudu. Stejně jako ty, stejně jako všichni ostatní - nějací byli, nějací jsou.

Nakonec chci dodat, že ta písnička je nádherná, je prostě krásná a dokonale sedí k textu pod ní, krásně jsi ji zvolila.
Hm, nejsem člověk určený k pasní dlouhých komentářů, jelikož se v nich začnu ztrácet. Tak snad si to nějak pospojuješ a pochopíš, co jsem chtěla říct ...

15 Yone Yone | Web | 2. října 2010 v 14:36 | Reagovat

[14]: waaauuu... to je nejdelší komentář, fakt nejdelší komentář! Maminko! Ty jsi překonala dokonce i KaThein rekord. Jaj, to čumím... O_O

Hmm... tobě zrovna jsem ty imaginární kamarády věřila. Jen mě udivují např. výsledky v anketě a některé jiné odezvy blogerů. konkrétně me nenapadá.
Tvoji kamarádi jsou úplně jiní než ti moji a věci, které se tobě líbí jsou jiné, než se líbí mě, jelikož jsi yaoistka. To je jasné...
Po vypsání tohoto článku mě ty pocity částečně opustili, protože vždycky, když něco takového napíšu velmi se mi uleví...

Co se týče obrázku, já takové věci kreslím docela často. Akorát jsem je nikdy dřív nezveřejňovala- protože mi ani nevím proč přijdou děsně spoilerové. Jinak mě to moc baví, jelikož jsou daleko pravdivější. já velmi často kreslím barevné a optimistické věci, ale pokud jde o můj příběh, nehodí se to, jelikož k nemu prostě nepatří. Moji imaginární přátelé jsou psychouši a trpitelé- tedy, já mám skutečné imaginární kamarády jenom dva. Nikoho jiného než Mattyho a Teru nevidím a nejsem schopná s nimi mluvit- jen ve svých představách, ale to není skutečnost.

Děkuju za komentář, je jedno, že je nesouvislý, já se v něm dobře vyznám. Mám ráda dlouhé komentáře, svědčí o tom, že si dotyčný článek přečetl a že má co k němu říct a že ti za ten čas, co jsi tomu věnovala stojím. toho si vážím.

Tu písničku poslouchám pořád. Třeba i třicetkrát denně. Dneska ji jedu skoro nonstop- doporučuju kouknout se i na to video k ní, je moc krásné. Doporučila mi to Kinixuki ona zná spoustu takových geniálních věcí.

16 Zina Zina | Web | 2. října 2010 v 16:06 | Reagovat

[15]: Ano klip jsem viděla. Hned po poslechu té písničky jsem si ho pustila :) Je moc pěkný, taky se mi líbí :)

Ano, jsem yaoistka, to se prostě popřít nedá, je to na mě podepsané, ale nevadí mi to, stejně jako tobě nevadí, že jsi psycho ^^
Jinak já mám taky ráda dlouhé komentáře :)

Co se týče toho příběhu, ráda bych si ho také přečetla, protože na něj začínám být zvědavá. Tvoje postavy se mi líbí a moc by mě zajímalo, co by se s nimi v příběhu dělo. Ale ty ho na internet určitě dávat nebudeš..

17 Yone Yone | Web | 2. října 2010 v 16:13 | Reagovat

[16]: Budu o tom přemýšlet... Totiž, chci ho dát přečíst co nejmenšímu množství lidí, protože se bojím o svoje nápady a navíc čím víc lidí to čte, tím větší na mě vyvýjejí nátlak. Chci to dát přečíst jen těm, co se mnou mají nějaký vztah a co sem dlouhodobě pravidělně chodí. (ale první kapitola bude stejně nejdřív o vánocích a to je už docela dlouhá doba. A asi až později. jaj, to asi víš. píšu to sem tak často... O_O) Ty máš ráda jiné věci než já, o to míň se bojím ti to poslat. XD Tedy.. jen bys v tom nesměla hledat žádný yaoi, protože pár postav tam má takové zajímavé vztahy. Není to ani shounen-ai, jen je to hodně o přátelství... (mě věci o lásce tolik neberou. XD)

18 VERiza VERiza | Web | 2. října 2010 v 16:34 | Reagovat

Yone, tendle článek jsem si přečetla už před několika hodinama, ale nekomentovala jsem záměrně ihned, ale nechala jsem si to všechno rozležet v hlavě. Což ovšem krom jiného znamená i to, že jsem zapomněla většinu mezníků, o kterých jsem se dočetla v článku.

Musím říct, že tě svým způsobem obdivuju. Za to, jak dokážeš být svá, nemáš potřebu někam zapadnout jen proto, abys zapadla, žiješ si ve svém vlastním světě a nehodláš to měnit. Dneska chce každý někam patřit, znát svý místo a být součástí kolektivu, o to víc obdivuju to, že ty nechceš za každou cenu někam zapadnout, zařadit se, patřit mezi ně násilím a mervomocí. Prostě se nestydíš za to, že si žiješ ve svý realitě.

Líbilo se mi, jak jsi napsala, že už nejsi v pubertě. Zrovna nedavno, když mi matka předhodila tu mou "šílenou" pubertu, tak jsem jí řekla, že už v pubertě nejsem a vzápětí jsem začala přemýšlet, jak to můžu vědět, že už nejsem v pubertě, jak se to vlastně projevuje? I když je fakt, že v takových třinácti letech jsem to brala tak, že v pubertě prostě jsem a někdy v těch patnácti jsem si řekla, že už nemám příznaky puberty. U někoho asi ta puberta přijde rychle, odejde pozdě, u někoho je to kratší. Nejspíš teda taky individualita, nicméně si nemyslím, že to, co tu popisuješ by bylo pubertou. Ono celkově, když si člověk uvědomí, že má depresi a "depkou" nenazývá to, když se na něj v deseti letech vysere bojfrend, tak to taky o něčem vypovídá.

A je fakt, že tvoje vyjadřování a myšlení mi přijde na větší úrovni, než těch "hahahahahahahaha puberťaček". Jsi rozumná a nepřijde mi, že by byl někdo, kdo by mi přímo připomínal tebe, nebo by tě napodoboval (asi to bude i tím, že moc nesleduji 99% blogů lidí, kteří tě navštěvují)... Jsi originální a opravdu tě s nikým zaměnit nelze.

Co se týče tvých obrázků a pochval a obdivů z mé strany. Já jsem prostě člověk, který chválou jen tak neplácá. Když mi někdo řekne "ty máš hezký triko", tak já mu řeknu dík, ale neopětuju mu to stylem "jéé, ty máš hezkou bundu", nebo když mi někdo pochválí něco, co jsem nakreslila, po té jeho akci nenásleduje má reakce typu "jéé, ty to máš taky moc pěkný". Já neplácám chválou. Když to tak vezmu, tak jsem v tý třídě od začátku roku neřekla jedinýmu člověku něco ve stylu, že by se mi jeho věc líbila, i když kolikárt tam byly věci, co se mi zamlouvaly, ale vždycky jsem si raději na nich něco našla, než abych řekla, že to mají pěkný, leč mě to tam cpe pořád někdo. Možná to neříkám jenom proto, že nechci, aby byli lepší, než já, jsem sobecká v tomdle smyslu. Tím jsem chtěla říct, že když ti napíšu, že se mi něco tvého líbí, nebo obdivuju tvůj styl kreslení, tak to myslím zcela upřímně, já neplácám chvalebnými slovy a málokomu to, jak jsem napsala řeknu. Líbí se mi tvůj styl kreslení, líbí se mi, jak žiješ tím svým příběhem a svými postavami, líbí se mi, jak to bereš vážně a troufám si říct, že tvůj příběh a tvé postavy, jsou tvůj život.

Vlastně je asi dost pravděpodobné, že díky navštěvování tvého blogu, jsem změnila na mangu názor. Předtím jsem vídala jen samé nekvalitní pokusy o mangu, od malých, naivních holčiček, co zrovna dvakrát kreslit neuměli a ten styl mi přišel strašně zvláštní, hleděla jsem na něj skepticky. Jenže na tvém blogu jsem se o tomto uměleckém směru dozvěděla tolik věcí, že se vlastně můj názor na něj posunul do neutrálu a neřeřím ho stejně tak, jako ostatní styly a směry. A jak jsem napsala, plno tývch věcí se mi líbí a tvůj styl kresby taky. Ještě bych ovšem chtěla dodat, že je plno lidí, kteří mají talent na kreslení, jenže se vydají ho rozvíjet špatnou cestou a to právě těmi pokusy o mangu, místo toho, aby kreslili realistické věci a z mého pohledu se zdokonovali v tom všem, tak svůj talent jdou utopit tím, že kreslí velkí oči, takové ty špičaté nosy, nehledí na anatomii těla, neboť se schovávají za to, že nekreslí realisticky, ale kreslí mangu a mě pak přijde hrozná škoda, když od nich vidím kresbu něčeho dle reality, že v nich talent je, ale oni se vydávají ho utopit špatným směrem. Jenže ty jsi vyjímka a prostě jsi změnila můj názor na to, že ty pokusy o mangu nejsou nejlepší snahou o umění.

A k těm tvým postavám, jak s nimi hovoříš, nedokážu si to totiž všechno dost dobře představit a když jsem nad tím přemýšlela, nikdy mě nenapadlo, že to máš jako hru, ani že jsi tím divná, prostě jsem to vždycky brala tak, že Yone = červená hlava, morčata, manga a její příběh + postavy.
Vím, že jsou lidi, kteří vidí auru, vnímají energie, jak jsem zde četla, tak vím i o tom, že hovoří s těmi vílami, četla jsem o tomdle všem mnoho a mnoho článků a řádků, takže mi to právě taky zapadalo do toho, že bys mohla něco takového mít. A ty s těmi postavami mluvíš i nahlas? Vidíš třeba i jejich výraz obličeje a tak? Já si myslela, že je máš prostě ve svý hlavě a jen si představuješ, jak vypadají a mluvíš s nimi, ale teď to beru tak, že třeba koukáš směrem do křesla, tam víš, že sedí a konverzuješ s ním nahlas, jako s živou osobou. (?). Je škoda, že tvoje víra spochybňuje všechny tyto věci a Indigové děti mě v souvislosti s tebou napadly.

Tak já už končím tendle komentář, stejně z něj bude pouhá směs keců.

19 Yone Yone | Web | 2. října 2010 v 17:36 | Reagovat

[18]: Hmmm... *budu opovídat od konce tvého komentáře, protože je to pohodlnější*
O indigovaných dětech mnoho nevím, četla jsem o nich jen jeden článek na jednom vzdělaném blogu, ale být někým  akovým je proti mému křesťanskému přesvědčení. Ostatně, mluvit s někým kdo fyzicky není také, já se v sobě nevyznám... jaj.

Nahlas s nimi nemluvím, to by bylo moc divné, očas jsem třeba mezi řečí odpověděla nahlas na něco, co Teru řekl, protože mě mate, když mi skáče do řeči. Ale to bylo jenom doma a svědkem byla jen ségra. Jinak odpovídám myšlenkami, i když si představuji, kde přesně jsou a jak se tváří, tón jejich hlasu a tak podobně, prostě jako kdyby byli. (nejhorší je to v dopravě. Pořád mě ruší lidé, kteří je nevidí. Těm se pak musí strašně vyhýbat a když je dopravní prostředek příliš nacpaný, tak je přestávám vidět. Nejvíc mě dopálilo, když si nějaký postaší paní málem sedla Mattymu na klín a bylo mi to líto. ix dé, né já jsem fakt magor.)

Já si taky myslím, že chtít mermomocí kreslit mangu je chyba. I já tu chybu udělala a snažím se ji napravit a naučit se vedle toho kreslit i realisticky- koneckonců, manga je typ stylizace a kdo chce umět stylizovat, musí nejprva umět kreslit to, co stylizuje a ne naopak. Uvědomila jsem si to ale pozdě- až tento rok, díky Kinixuki. I dřív jsem si přále zvládat anatomii, ale jen na té úrovni co kreslí mangakové, jenže ti si jí potom upravují každý posvém (jako třeba Tite Kubo (kreslí Bleach)= široká ramena chlpům, supervelká ňadra ženám, Hiroyuki (Král Šamanů)- velké hlavy, tenké krky, rovné nohy... Král Šamanů je hodně stylizovaný. Nebudu to všecko vyjmenovávat, na tom nezáleží.

Lidi ve škole chválím taky málo. Většinou se ostýchám, mluvím málo a přijde mi to divné. Občas se mi líbí něco, co dělají, ale vzhledem k tomu, že to že se kreslení doma nekreslí už nějaké výsledky nese, tak většinou to nepovažuji za nutné. A ani oni mě nijak moc nechválí, jejich pochvalná slova většinou znějí :"já tě už fakt zabiju." nebo "to si ze mě děláš prdel." Ale nemyslí to zle, v tu chvíli se jen tvářím rozpačitě a odpovím něco jako "dík", nebo řeknu, že to není nijak úžasné. (svá školní díla nepovažuji za nijak převratná)

Já v pubertě... no, asi jsem v ní byla, ale nebyla nijak významná. Já jsem i teď někdy dost haha- jako tohle úterý, když jsme pobíhali jako magoři v IKEE a zkoušeli si všecko, co se dá, hráli si s plyšáky a podobně (mám skvělou fotku na které nejsem vidět přez asi deset obřích plyšových žraloků. Tedy.. má ji Kyuu, až mi ji pošle, dám si ji jako ID na Deviant, už se moc těším. :D) A jsem schopná smát se jako blázen hrozným kravinám. Ale narozdíl od puberťaček, můj humor nikdy nesouvisí s rozmnožováním ani s opačným pohlavím. Nepamatuju se, jak se projevovala moje uberta, přijde mi, že jsem pořád stejná... ale prostě už na pubertu nemám věk. XD (jaj! to ne... v tomhle věku bych ještě mohla být v pubertě.) ale když vidím, jak se chová ta druhá Ester z oboru... (včera dokonce řekla, že je v pubertě a že se za to nestydí. Když se smála nějaké hrozné zvrhlárně co ji napadla.)

Potřeba někam patřit... hmmmm.. já mám potřebu nikam nepatřit. Tedy, mámpotřebu patřit jen do určitého okruhu mých přátel. Ráda někam patřím, ale jen mezi lidi, které mám ráda a jsou mi sympatičtí. A vlastně- já se hodně bojím velkých skupin lidí, nejraději jsem, když můžu být s jedním nebo dvěma... Ale občas jsem mívali a depku z toho, že nikam nepatřím, z toho, že jsem byla vždycky ve třídě na okraji a že se se mnou bavilo jen málo lidí. Ale z toho už jsem vyrostal, teď jsem raději, když mě nechají se sluchátky v uších v mém vlastním světě.

Jo.. a ještě jsem chtěla napsat: Další rekord! jaj! tenhle komentář jsi musela psát víc jak hodinu. Každopádně gratuluju- tohle je ten skutečně nejdelší komentář, co jsem kdy dostala a myslím, že ho jentak nikdo netrumfne.

20 kinixuki kinixuki | 2. října 2010 v 17:37 | Reagovat

Neeee, sakra to neeee...ty jsi to nemohla chytnout ode mě. Ne, protože nikdo jiný nezapomíná a nestará se o realitu tak málo jako já (tolik že začal přemýšlet o nějakých prášcích co by podporovaly paměť), tebe by to provázelo mnohem déle. Pošlu přes internet nějakého přátelského strašáka aby vyhnal toho zlého D8< A nebo to můžeš zkusit sama. Nikdy na to nezapomínej a někam si to napiš. Budu ti to připomínat tak dlouho dokud to nezabere, protože jednou to zabrat musí. Když máš depku, ignoruj jí a vysměj se jí! A nevymlouvej se na to že to nejde protože to jde.
Jestli tě to potěší...ty jsi vážně šílená = ) Tolik mučit svoje postavy...už ti za to aspoň vynadali? = )
Jestli já tě držím v internetovém světě...tak nejsem zrovna dobrý příklad = ) ale tady jde spíš o to že díky mě máš o jednoho stálého a denního návštěvníka tvého blogu víc = )
S tou povídkou...vím jak jsi říkala že tě štve že se s tebou najednou chtějí lidi bavit kvuli tomu aby jsi jim to jednou poslala...nebylo by možná lepší o tom moc nepsat? Sejde z očí sejde z mysli...až na ty co to opravdu chtějí (jááááá takyyyy!) Jenom návrh = )
"Přemýšlela sjem..." SJEM KLUB!

:icontakofuusenplz: (<---je mi jedno že to tu nefunguje!)

21 matanov matanov | Web | 2. října 2010 v 18:48 | Reagovat

Svět i život jsou plné protikladů a protichůdných věcí. Na jedné straně chceme být jedineční, toužíme být obdivováni, na straně druhé toužíme zapadnout a nebýt sami. Rovnováha. To, co pořád hledáme a co je tak těžké udržet.

Myslím si, že kreslíš pěkně, velmi dobře, pokud tomu ale sama nevěříš, pak je to těžké a urputné přesvědčování moc k ničemu nevede... Sama vím, jak reaguju na pochvalné, popř. přinejmenším "jenom" pozitivní komentáře pod svými články - neodpovídám na ně, vlastně mě ani nenapadne, že bych měla poděkovat. Nepřikládám jim velký význam, snad jim dokonce ani nevěřím... Svět je plný lží...

Každopádně, věř si, protože výtvarničit ti fakt / očividně jde... Nepovažuju se za odborníka, s kreslením jsem přestala před osmi lety, ale séga kreslí pořád a já se aspoň trochu zajímám o (výtvarné) umění. Není mi to fuk, prostě. Nedokážu se o to nezajímat, byť jen povrchně a okrajově, nedokážu nevnímat hezké věci... :)

22 Cyan Cyan | Web | 2. října 2010 v 19:30 | Reagovat

Kdybych začala tvrdit, že vím, jak ti je, tak mě, prosím, zastřel. Já nevím, jak ti je, a myslím, že to víš jenom ty a nikdo jiný. A i když jsem podle mého názoru jiná, neznamená to, že jsem stejná jako ty. To je můj názor. Kdybych tvrdila, že vidím své vymyšlené postavy, je to lež. Nemůžu je vidět, a navíc jsem je nevymyslela. Já si je vysnila, doslova. Hlavně je nerada mučím, jsem to totiž já a moji přátelé, a to by nešlo. Ale to ti sem nejspíš bude psát každý. Otázka zní" Budou to myslet vážně? Já to vážně myslím, ale nemusíš tomu věřit, jestli nechceš. Ach jo, ani nevím, proč to sem píšu. Asi jenom chci, aby to někdo věděl. A toho si važ, já si moc lidí k tělu nepustím, nebo aspoň ne tolik. :-)

23 KaThea KaThea | Web | 2. října 2010 v 19:31 | Reagovat

Mně se má pozice v hierarchii náramně líbí. :D Toho jsem vždycky chtěla dosáhnout! 8 D Ale nedělala jsem si moc velké naděje. Doufala jsem,  že budu aspoň tučným písmem... Ale nakonec jsem největším písmem! :D Hohoho... Ehm... Prostě mě to hrozně těší. :3

Dobrá... Chceš, abych k tobě byla vždycky stoprocentně upřímná? Chceš, abych ti víc kritizovala obrázky? Ale ty špatně neseš kritiku... Tak co, sakra, chceš? Jsi jako Kal. :D Ten taky všechno odmítá, když s ním mluvím v našem světě.
Já komentuju jen, když se mi něco hodně líbí. (Nejen u tebe.) Buď vykřikuju, jak je to úžasné, nebo mlčím. Možná proto máš ten pocit...

To je pravda. Nikdo není jako ty.  Jsi... druhý nejzajímavější člověk, jakého znám. XD Promiň, ale na Nexus fakt nemáš...  Nechápu, jak někdo může být zajímavý úplně ve všem... Ale ona je!  Ale ty jsi stejně úžasnější. Máš v sobě něco, co pro mě ona postrádá...

Já se nesnažila s Kalem mluvit... To on promluvil na mě. Zaskočilo mě, když na mě poprvé promluvil. (Prosil mě, abych ho netýrala. XDDD Ale teď už to nedělá... Teď už si zvyknul. Spíš mě prosí, abych ho aspoň týrala, když ho moc zanedbávám... XD Ale poprvé měl jednu vtipnou hlášku. xD Říkal, že lituje mého budoucího manžela, jestli na něj budu tak sadistická jako na něj. XDD Haha... )  Ale já ho ještě nevidím příliš jasně... A náš vztah je hrozně divný. Mám pocit, že je na mě milý jen proto, že si myslí, že pak budu milejší já na něj. Ale funguje to. :D Ale já chci, aby mě měl rád doopravdy. :( Ale to od něj chci moc. xD To je přece nemožné s tím, co mu dělám.

Já za to nemůžu! Miluju týrání postav! Nemůžu za to! Nesnažím se nikoho napodobovat! Jsem prostě psychouš. XD Vážně. Ty mi snad věříš, ne? Prostě jsem postupem času zjistila, jak je týrání postav super... A vyřvávám to všude, protože lidi často mluví o věcech, které mají rádi...

Mí spolužáci nemají na tom, co říkám, co nechápat, protože nemluvím. XDD Omg, já jsem ve škole fakt jako Woem. Mluvím jen, když se mě někdo na něco zeptá nebo když něco potřebuju nebo když mě vyvolá učitel... A když promluvím, mám pocit, že je můj hlas hrozně vystrašený. Chtěla bych si s někým začít povídat, ale ono to nejde... Možná bych i dokázala otevřít pusu, ale nenapadá mě, co bych mohla říct. Oddaluji se od nich stále víc. Měla bych si najít kamaráda. Potřebuju spojence. Nemůžu třiceti jedna spolužákům čelit sama. Už se jich začínám bát. D: Jedna holka se tak divně šklebí, když na ni promluvím... Ale hlavně se jich bojím od doby, co mi někdo hodil botu nahoru na šatny. (My tam máme takové klece, co mají pletivo i seshora.) Nemusel to být někdo z nich, mám boty hned na kraji šatny, mohl je vzít kdokoli... Oni k tomu nemají důvod, doufám. Nic jsem jim přece neudělala. Když o ně nejevím zájem, berou to jako známku nepřátelství? Ale já s nimi nedokážu mluvit... :(
Čas na rozepsání mé teorie o skutečnosti vymyšlených postav! :D Wha! To bude na dlouho. XD
Já to vidím tak, že...  Jsou skuteční v tom jejich světě, ale v našem ne. Jediným jejich spojením s naším světem je jejich autor. Ale díky němu existují i v našem světě. Nejsou skuteční, ale existují. Ale já věřím, že oni věří, že skuteční jsou. Možná se jejich existence řídí trochu jinými pravidly, než  naše, ale existují a jsou skuteční. Možná jsou skuteční jen sami pro sebe a ostatní postavy, maximálně pro autora, ale to už je dost lidí, kteří v jejich existenci věří. Ostatním postavám podle mě přijdou skuteční až příliš. :D
Takže takhle to já vidím. V jejich světě jsou skuteční maximálně, ale jediným jejich spojením s naším světem je jejich autor a záleží na něm, nakolik skutečné je v našem světě udělá...

O___O *asi minutu nehnutě čumí na svoje jméno*
To jako beze mě bys s blogem sekla? No, opravdu bych ti neradila to dělat... :D Pamatuješ ještě, co jsem říkala, že udělám? XD

Jaj... tohle je určitě nejdelší komentář, co jsem ti kdy napsala. Ale stále není dost dlouhý! xD

24 Yone Yone | Web | 2. října 2010 v 22:21 | Reagovat

[20]: Hmmm.. asi nemohla. Ale já tu náladu měla fakt hoooodně dlouho. Achjo.. teď zrovna taky nemám radost, protože šíleně failuju barvy. Mamino, potřebovala bych pomoc. A navc jdu spát zase brzo, a to jsem si říkala, že dneska budu vzhůru dlouho, ne, jen co dopíšu tenhle slohák, jdu si lehnout. už se těším...

Jo, já vím... říkala jsi, že depka se má ignorovat. Asi jo.. jenže mě to nejde. XD Nejlepší je se z toho vypsat. je to takové pěkné řešení. nebo se jít koukat na anime. Mě to FMA teďkon hodně pomohlo. :3 Ale tím, že jsem napsala tenhle článek je to o moc lepší.

Prášky na paměť? to je to až tak zlé? O_O Jo.. a jestli tě to zajímá: s tím, že o dám přečíst tobě počítám. XD Vždyť jsi slyšela i spoilery. 8D

A kdybych nepsala o tom, tak nemám na blog o čem psát. Můj život bez mého příběhu není moc zajímavý a moje obrázky se málokdy týkají něčeho jiného… hehe.
[21]: Jo... to je asi pravda, o té rovnováze. O_O
Hmmmm.. já na pochvalné komentáře odpovídám vždycky, protože já odpovídám na všecky. Prostě nepíšu děkuju, i když pro takovou odpověď si málokdo přijde. XD
A taky děkuju. Jsem poctěna, že si myslíš to co píšeš.
[22]: Jaj, chvíli mi trvalo, než jsem se v tomhle komentáři vyznala. XD
Hmmm.. já pár svých postav taky vysnila, ale né v tomhle příběhu a né ty, kteří jsou moji kamarádni. Postavy podle sebe a svých přátel měla jedna moje kamarádka ze základky. :3
[23]: Jo, tvoje místo v hierarchii se nezmění. XD k toě chodím nejvíc. Několikrát denně, přezto, že vím, že málo přidáváš články.

Jéé... já jsem jako Kal, to je milé, i když je to jen v takovém detaile. XD Jo, já nevím co chci. Ale ta kritika s tímhle moc nesouvisela- a hlavně kritika k obrázkům mi nevadí, když není moc krutá (i když vím, že to tak v tom článku o tom vyznělo) mě vadí kritka spíš k příběhům a mojí literární tvorbě. Vadí mi, když se někomu nelíbí můj příběh, (to jeden ale ten nejnicotnější důvod, proč si to bude moct přečíst jen tak málo lidí). Když mi někdo napíše "zdá se mi, že tamten má moc divé oči" nebo "tady jsi vyfailovala anatomii v tom a tom" mě nesebere tolik, jako když mi někdo napíše že se mu můj příběh nelíbí. to ani neníkritika, ale dokáže mě to šíleně sebrat. XD (jako když někdo řekl, že Děti Času jsou emoušský. Nebylo to myšlené zle a já z toho měla několik dní depku. A Děti času jsou v drastičnosti slabé jako špatně vylouhovaný čaj. To co teď píššu je trochu jiná kategorie.)

Já neříkám, že se ty někoho snažíš napodobovat. Já chápu, že se ti líbí mučit tvoje postavy.. jen se trochu obávám, abys tím svým nadšením někoho nenakazila. XD Ale mě se taky často stane, že to někde vykřikuju... ale dávám si pozor. Hlavně se mi často stává, že mluvím a psychouších a týrání postav se šťastným úsměvem na tváři.

Jo.. na začátku prváku jsem taky pomalu neřekla slovo a když jsem mluvila, stáhl se mi krk a divně jsem se zadrhávala. Bylo to děsivé. Teď mluvím jen divně a málo. Hehe... někdy o Vánocím mi jeden spolužák řekl, že mu přijde, že první dva měsíce jsem nepromluvila.
Teď už mluvím, občas i něco řeknu. Ale jen málokdy... jak jsem spala- jsoudny, kdy na ně nepromluvím vůbec.

Hmmm.. tvoje teorie o vymyšlených postavách se mi líbí. :D Myslím, že to tak skutečně je. Ale Teru a Matty se v našem světě chovají trochu jinak než v povídce. Hlavně ke mě se chovají jinak. Nevím, co si o tom mám myslet. XD I když zas až takový rozdíl v tom není. Kdyby Matty neměl takovou depku. Já se o něj tak bojím... *už jsem zase u toho* denska jsem ho skoro neviděla.

Hmmm.. nepamatuju si, co jsi řekla. Ale můžu si to dohledat... vím u jakého to bylo článku. XD

25 Gilraen Gilraen | 3. října 2010 v 2:14 | Reagovat

Tak komentář jsem tady zatím nezanechala, ale občas sem zajdu... celkem jsi mě zaujala. Nebudu tady obtěžovat pseudopsychologickými rozbory, jen řeknu, že mi přijdeš jako zajímavá osobnost, se vším všudy ;) Taky to, že jsem narazila na tenhle blog mě inspirovalo se po dlouhý době vrátit ke kreslení, ať se ti to líbí nebo ne :P :D

K tomu týrání postav, jak se to dělá? To je jako v představách mučíš, nebo je tak kreslíš, nebo je nějak jako fyzicky mlátíš? Ne že bych měla v plánu něco takovýho dělat, jenom že tady píšeš (a i další lidi) jak je baví ubližovat svým postavám, tak mě zajímá ta realizace, jestli to teda není tajný...

Ještě taková úvaha na závěr, nenapadlo tě někdy, že my jsme třeba ve skutečnosti taky jenom vymyšlené postavy někoho jiného?

26 Yone Yone | Web | 3. října 2010 v 8:47 | Reagovat

[25]: Hmmm... těší mě, jesli to tak je. :D

No, já svoje postavy týrám jen myšlenkami. Není to tak, jakože bych je fazicky mlátila- já je jen vidím, ale kdybych se je snažila uhodit, asi by se nic nestalo. A já sama bych to neudělala. Jen ve svým myšlenkách nechám jednoho ať ubližuje druhému... a hlavní podstata týrání postav se skrývá ve psané formě příběhu. Ta toho bude plná. XDDD

Hmmm.. napadlo. Jsem křesťan, takže věřím v Boha. :D

27 Skye Skye | Web | 3. října 2010 v 11:35 | Reagovat

Tvůj článek mě vážně přiměl k zamyšlení. Ale je pro mě hrozně těžké napsat nějaký komentář. Nějak se nedokážu vyjádřit slovy, což je u tak ukecaného člověka jako jsem já docela nezvyklé.

Tvůj článek je tak hrozně... opravdový. Připomínáš mi jednu mojí kamarádku. Na první pohled je tichá a vystrašená, s nikým se nebaví. Ale uvnitř je plná originálních nápadů. Jenom jí prostě nido nezná.

Vždycky, když si čtu články na tvém blogu, tak si připadám ještě dětinštější a pitomější než obvykle. Proto poslední dobou moc nepíšu komentáře. Bojím se, co si o mě ostatní budou myslet, když napíšu nějakou naprostou blbost.
Taky mě štve, že mě skoro nikdo v reálném světě doopravdy nezná. Je to, jako kdybych měla dvě identity.

Já osobně věřím, že moje postavy jsou skutečné. Jenom prostě nežijí v tomhle světě. Věřím, že celá Rinesie je skutečná a že se tam jednou podívám.
Se svými postavami mluvím jenom občas. Když o nich píšu, nebo je kreslím. Vždycky k tomu mají spoustu připomínek a nic se jim nelíbí.
Spíš hodně mluvím o nich. Pokaždé, když mi je něco připomene. Když piju čaj, vzpomenu si na Thea. Všichni v mém okolí už nedobrovolně vyslechli pár hlášek mých postav. Asi si myslí, že jsem magor, ale to je mi upřímně jedno (tenhle přístup k věci mě naučil Theo. Mám ráda jeho hlášky, když říká, že je mu to jedno a že na tom nezáleží)

Tenhle komentář je určitě jeden velký hloupý kec, ale já se chtěla nějak vyjádřit. Je to celkem ironie.Chtěla bych napsat příběh, ale nedokážu vyjádřit svoje pocity...
:)

28 Yu Suzukei Yu Suzukei | Web | 3. října 2010 v 11:39 | Reagovat

Aj, tak pokud to dnes nestihnu napsat(fotr mě vyhání už asi půl hodiny pryč.:D), tak si to uložim do wordu a napíšu ti to zítra.:D
Hm, mám pocit, že je to z části i moje vina.:D
Achjo, teď se cítím blbě.xD
Ignoruj mě, nezlobím se, ani náhodou. Jen se mi zdá, že jsem udělala něco, co se nelíbilo jednomu z mých vzorů. Musím to napravit..
No, nevím, postupně se dostanu k různým věcem, na které si vzpomenu.
Začnu obrázkem. Je krásný.*-*
Obdivuju, jak jsi udělala tu krev, to mně nejde,a taky mi nejde oblečení, obličej, vlasy a všechno možný.:D
Na můj věk, to sice není moc zvláštní, ale aj tak, vím že to vlastně není možné :D, ale chci kreslit jako všichni z mých vzorů.
Nevím jestli patřím mezi ty, u kterých si nejsi jistá zda-li je to upřímné, ale já vím že to myslím upřímně^^
Jelikož, a nevím zda-li to už někdo postřehl, ale já nelžu, příčí se mi to.
nevím, jestli mi to budeš věřit, ale tak, já si to věřím.:D
Dál, já nejsem jako ty.:D
Věkově, barvou všeho možnýho, a nejspíše i přemýšlením se od tebe liším.
Ale(neber se jak nějaké exotické zvíře, dobře?:D)jsi pro mě zajímavá..(aj, to zní divně-.-)
Možná že máme podobnou jednu věc,já se taky nebavím s mojí třídou.
Nemám se s nimi o čem bavit.
Ale říkám, to je vážně jen podobný. U tebe je to hádám spíš tvoje "jinost":D
Já mám kamarádku,(tohle už píšu ránko, fotr mě fakt stihl vyhnat.:D) jednu.:D Ta je mi celkem podobná, a proto se s ní bavím.Jinak se nemám s kým baviti, a proto trávím přestávky kreslením.^^
Ale vážně mi připadá že jsem dosti jiná než mí, na hlavu jistě padlí, spolužáci.
Hmm, dále. K psychiatrovi by sis možná měla zajít. Neber to jako vtip, či urážku, prosím. Je, že není úplně normální tohle vidět.:D
Ale, víš co. Nechoď. On by tě toho zbavil a co pak..
Já se svýma postava neprožívám. Jámám spíše světy, v kterých oni jsou.^^
Co bych dala za to, kdybych v jednom byla..*-*
Já svoje postavy ráda mučím.:D Tedy, ne postavy psané, ale postavy kreslené.No, vlastně i v některých příbězích jsem je zabila..Né kvůli tomu, že jsi to napsala, já to mám nějak od přírody.xD
Prostě, si vem můj sešit na kreslení a uvidíš-mrtvou jeptišku(:D), mrtvou malou holčičku, mrtvého anděla(silně umučeného, brr.D) a no, to není moje postava, ale chtěl mojí drahou(postavu) zastavit. Tak mám obrázek jak drží jeho ošklivou hlavinku(btw. jen hlavinku:D)
A nic z toho není(promiňxD)kvůli tobě.
Prostěě..se mi to tak líbí.xD
Možná že kdyby mi bylo 16,17 bylo by to logičtější, a méně zvláštní.
Ale řekni mi, že v jedenáctí nejsem zvláštní.:D
Tedy, na tebe vážně nemám, to nikdo mám takového ponětí.xD
Jsi nejzvláštnější, nejzajímavější člověk, kterého znám.(můžeš si toho vážit, nebo to ignorovat.:D)Teď se ale naštveš.:D :
Připadáš mi jako sestřička, kterou jsem nikdy neměla.:D
Vlastně bych tě chtěla míti jako sestru..*zamyslí se,ale vzápětí si všimne rozzuřeného pohledu Yone*
3?? Chjoo..mezi tři se nevecpu, ani kdybych vyhrála loterii.:D
Já jsem ten článek přečetlá..!
Normálně sem každý den chodím, ale včera jsem tu nebyla. Byla jsem nějak unavená.
Promiiň.T.T
"Vždycky, když promluvím, nikdo nechápe to co říkám, i když řeknu něco, co považuju za absolutně jasné."
Joo, tak to se mi stává taky.:D A nejednou...
Nic mi téměř nerozumí, a kdž si myslí že rozumí, tak zjistím že ne.-.-
Mám já to těžké.
Ale nevadí, moje hlava si na to vystačí, myslím, přemýšlím, a ponořuji se do manga a fantasy  worldu asi 6-7x denně.xD
Ale vážně, přijde mi, že jsem nějakááá..divná.xD
Například v noci nemůžu spát. Čekám až usnu sama od sebe,-já to nechápu, ale vždycky když se probudím si vůbec nepamatuju jak jsem usla.:D-ale předtím je to peklo.O.O
Tahle noc byla jedna z "příšernýýých!", řadím noci na kategorie, víš. "příšernééé!" a "velmi strašné!"
Někdy se objeví výjimečně jen strašné. Ale to tak 2x do roka:/
V "příšernýýých!" nocích, jako byla tato, se klepu strachy, a uvnitř sebe řvu, jelikož nemám dost odvahy na to, řvát nahlas.:D
Celou noc mě pozorují oči, buhé.T.T
V mém pokoji, a jsem si tím jistá, jsou démoni..
A já se bojím jak malé dítě.
V těch pouze "velmi strašnýýých!" většinou neřvu, a neječím v hlavě, to se jen klepu strachy..
No, už si nepamatuji, o čem jsi ještě psala, jelikož jsem si to četla v půl druhý, a díky tomu stresu přes noc, jsem to téměř celé zapomněla. Odpusť.:(
Pokud to přečteš, tak budeš zklamaná.:D
Moje kecy nikoho nezajímají.:D

29 Yu Suzukei Yu Suzukei | Web | 3. října 2010 v 11:39 | Reagovat

Omg, to jsem zas napsala slohovku.:DDD

30 Nakano Miharu Nakano Miharu | Web | 3. října 2010 v 12:20 | Reagovat

Popravdě nevím, co napsat. Podobný stav jsem taky nedávno měla, ale když jsem se vypsala na blogu, na druhý den jsem to musela smazat, protože už to nebyla pravda. Lidi jsou možná podobní, ale nejsou stejní. Já nedokážu výst deník jako ty a věř mi, že hodně lidí si tvoje články opravdu čte, ale někdy je prostě těžký se vyjádřit.
A co se týče nových návštěvníků... ti vždycky dokáží napsat úžasný komentář, protože jsou ohromeni tvojí tvorbou. ;)

31 yamashi yamashi | Web | 3. října 2010 v 12:38 | Reagovat

Řeknu ti svůj názor na tebe, zcela upřímně a bez žádných polevení!

Tak. Dle mého názoru se bereš až moc za zajímavého člověka. Víš, v tom článku píšeš jako bys ty jediná měla ráda psycho příběhy a ty jediná viděla vymyšlené postavy. Zajisté máš velkou fantazii, ale to ještě neznamená, že největší na světě ^^. Psychiatra rozhodně nepotřebuješ a máš-li své kamarády ráda, nechoď tam ani z donucení. (O léčbě uvažuj až začneš své praktiky uplatňovat v reálném životě) Nálady jsou normální a kdybys byla stále jen v pohodě, tak by byl život nuda. Stejně tak i když budeš mít furt pochmurnou náladu tak se unudíš.. a udepkaříš... takže zlepšení se jistě čeká :D K těm obrázkům. Lidé tě chválí, protože kreslíš pěkně. Máš milý styl a umíš pracovat s barvama. Jen lidé, co nikdy nezažili  kolik dá taková kresba práce... a tedy nejsou ta zruční jako jsi ty, neumí dát dohromady kritiku. Přijde jim to prostě dokonalé a tak nic jiného než chválu napsat nemohou. (já píšu ve třetí osobě, ale považuji se taky za tohoto člověka :D) Osobně kreslím taky a když mi někdo na obrázek co mi trval věčnost řekne 'jo, pěkný' naštvu se... ale furt je to lepší než když ani to 'pěkný' neřekne... :D

Končím. Psáno bez slitování! :D

32 Sikar Sikar | Web | 3. října 2010 v 13:02 | Reagovat

Jak to říci... lezu sem rád, abych se podíval, že někdo čmáře tak, jak já nikdy nebudu, sem tam vykvíkl, že se mi to líbí, ale v zásadě nechválil. Ostatně, když já něco vyloženě pochválím (jůů, to se mi líbí, jsi moc šikovná), znamená to, že je něco špatně, v tom lepším případě jen v mé hlavě.

Ve své podstatě, čím stupidnější je Sikarův komentář, tím může být autor článku klidnější. (batáty! brokolice je ólmajty!!! - to bylo na vyvážení)

A teď k jádru problému - začal jsem sem lézt a číst nové články, protože jsolu dost často k tématu připravovaného literárního díla. A stručně, beru to pro sebe jako řekněme inspiraci. Já sednu a flákám do klávesnice, příběh obvykle přijde sám. Kdežto ty máš jiný postup - nakreslíš si postavy, vymyslíš kdeco možného a pak teprve píšeš. Pokud já mám povídku, v níž jsou postavy, které se jinde nevyskytují, zpravidla se čtenář v půlce dozví, že hlavní hrdinka má kratší hnědé vlasy a tím to končí, sám jsem ji vymyslel pouze vnitřně, vnějšek nebyl podstatný.

Jednoduše sem chodím, abych se podíval na jiný přístup k celé problematice a mohl ho tak porovnat.

Tak, teď si nejsem jistý, nakolik jsem udržel nit, ani zda to má vlastně něco spol...ugh...radši už mlčím.

33 Yone Yone | Web | 3. října 2010 v 13:42 | Reagovat

[32]: Jo.. tak se na tvoje komentáře dívám- čím ujetější, tím lepší. :D No.. ty jsi kategorie sama pro sebe (nebo sám pro sebe.. jaj, nevím jak se to říká).
Jo.. tvůj styl psaní.. je jiný, asi právě rpto, že tvůj vztah k příběhu je jiný- u mě jsou hlavní postavy- kvůli nim píšu. u jiných lidí je třeba hlavní svět, nebo příběh sám... Ale trochu ti závidím. Tu rychlost... taky bych chtěla zasednou a napsata něco geniálně dlouhého během pár hodin. Moje rychlost A4 za několik hodin není vyhovující...
[31]: Jaj... tak tenhle komentář mě fakt nejvíc ze všech dostal. A asi se z toho budu nějaký čas vyhrabávat. XD Néé.. to ne. Jsem teď docela v pohodě, popravdě se mi ulevilo už po napsanání a zveřejnění článku- proto jsem to dělala.

Hmmm.. možná máš pravdu, že se až moc cítím býti jiná než ostatní. To je tím, že v reálu a na internetu je to jiné a já nejsem schopná se s tím srovnat- také je to tím, že každý člověk vnímá sebe sama jinak než ostatní. Když já tenhle článek brala skutečně vážně a ne, nemyslím si, že jsem nejoriginálnější člověk na zemi, ani že jsem geniálnější než druzí, to opravdu ne. A vůbec netvrdím, že si myslím, že jsem jediná, kdo má ráda psychouše- vzniklo to spíš z toho, že teď je má rádo moc lidí. Vzešlo to z mého strachu, že lidé začnou příliš mít rádi to, co já měla ráda vždycky- už jako malá jsem měla ráda dost psycho věci a tehdy to ještě tak běžné nebylo.

Jo.. a ještě jedna věc- k těmto pocitům mě dovedla z velké části navštěvovanost mého blogu. Ještě před rokem se mi ani nesnilo, že bych napsala článek a jako odezvu jsem měla tolik dlouhých komentářů. Snila jsem o tom, ale teď nevím, jestli je to dobré či špatné, protože hlavní pro mě byl vždycky vztah s těmi lidmi. Smíšené pocity mám z toho, když si čtu jejich komentáře, ale sama nemůžu vědět co je to za lidi.

To co jsem psala, psala jsem čistě spontálně, bez jakéhokoli zaseknutí a podle toho to vypadá. Teď bych chtěla napsat spoustu věcí, které nenapíšu, protože v některých věcech nemám jasno a nemám na to čas- nevím proč sem píšu tohle, protože to nic nezmění a lepší by bylo nenapsat nic. Stejně si už zase nepamatuji co jsem psala před tím.
[30]: Někdy mám taky chuť svoje články smazat.. ale slíbila sjem sama sobě, že to dělat nebudu. Nikdy nechci litovat ničeho, co říkám. o bych pak nebyla já... (to je zase žvást) Podobné pocity... myslím, že je možné, že ěco podobného cíí občas každý, protože všichni vnímají sebe sama jinak než ostatní.
[28]: Jaj! že by další překonaný rekord? to už by byl v tomhle článku třetí. O_O

Ne, musím tě ujistit, že kvůli tobě tyhle pocity nemám... může za to trochu odlišný typ komentářů, který nechci příliš specifikovat, protože nechci, aby si to na sebe nikdo vztahoval. Nebylo to myšleno na nikoho konkrétního.

Tenhle článek je jen výlev pocitů.
Možná jsi na svůj věk divná... ale my jsme už ve druhé třídě kreslili sadistické obrázky koster mučících lidi a jiné obrázky plní krve. Všichni hlavní hrdinové všech příbhů co jsem kdy psala byli děsní rpitelé (první povídku jsem psala asi ve třetí třídě) a to jsme tehdy studovali křesťanskou základní školu. Tehdy jsme byli taková parta divných děcek- já, Taya,Kyuu,Aiko a ještě jedna holka.

Chtěla bys mě jako sestru? :D Ale jo, docela mě to těší, přezto, že dalšího (šestého) sourozence bych moc nechtěla. XDDD Těší me, že mě tak bereš.

Strašidelné noci ti nezávidím, ani démony v pokoji... protože já na tyhle věci věřím. Já když e budím ze snů, které by ostatním připadali jako noční můry, toužím hned rychle usnout a vrátit se do nich. Ale možná je to tím, že skutečně strašných nočních můr ve kterých jsem se bála jsem měla málo- a ty nedávali smysl. Ani to nedokážu popsat, protože fakt nedávali smysl... a pak se mi ještě dvakrát zdálo, že jsem byla v pekle. To byli dva nejhorší sny z mém životě. O jednom jsem psala na jeden ze svých blogů... O_O
[27]: Rozhodně se nemusíš bát, co si o tvých komentářích pomyslím.. tvoje komentáře mám ráda a i tvůj blog patří mezi mé nejoblíbenější, zvlášť od té doby co se věnuješ svému světu. Je to zajímavé...

Bylo by moc krásné, mít někde svůj svět, jako skutečné místo.. můj svět se rozkládá jen v mé hlavě a i moje postavy pocházejí odtamtud. Popradvdě, dřív jsem se s nimi bavila jen ve svých představách a nebylo to tak opravdové, jako teď. Teď je to... divné, ani sama něvím, jak je možné že s nimi mám takový vztah... Ale Kyuu říkala, že to není tak divné jako jsem si myslela, říkala, že když příběh bereš vážně je otázkou času, kdy se tvoje postavy vymknou tvojí kontrole. Je to možné...

Já o svých postavách taky hodně mluvím.. a občas tlumočím druhým co Teru a Matty říkají. Hlavně často mluvím o tom příběhu.. velmi často, jenže to nikoho nezajímá. Vlastně... nejplnohodnotnější rozhovory, co jsem vedla se svými přáteli byli vždycky rozhovory o příběhách, o tom co máme rádi a tak... bylo to.. krásné. :3 Mimochodem, Skye: promiň, že se na to tady ptám, ale jestli neodpovíš, zeptám se i někde jinde. Máš icq? A jestli ano, dala bys mi číslo? Já tam sice moc nejsem.. ale i tak. :3

34 Sikar Sikar | Web | 3. října 2010 v 14:06 | Reagovat

[33]: No jak kdy. U samostatných věcí, jež nejsou s ničím provázané, je obvykle hlavní nějaká základní nosná (mnohdy filosofická) myšlenka, kdežto v takové mé hlavní veliké dlouhé linii, která se mi v hlavě klube nějakých 12 let, jde také o celkové prostředí, jehož jsou postavy nedílnou součástí. Některé z těch postav jsou propracované až nehorázným způsobem, ale jaksi nenuceně. Jako dítě vyrůstá v dospělého, tak i tyhle postavy si prošly několika příběhy, během nichž na sebe nabalily různé vlastnosti apod. Stručně řečeno se tvořily spolu s dějem, v němž figurovaly.

Co se týká rychlosti psaní, bývaly doby, kdy jsem taky smolil stránku děsnou dobu... člověk se nějak naučí so těch kláves mlátit rychleji a být v hlavě o dvě myšlenky napřed jde celkem snadno.

35 yamashi yamashi | Web | 3. října 2010 v 14:21 | Reagovat

děkuju :OO
to je tak, že mě nic jiného než chlápci nejde a krelím jen to... :C :D

Ať je to jak chce, obdivuju tě. Mám kamarádku, co se snaží bejt hrozně originální a zajímavá. Ale trochu dvině. Asi se chce chovat jako schizofrenik, jednoho dne přijde do školy jako hrozně drsná holka.. druhý den jako vzorná školačka.. teda alespoň oblečením. Chování má takové, že v tichosti třídy říká 'kočičkááá' a omdlívá.. aniž by jí kdokoliv zaregistroval.. a vždy když pro ní jdeme domů tak si stěžuje že ani nedopila kakao ... podle toho co říká denně vypije nejméně krávu mlíka.. a stále vede rozhovory jak nezapadá a jak je jiná a že jí nikdo nechápe, tak sem měla připravených spoustu argumentů, který jí sice chci říct, ale jelikož ona vždy když nemá co říct tak se směje jako střihoruký edvard a nakonec z toho sporu vyjdu jako naprostý blázen... :D tak mě ten článek trochu rozproudil. Jsi jiná než ona, jsi zajímavá a originální, kéž by ona byla jako ty lalala teď nevím jak to ukončit abych nebyla jen buzerující osoba :D myslím, že o takovýchto lidech si mluvila s tou 'módou' o imaginárních kamarádech a zabíjení.

Miluju tvý morčata a snad ten komentář nezní zle...

36 Yone Yone | Web | 3. října 2010 v 14:40 | Reagovat

[34]: Jistě... u takových dlouhodobých prací je jasné, že hlavní je.. všecko. Hlavní je svět, hlavní jsou postavy. Mě příběh nikdy nevydržel dlouho- nenejvýše pět let, to byla nějaká první až pátá třída. Zato se pokaždé držím jistých principů. Jsou věci, které se mi prostě líbí, témata, která mám ráda a určité typi postav. Nikdy jsem nic nedopsala, ale do toho, co píši teď vkládám všecko. Obsahuju to věci a postavy jež miluji a celý ten příběh je vlastně obrazem mého vnitřního světa.

12 let? Jaaaj.. pořádně dlouhá doba. Sikare, jak jsi vlastně starý? O_O buď jsi to vymyslel už někdy hodně mladý (třeba v sedmi) nebo ti skutečně je hodně přez dvacet... třeba 25. Jaj. Já myslela, že je ti třeba... devatenáct.
[35]: neříkej. :D V okraji stránky máš obrázek moc pěkného děvčete. XD

Hmmm.. jo.. o nějakých takových lidech jsem mluvila. Protože svět je jich plný. O tom jsme předevčírem mluvili s mojí kamarádkou Tayou. O tom, jak se lidé chtějí mermomocí odlišovat od ostatních a dělají se tím, co nejsou... já sama se vždycky snažila být taková, jaká jsem. I tady na blogu... vždycky jsem psala, co mě zrovna praštilo přez prsty, stejně tak včera.
A ten tvůj komentář zle nevyznívá. Fakt si to nijak neberu. XD

37 Sikar Sikar | Web | 3. října 2010 v 15:05 | Reagovat

[36]: Je mi více než 19 a méně než 25...
A s myšlenkou něco napsat jsem si pohrával už v šesti letech, kdy jsem vyplodil kratičkou "povídku"... Pak to na dlouhou dobu zamrzlo, něco napsat mě napadlo až v deseti a další krátkou povídku jsem napsal ve dvanácti...

38 Yone Yone | Web | 3. října 2010 v 15:11 | Reagovat

[37]: Já prvně o spisovatelství uvažovala někdy ve druhé třídě, a první věc, co jsem napsala byla "strašidelná historka" jak jsem tomu tehdá říkali. První fantasy jsem začala psát ve čtvrté, ale vždycky jsem si příla být hlavně komixovou umělkyní- to i teď. Až dopíšu tu věc, budu to přepracovávat na komix. V ten čas už bych mohla umět dostatečně dobře kreslit.

Hmmm.... takže je ti tak 23 nebo 22. XD (né.. blbé průměrování...) haha, nebudu vyzvídat.

39 Sikar Sikar | Web | 3. října 2010 v 15:55 | Reagovat

[38]: Jojo, kdysi mě taky napadlo nějaký příběh načmárat (někde v rubrice "Povídky" mám ukázku), ale zjistil jsem, že nejen jsem čmárač nezručný, ale navíc to moc žere čas a příběh musí odsýpat rychleji.

Trefa. Jedna z těch číslic je pravdivá...

41 Skye Skye | Web | 3. října 2010 v 17:18 | Reagovat

[33]: Vážně? Vážně? Páni! Vždycky když si po sobě čtu svoje komentáře, připadají mi, jako by je psal někdo hodně retardovaný xD Jsem ráda, že máš moje komentáře ráda xD

A taky mě moc potěšilo, že můj svět někomu přijde zajímavý. Lidi v mém okolí mi většinou dávají najevo, že je to dost nezajímá xD Samozřejmě, najdou se vyjímky, ale...

I lkdyž je pravda, že mě tvůj příběh taky zajímá, i když o něm skoro nic nevím :)

Icq mám, jenom musím najít, kde mám napsané to číslo (hanba, nepamatuju si ho nazpaměť! xD)
(o půl hodiny později)Vítězství! (proč mi nikdy nikdo neřekl, že je napsaný na takový tý liště?? No, to se stává, když je člověk příliš chaotický xD)
A ano, už se konečně dostávám k jádru pudla! Moje icq je: 402029645. Kdybych kolem toho neměla tolik keců, tak už ho napíšu dávno xD
( radši ten komentář už ukončím. Mám nějakou divnou náladu a kdo ví, co by ze mě ještě vylezlo za perly xD)

42 Yu Suzukei Yu Suzukei | Web | 3. října 2010 v 17:27 | Reagovat

[33]: Toho debilního fotra fakt už zabiju!!:D
On mi to vypl, když už jsem to měla napsanýýý!GRRRR!No nic.
Tys to přečetla celý?O.o Wau:D
Já kostlivce neumím, proto je nekreslím.:D
Ne že bych něco z toho vůbec uměla.xD
Víš co by obnášelo, míti MNE jako sestru?!:DD
Já na démony taky věřím! A na duchy..
A vážně se bojím.:(
A mám téměř pořád noční můry, pokud už se mi něco zdá..
Brr..

43 T. T. | Web | 3. října 2010 v 18:09 | Reagovat

Co na to říct? Co Ti mám napsat po tohmle článku? Asi nic.. nejsem důležitá v Tvém světě, to je pochopitelné. Strašně ráda bych upřímně komentovala každý Tvůj článek a stala se Tvou, alespoň internetovou kamarádkou...

Asi bych napsala, že Tě chápu, že jsem na tom docela podobně, nevím si rady a myslím to upřímně... Nebo bych napsala, jako většina nade mnou, že ti to psát nebudu. Tahle reakce je logická... napíšeš ve článku, že tě štve, když to všichni píšou a tak to nikdo nenapíše. Co mám tedy napsat já? Chtěla bych Tě poznat osobně... je mi to líto....

44 Yone Yone | Web | 3. října 2010 v 19:06 | Reagovat

[39]: Jo... to je pravda. Kreslení komixu je vždycky běh na dlouhou trať. Obdivuju mangaky za to, že dokážou za jediný týden hodit celou dvacetistranou kapitolu. To jednou taky budu umět. XDD
[40]: Hmmm.. myslím, že tohle je trochu něco jiného. Moji přátelé jsou skutečně z mojí hlavy i když skutečně existují.
[42]: Já komentáře u svých článků čty vždycky celé, i kdyby byli sebedelší. :D
[43]: Hmmm... tak na tohle taky nevím co napsat. Ale asi.. asi tě chápu. Chápu, jak to myslíš. Já bych také chtěla mít víc času, mít víč času na budování vztahů s mnoha internetovými lidmi, jež jsou mi sympatičtí, ale já nemám čas jejich články číst, nebo naopak oni nemačí čas je psát, natož aby měli čas na komentování a čtení článků mých.

45 Yu Suzukei Yu Suzukei | Web | 3. října 2010 v 20:22 | Reagovat

[44]: Tak to si se mnou ještě užiješ.:D

46 the nobody the nobody | Web | 3. října 2010 v 20:45 | Reagovat

Žádný člověk není stejný jako jiný. Každý z nás je originál – přesto jsme ale všichni lidé. Každý je nějaký. Někdo jde s davem, někdo je odlišný (a někdo jde s davem, který má potřebu vyřvávat do světa, jak moc se „odlišuje“).

Co se týká postav z příběhů, samozřejmě mám jako autor některé z nich opravdu rád. A u takových je mi to pokaždé líto, když se jim děje něco špatného. Ano, jsem to já, kdo je nechává trpět a procházet zlými životními situacemi, ale vždy jen velmi nerad. Románů s nějakou převelice ohromující zápletkou, o které jsme už všichni četli tisíckrát a koncem, kdy se opět všechno urovná a vrátí do normálu, už ale bylo dost. Mám rád silné příběhy. Ty se bez utrpení hrdinů mnohdy neobejdou. Je to smutné a pesimistické, ale je to život, ne prapodivná fikce z oddělení červené knihovny.

Je úplně jedno, kolik je ti let. Po přečtení takovéhoto článku je jisté, že nepíšeš proto, abys na sebe upozorňovala, nýbrž že tvá slova mají jistou podstatu. Imaginární přátelé má dnes mnoho mladých a u většiny je to zcela jistě právě kvůli onomu samozvanému vybočení z řady. Nemyslím si ale, že bys byla z té masy lidí, kteří si vymýšlejí přátelé pro zábavu a proto, aby na sebe upozornili. Spíše se nedobrovolně vezeš na jisté trase zoufalství, na které jsou takovíto přátelé jistou stanicí. Věřím však tomu, že se vlak ještě nerozjel natolik, aby ho nebylo možné zastavit. Horší by bylo vézt se dál, jakmile budeš mít možnost z rozjetého vlaku vystoupit. Tu ale nejspíš ještě nemáš. Zatím to není zlé.

Podívej, na závěr ti povím – imaginární přátelé ti mohou ohromně pomáhat, ano, a myslím si, že v momentální situaci je dobře, že je máš. Ovšem podívej se také na tu spoustu dlouhých komentářů přede mnou, které se usadily u tvého článku. Nejsou to jen prázná slova. Není pochyb o tom, že lidé tady mají o tebe starost a chtěli by ti pomoct. A právě přátelé, kteří ti skutečně rozumí a podrží tě v těžkých chvílích ti mohou být odpovědí na všechny pocity prázdnoty.

Drž se. :)

47 Yone Yone | Web | 3. října 2010 v 22:04 | Reagovat

[46]: Tenhle komenář mě... opravdu vzal za srdce. Když jsem to četla, cítila jsem se, jakoby kolem mě nic nebylo, jen jsem četla. Jaj. to zní divně.

To přirovnání s vlakem je... zajímavé. Já nevím. Nedokážu srovnat svůj život ani se racionálně zamyslet nad tím, jak to se mnou skutečně je. Poslední dobu mám ve věcech trochu chaos. To zní taky divně.

Jo.. taky mám ráda hluboké příběhy. Nebaví mě číst věci, které jsou přeplněné šťastnými věcmi. Nebaví mě to. Jsou lživé. Můj příběhe je.. jedno velké psycho a moje nejoblíbenější postavy jsou právě ty, které nejvíc trpí. Mám je ráda proto, že trpí. Ale měla jsem stavy, kdy jsem je strašně litovala... jako když jsem kreslila tenhle obrázek: http://way-to-nepenthe.blog.cz/1007/zahrada-ilustrace-tabletem , psala jsem to tam.) Když jsem to kreslila, plakala jsem nad tím, jak šíleně drastický ten říběh je.

48 Cyan Cyan | Web | 4. října 2010 v 19:27 | Reagovat

[24]: Promiň, já se v tom taky nevyznám. XD

49 Reni Reni | Web | 9. října 2010 v 23:18 | Reagovat

wow, to je komentů o_O Jako...Mně zrovna neštve, když někdo mou práci chválí nebo zase naopak (protože když já vím, že to je dobré, tak jsou mi názory ostatních jedno), ale ta neupřímnost mně taky často štve. někdy si říkám: "Co to jako sakra je?". S těma kamarádama je to taky v pohodě...Já odmalička měla svůj vlastní svět a asi od osmi let mně navštěvuje ve snech jeden kluk -až jsem téměř taky věřila, že je skutečný xD Nechápu ty lidi, co se snaží být divní, snaží se vyčnívat, snaží se být temní a myslí si, jak jsou vyjímeční, je to trapné - pravda je, že jsou všichni úplně stejní -_- Kdyby někdo opravdu vyjímečný byl, myslím, že by to nemusel rozkřikovat do světa a lidé, kteří dotyčného znají jeho vyjímečnost poznají i bez toho, aby jim to ozamoval.

50 Yone Yone | Web | 10. října 2010 v 13:01 | Reagovat

[49]: Jo.. a jaké dlouuuuhééé. Docelajsem se divila, že tolik lidí je ochotno si ten slohák číst a ještě komentovat.

Neupřímnost.. jo, to je to co mě štve, ale nejsem schopná ji odhalit. a krom toho- já jsem málokdy schopná posoudit, jak moc jsou moje obrázky dobré. (mě čast přijde že nejsou.. XD)

Taky nechápu lidi, co se snaží se co nejvíc odlišovat- ale jak je možné poznat, kdo to je a kdo ne? i já bych taková mohla být a určitě i někomu přijdu... když mě nebaví předstírat, že jsem normální, ale ani vykřikovat, že jsem divná a blázen, protože to dělá každý. Tenhle článek je.. prostě výlev těch věcí, co mě uvnitř tlačili už hodně dlouho.

51 Reni Reni | Web | 10. října 2010 v 19:49 | Reagovat

[50]: Vážně, když mám pocit, že jsem dobrá, nepotřebuju odhalovat, jestli si to ostatní myslí taky nebo ne xD Ale podle mně to u tebe myslí upřímně, seš fakt dobrá a plus k tomu, umíš brutálně dobře vybarvovat xD

Jjo, chápu, taky často píšu články, kde se prostě vylívám, ale občas si říkám, že jsou věci, které prostě nemá cenu řešit. Mně stačí, že mně za divnou považujou ostatní, takže nemusím ani nic dělat, aby si to z toho vyvodili. Vážně bych si přála být normální a nemusela bych pak přemýšlet nad takovýma kravinama - chtěla bych být jako některé holky od nás ze třídy. Jsou tak blbé, že když se jim člověk směje, ony nevědí proč, prostě ony ani nepřemýšlí, musej mít zatraceně lehký život xD

52 Reni Reni | Web | 11. října 2010 v 19:06 | Reagovat

Normálně..Jsem se nad tím tak zamyslela a všimla jsem si, že ti novodobí pisálci, kteří tak rádi trýzní své postavy a sami se snaží co nejvíc lišit od ostatních mi připomínají romantiky. Normálně novodobé romatnické hnutí, toto xD

53 Yone Yone | Web | 11. října 2010 v 19:23 | Reagovat

[51]: Mě za divnou považují.. ale úplně jiným způsobem, než divná jsem.

Hmmm.. že bych chtěla být primitivní typická čupr holčina s jednoduchým životem se říct nedá. Ne, jsem ráda, že jsem jaká jsem. Opravdu ráda...
[52]: A víš, že jsem nad tím taky přemýšlela? V některém článku jsem psala, že se cítím trochu jako romantický spisovatel, ale smazala jsem ten odstavec, protože mi přišel.. divně egoistický. XD

54 Reni Reni | Web | 14. října 2010 v 18:18 | Reagovat

[53]: Egoistický? Kdybych to takhle viděla já, tak bych musela smazat snad každý svůj článek xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama