Říjen 2010

Dvě dobré zprávy (pro mě)

25. října 2010 v 18:13 | Yone Yeanling |  Sním
Matty
Jak už vyplývá z názvu článku.... jsou ony dvě dobré zprávy dobré vlastně jen pro mě. Ix dé. Takže fakt není nutné sem o tom psát, ale vás to jistě zajímá, takže se podělím.

Dobrá zpráva č. 1: ta je ze včerejška. Jde o to, že se mi KONEČNĚ podařilo vymyslet vyhovují oblečení (čti autfit) pro Mattyho. Viz retardovaná ilustrace.
(ten obrázek je totální anatomický fail, ale dělejte, že to nevidíte. Jde o ten vysoco kůl plášť. Ale já mám vadný vkus, takže se nedivím, jestli se líbí jenom mě. (a ještě se můžu pořád vymlouvat na to, že v mojí hlavě vypadá lépe! dvojtečka dé.) Jediné, co mi chybí jsou boty, ale to už není takový problém. (hlavně nebude tolik vidět, když mu budu pokaždé kreslit jiné, že áno.)

Jeho obličej na tohle obrázku je lepší minout pohledem. Tady opravdu nevypadá jako on. >_<

Jináč mám to v hlavě i se všemi užitými barvami a vším tím okolo a nebýt toho, že Open Canvas stávkuje, už jsem nakreslila nějaké solidní tabletové provedení.

---

Dobrá zpráva č. 2: ta je ze dneška.
Povedl se mi nový rekord! Sice jsem tím zabila úplně celý den, ale povedlo se mi napsat cca půl druhé kapitoly! za jeden den! Hurrrááááá! čtyři A4! To se mi už dlouho nepovedlo! O_O
Jestli mi to takhle půjde i zítra, budu mít druhou kapitolu za sebou! jééé.. já mám radost. I když pravda je, že druhá kapitola je jedna z nejklíčovějších, takže jak se znám, budu ji ještě hodně upravovat a tak.
(Mimochodem... Dark je fakt blázen)
Poslouchat soundtracky k horrorům fakt pomáhá! Dneska celý den jedu:
a

Zato se mi úplně přestala líbit první kapitola. Možná je to tím, že jsem nad ní strávila celý měsíc, ale je hrozně vadně napsaná. Budu muset upravovat... ale to asi až po třetí kapitole, abych si od toho odpočinula a získala novou sílu.

---
No.. a pro ty, které tenhle článek hodně nezajímal tu mám super ilustraci ke Králi Šamanů.  (né že by je zajímala víc) (už dlouho jsem nekreslila žádný Fan Art, tak jsem si to nemohla odpustit, nehledě na to, že už půl roka dlužím obrázek pro tu, co si pořád mění jména -takže tady je. Ale ona už ho viděla na DA. ^_^
Hao
Yone

Fantasy?

24. října 2010 v 12:25 | Yone Yeanling |  Sním
Freak
Plná velikost obráku: tady
(je to hodně větší velikost) (ano, vím že ten obrázek není k tématu... XD Ale článek jo! fakt jo!)


Hmpf… Kyuu? Ve středu nemůžu… můžeš ve čtvrtek? (omluvám se všem, kterých se to netýká že takhle začínám článek. XD)
ARGH… zase jsem něco nechala na poslední chvíli. Ale na tohle téma si článek prostě nemůžu odpustit! To neeee.
Fantasy. Co to je, fantasy? Asi to nemusím nikomu vysvětlovat… haha. Ale napíšu, co je fantasy pro mě.
Už od dětství jsem se věnovala psaní povídek, které byli více či méně v tomto žánru. Teď píšu povídky, které jsou podle běžných měřítek asi spíš méně- tím myslím, že to nejsou fantasy úplně typická. A svého času jsem byla na slovo fantasy docela alergická, přesto, že ten žánr jsem nikdy nepřestala mít ráda. Pro drtivou většinu lidí totiž fantasy znamená jakési klišé, odehrávající se ve světě plném draků a elfíků a dalších typických stvoření. Zápletka typu "tys byl vyvolen, abys zachránil svět prastarou věštbou, porazil Pána temnot, který dychtí po moci a nejlépe ještě nějakém magickém artefaktu." Ne to fakt ne. Mám ráda originální příběhy. Ne tohle! Měla jsem kamarádku a ta byla do "fantasy" šíleně zažraná. Četla knihy různých stupňů kvalitnosti (ano, četla i kvalitní knihy) a sama psala povídku (ke které se nebudu blíže vyjadřovat). ALE celé třídy byla kvůli ní proti fantasy hrozně naočkovaná, protože všem velice dávala najevo jak moc to má ráda. (a protože občas četla knihy… ne tak velké kvality).
I já jsem jako malá psala povídku, ve které se vyskytovali všecka možná klišé, od věštby se záchranou světa až po toho super-temného záporáka, ale jako snad každý jsem z toho po pár letech vyrostla.
Víte, nějak mi přijde, že dnešní generace pořádně neví, co je to fantasy, z toho, co slyším kolem sebe. Řeknu, že mám ráda fantasy a všichni na mě čumí jako na retarda- to je přeci ten žánr jako XXXX, XXXX, XXXX! Nebudu jmenovat. Knížky, které myslím jsem nečetla, takže nemůžu posoudit jejich kvalitu a jmenovat je tu by působilo, jakože je urážím. Zkrátka mám představu, že mínění většiny lidí o fantasy je poněkud zkreslené.
Pokud je fantasy žánr, který dává velkou svobodu v tom, co napsat, pak píšu fantasy. (nejsem žádný odborník. Haha) Prostředí, ve kterém se odehrává můj příběh je jakýsi alternativní svět, který se docela liší od toho našeho, ale zároveň i od větší části fantasy světů. Ráda si vymýšlím a hraju si s osudy svých postav. (nemluvě o tom, jak ráda je týrám. Hahahaaaa!) Fantasy nemusí být pohádka se šťastným koncem. Nemusí končit poražením černočerného pána všeho zla a temnot.
A… už mě nebaví psát tenhle článek, protože jak se zdá, tak se k ničemu nedoberu. Ale… někteří lidé asi vědí, jak to myslím. Tady končí článek na téma týdne.
___
Tady se vyjádřím k obrázku.
Kreslila jsem to včera moc hodin v mém hrozně zlém Open canvasu, který mi to odmítal uložit. O rozpracovaný obrázek ve vrstvách jsem přišla, naštěstí jsem byla tak prozíravá, že jsem si dělala screeny. Pokud vás zajímá něco kolem, tak si přečtěte komentář autora na DA. Tady jsem příliš lenivá to opakovat. Rozepsala jsem novou povídku, kterou píšu čistě spontánně- jak nerychleji to jde, jako odreagování a abych se naučila psát. Nemá nijak složitý ani promyšlený děj… zatím. Ale mám ji ráda. XD To že píšu něco jiného neznamená, že kašlu na tu první (lépe promyšlenou) věc. Tu píšu také. Dneska se chci zvláště venovat té druhé kapitola, ale mám jisté potíže s Darkem. Je to hrozný psychouš a vůbec mi nejde o něm psát- nepůsobí v tom píběhu dostatečně psychoušsky.

YONE

...zase řeči

21. října 2010 v 21:39 | Yone Yeanling |  Deníček
paint chat

Ojojoj.. Paint chat je fakt spolehlivý zabiják času. XD Čas tam utíká tak alespoň třikrát rychleji, anibyste nevěřili... Né že by mi i tak neutíkal rychle. Hmmm... ode dneška to bylo posledně o prázdninách, co jsem tam z kinixuki byli. Ojojoj... to už je doba.
A mám spooouuusty screenů. XD (dala jsem sem tenhle, protože je na něm šťastný balón)
___


Dneska byl opravdu.. veselý den. Začínalo to už tím, že jsme se s Aiko bavili celou cestu do školy o totálních kravinách a smáli se jako degenti. Bylo to vskutku velmi úsměvné, zvlášť pro náhodné přihlížející. Jenže jakmile jsem se zase dostala do společnosti svých spolužáků z oboru, vrátila se mi znovu moje nemluvná a vážná tvář. Alespoň do chvíle, než S řekl s brutálním výrazem: "Dneska jsem tě viděl. Řvali jste na celou tramvaj."
Já:"Hmm.. to je pravda." ix dé výraz.
Verča:"Řvala jsi? Ty? Byla jsi opilá? Ale teď už ne..."
Fakt moc veselé... XD
V tramvaji jsme zrovna řešili, to, že ten hlavní hrdina z "já padouch" (o kterém byl článek v metru) nemá vůbec žádné čelo, ale hlavně že má super obočí a nos. S si myslel, že probíráme někoho reálného kdo je v té tramvaji. Haha... docela smutné, že si myslí, že jsem tak zlá. Ale na tom nesejde.
___
V dílně Hraček je to moc hezké.. už jsem tam skoro jako doma. XD Dneska jsem se jim tam opět o svojí volné hodině vetřela a myslím, že to budu provozovat častěji. :D :D Až na to, že Hračkáři jsou hrozí blázni. Pořád se mlátí, jsou ještě horší než ti naši. No... asi je to tím, že mi nemáme žádnou J.
___

Cestou zpátky jsme s Aiko probírali ještě veselejší věci. A to věci z minulosti.. taková nostalgie, vzpomenout si na věci jako Heťájapaťaťa a Ha-há-rá-ha-ha-ha. (Ha-há-rá-ha-ha-ha byl náš rituální šamanský tanec co jsme tančili ve třetí a čtvrté třídě... no, byli jsme strašidelné děti.)
Šíleně jsme se smáli, ale ta konverzace co jsme u toho vedli je prostě nezaznamenatelná a vás to tak moc stejně nezajímá. XDD) Jaj.. přemýšlím, o čem tenhle článek vlastně je, a o čem původně měl být... hah... nějak nevím. XD

Půjčila jsem si Letopisy z hlubin Věků, jak mi doporučila kinixuki a je to fakt úžasná četba.. krásně napsaná atp. A to jsem četla zatím jen začátek! dva a půl kapitoly a už to miluju! to prostředí.. ah.. nechci vědět, jak to se mnou bude až dočtu první knihu.

Věci kolem mě...

16. října 2010 v 18:02 | Yone Yeanling |  Deníček
Dark

Už zase se ozvalo to nutkání napsat článek, ať to tady neumírá. Napsat článek.. ale o čem? Můj život je tak stereotipní!
---
Dneska jsem třeba spoustu času strávila kreslením tohohle obrázku... a stejně se mi dostatčně nepovedl. Je to obrázek pro Yoanne. Před pár dny mě pořádala, zda bych nenakreslila jejího OC, ale protože neumím používat tmavé barvy nějak se to nepovedlo jak mělo. Ale všecko jsem napsala na DA.
---
Co se týče výstavy, na které jsem byla ve čtvrtek.. asi to nebylo nic pro mě. Plakáty nejsou moje parketa, přezto že studuji propagační grafiku- nijak mě to neoslovilo, i když se samozřejmně našlo pár hezkých věcí.
Nejlepší byla asi cesta zpět... jela jsem skoro až domů s jedním spolužákem, jehož se bojím. Bojím se ho proto, že se se mnou baví nejvíc z lidí z oboru. Nikdo jiný ze třídy mě totiž skoro nikdy přímo neosloví. Já jsem asi vadná- bát se lidí proto, že projevují zájem s vámi mluvit. XD Hezky jsme si popovídali o anime a manze. Zjistila jsem, že má taky rád Krále Šamanů. XD No... nečekala bych to. A dokonce se mnou i počkal na autobus. Ale jinak takový nadšenec jako já není a má kromě anime a mangy spoustu jiných zájmů. Dokáže se bavit skoro s každým... vlastně se baví skoro s každým.
---
A moje ségra si našla nový způsob, jak mě vytáčet. (to se stává často...) vymyslela si totiž dalšího nového OC, namísto těch otců hlavních hrdinů. Je to pro změnu strýc hlavního hrdiny a narozdíl od otců to s ním myslí smrtelně vážně. Strýc se jmenuje strýc Rudy (nevím proč tak.. a ségra taky ne. Ale hrozně se tomu jménu směje) a je moc vtipný... v jejím příběhu to celou dobu bude taková ta postava, které se všichni smějí. A není ani moc starý- je mu asi jen něco kolem pětadvaceti let. Pořád ztrapňuje hlavního hrdinu před jeho kamarády a podobně... moje sestra o něm má spoustu vymyšlených věcí, problém je v tom, že prohlašuje, že je to její imaginární kamarád a pořád říká co právě dělá (třeba "strýc Rudy se právě snaží uhodnout tvoje heslo na comp" nebo "strýc Rudy si postavil svojí pracovnu před dveřmi do pokoje. Hlavně mu ji nezboř." a tak dál...) Ha! pokusím se najít jeho obrázek co ségra kreslila a naskenovat vám ho (ale pak mě zabije... XDD)
Strýc Rudy

Nechala jsem u toho i ten text, co tam ségra napsala...Ale není to moc vidět, protože je to nakreslené hrozně slabě.

Jo... a kreslila to jen chvíli. Sice dýl než ty otce, ale dégruš dokáže kreslit lépe když se snaží. A stejně se mi to líbí. ^_^


---
Na tom mém obrázku nahoře u článku... to je Tarův starší bratr Dark. Oni... jsou si hodně podobní- tedy jen vzhledově. Povahově se dost liší a Dark se v příběhu objeví jen málo. Vlastně jen v Tarových vzpomínkách. I tak je ale dost klíčová postava. Momentálně o něm píšu. Ix dé. A docela mě ta část baví. Whaha... žádné spoilery neřeknu.
---

Jaaaj! no to snad není možné! v každém článku v poslední době jsem se alespoň zmínila o svém příběhu. Když já toho mám plnou hlavu... jinak to nejde.


Yone

*raduje se*

13. října 2010 v 18:12 | Yone Yeanling |  Deníček
Ryuumi

Jo.. jsem si vědoma tomu, že sem píšu pro vás absolutně zbytečnou informaci, ale mám radost! Jo! konečně! konečněěěěě.....!

Né, jsem v klidu. Jen, dneska jsem dokončila první kapitolu a jsem z toho nemálo nadšená. Překonala jsem se a podařilo se mi napsat něco před dvě počítačové stránky a jsem radostí bez sebe, jelikož se jedná o nový rekord.

<-- jo, a tohle je Ryuu, tedy.. celým jménem je Ryuumi a Ryuu se mu moc lidí říkat neodvažuje. Ryuu je jeden z mých nejoblíbenějších postav, ale celkově bych řekla, že moc oblíbený nebude, protože hlavně ze začátku se chová dost strašně. XD *i když možná právě proto by ho někteří mohli mít rádi, že?* Tenhle obrázek není přesný, kreslila jsem ho jen pár minut, protože říkat někomu "saláte" je hrozně kůl. (ale on to nedělá... *perkele, tak proč?*) Dneska jsem o něm psala (jelikož se objeví už v té první kapitole) a... chová se divně. Ty jeho reakce ještě potřebují nějak vylepšit. *hahaa.. proč tady zase říkám věci, které nikoho nemůžou zajímat, protože jediný, kdo ví co tím myslím, jsem já?*

----

Chtěla bych stíhat psát kapitolu měsíčně, to je můj velký cíl. (*ó ta rychlost*) myslím, že tuhle jsem psala... déle. XD Ale teď už by to přeci jen mohlo jít trochu rychleji.. myslím, doufám...

No, vy se každopádně radovat nemusíte, jelikož to nikomu nedám přečíst dřív, než budu mít alespoň sedm. (haha.. nějk se nám ten termín posunuje... to je smutné!) Prostě v době, kdy si budu jistá, že už to nezměním. Ale pokusím se psát rychleji. *ale nechci, aby to bylo ne úkor kreslení*

---
tohle je třetí článek v pořádí, který pojednává jenom o psaní! to je zlé... za tohle mě vyhodí z AK. XD Né, dělám si legraci. V AK je spousta lidí, kteří píšou i zbytečnější věci, než já. Já jsem.. já jsem... já jsem.... já jsem... já jsem... úplně v pohodě.

Morčata vás pozdravují!
Ha! napsala jsem článek v druhém dni po tom předchozím! to se mi už dlouho mimo víkend nepodařilo!

*asi je to tím, že je tak o ničem*

Viv

12. října 2010 v 21:12 | Yone Yeanling |  Sním
Vivian

Vivian
...Jediná dívčí postava v příběhu, ke které mám nějaký vztah. Mám ji ráda. Ale neumím ji kreslit. Možná je to z části i proto, že je "v pár věcech jako já". Tak třeba... má podobné vlasy a ještě pár detailů.

<-- takhle by mohla vypadat někdy na začátku své linie příběhu, tedy té linie, kde se vyskytuje. (dělím příběh do tří částí, podle toho, kdo vypráví). V Tarově části (což je hlavní příběh) už vypadá o něco jinak a hlavně má asi jiné oblečení.
Ve skutečnosti je ale hezčí, já ji jen neumím kreslit. Neumím kreslit holky. >_<

*přemýšlí, co by ještě mohla říct, aby to nebyl moc spoiler*

Vivian je relativně hodná (moje postavy jsou buď relativně hodné, nebo realtivně zlé... žádné černobílé rozdělení úloh se nevede). Má docela milou povahu a je jen málo lidí, které skutečně nesnáší. (třeba nemá moc v lásce Teru. On ji ostatně taky ne.)

____

Teď budu zase žvástat o sobě, což se od mého žvástání o příběhu moc neliší.

Dnes jsem byla celý den doma. Poslouchala jsem tyhle čtyři songy: Tady, protože jsem se absolutně zamilovala. Myslela jsem si, že Vocaloid šílenství nikdy nepodlehnu, ale asi jsem se mýlila.

A mezitím, co jsem je poslouchala jsem se snažila psát. Samozřejmně! počítačová A5 (font Arial velikos 8) je asi můj denní limit. Psala jsem jako blázen, ale jediné, co jsem dokázala vypotit je ta mizerně napsaná A5. Mám pocit, že čím víc se snažím, tím mizernější je výsledek. T_T
Říkám si, o co se to vlastně snažím? Napsat příběh a sobecky si ho nechat pro sebe, ze svého sobeckého strachu z lidí? Vždyť ani neumím psát...

Ale přišla jsem na to! Přišla jsem na to, čím to je. Já to totiž stále vidím jako ten komix. Víte, vyjádřit věc obrazem je snadnější než slovy, v případě, že umíte kreslit. Nakreslíte obrázek, všecky emoce, všecky věci jsou skryté v něm, když chcete něco zdůraznit, prostě to nakreslíte a člověk vnímá obrázek- popis vzhledu a situace zároveň z textem- přímou řečí. Pro mě, jako člověka, co vidí všecko komixem je těžké napsat ve správné hierarchii popis, přímou řeč, emotivní části, myšlenky... je to těžké!

Není to těžké pro někoho, kdo píše mizerně a nevadí mu to. Zase necchi říkat, že jsem nějaký podprůměrný pisálek, ne nejsem. Jen... já ty chyby, kterých se dopouštím vidím. Vidím je, ale nejsem schopná je napravit. Někde nedostatečný popis, někde málo emocí, někde moc.

Ale jak přidat a jak ubrat, aniž to celé zbořím? To je další chyba a asi největší chyba, které se dopouštím- a totiž, že se nad celou věcí moc zamýšlím. Nedokážu psát impulsivně, než napíšu větu, zapomenu její konec a podobně. Nad každou větou se zamýšlím a uvažuji, jak ji napsat aby zněla třeba jen o jedno nicotné slovíčko lépe. Proč? proč se tak pachtím se zbytečnostmi? Vždyť moje slovní zásoba není tak zoufalá, nebo je? Nevím.. někdy mám šílené výpadky slov.
ARGH... koho tohle bude bavit číst? Každý můj článek je stejný... takový sterotip, stejně jako v mém stereotipním životě.

Kašlu na to. Naučím se pořádně kreslit a jednou budu kreslit komixy. Chtěla bych toho tolik umět, tolik znát... copak jsem jen já tak pomalá, nebo mám méně času než ostatní?

YONE

Titulek článku

11. října 2010 v 19:19 | Yone Yeanling |  Sním
Hi
Absolutně miluji svoje pastelky! :D
___

Ale nevím, co bych vám sem měla psát... ARGH! když sem teď nepíšu články denně, jako jsme byla zvyklá, najednou mám pocit, že nevím, co bych řekla- dřív jsem psala každou blbost, ale teď mám těch nezdělených blbostí tolik, že nevím, co z nich vybrat. A nechce se mi tady vykládat něco, co vác nezajímá a na co mě nazajímá váš názor a podobně.

Jak by řekli moji spolužáci z oboru :"jsem v kreku". (uneversální věta možná použít za jakýchkoliv okolností. u nás ve třídě už má takový význam. XD)
___

Jediné, co naplňuje můj myšlenkový prostor je příběh a touha zlepšit se v kreslení a psaní- asi jsem hodně jednoduše zaměřený typ, jak by se to mohlo jevit... ale těžko říct, je to relativní.

<--- dala jsem Linovi novou mikinku. Nastává doba velkých změn, kdy budu měnit oblečení a vzhled svých postav (vzhled minimálně, oblečení dost). Potřebuji, aby moje postavy byla tak nějak.. individuálnější.
To zvíře vedle je plyšové morče a jmenuje se Muffin. Jeho vzhled bude ale změněn skoro jistě.


Jinak stále mám v hlavě guláš a nevím jak si to tam uspořádat. Příběh se rozbíhá několika možnými cestami (hlavně v detailech se to hodně třepí) a já nevím jaký z nich vybrat, abych zvolila ten nejlepší. *a zase jsem u toho, kolem čeho se točí všecky moje články.. mám pocit, že i v příběhu je to podobné a totiž, že se točí stále kolem stejných věcí.*

___

Jo! a z cesty... nedávno jsme se ve škole dívali na film. Sám o sobě ten film nebyl tak strašně brutální jenom nějaké to mučení, utrpení, válka... ale když se zamyslím nad tím, že já svoje postavy tyranizuju ještě hůř (smrt bude pro ně vysvobozením... whaha.) je to děsivé. I když na druhou stranu... já svým postavám ubližuji jinak, než je běžné- nebojte, žádná přemíra vyhřezlých vnitřností tam nebude, umím jim ublížit tak, aby to hodně bolelo ale pro přihlížející to nebylo moc nechutné. Vlastně... v mém příběhu zas až tak nejde o bolest, jako o beznaděj- ne.. to je taky špatné slovo. Už ani nevím, jak bych to charakterizovala, aniž byste si pod tím nepředstavili něco úplně jiného.
Když vidím bolest v reálném provedení, říkám si, že je o pro mě asi nepředstavitelné. Jsem trochu zdegenerovaná Shounen mangou- hrdina je zraněn, krev všude, ale on se zvedne ze země a s bolestivým výrazem praví:"jsem v pořádku... nebojte se, já vás zachráním." načež se znovu vrhá do boje (a výtězí, samozřejmně. XD) (typický příklad- Ichigo Kurosaki z Bleache...) (Ale ani tenhle druh extrému můj příběh obsahovat nebude. Věřte tomu, že když bude někdo smrtelně raněn, bude smrtelně raněn.)

Pobrali jste to? XD no.. já dost dost dost pochybuju, že jsem to napsala tak, aby z toho vyniklo to, co mám na mysli. (mimochodem.. stejně se nejvíc vyžívám z psychickém týrání♥)

Nový vzhled

9. října 2010 v 15:54 | Yone Yeanling
Yone
Tak... poslední dobou nevím, co psát. Tedy... vím co psát. Je hromada věcí, co se kolem mě děje. Ale nepřijde mi to natolik zajímavé, abych z toh měla pocit, že vás to zajímá. O škole se mi vykládat nechce- stačí mi ten čas, co tam trávím a tak.
Už nějakou dobu jsem si chtěla změnit vzhled, protože jsem doufala, že když tak učiním, tak se třeba víc vrátím k blogování, víc začnu chodit na cizí blogy, zase začnu chodit k oblíbencům a tak. Proto jsem si zřídila takový veeelký seznam oblíbených stránek pod morčaty nahoře- akorát nevím, kdo bude mít tu čest ho obsadit. XD Chci předělat hierarchii a většina těch dřívějších tam bude, akorát v jiném pořádí- to je to co si musím ujasnit.
Asi do toho vzhledu ještě pár věcí přibyde- mělo to být ještě daleko přeplácanější než je. XD Ale uvidím.. dneska jsem neudělala ještě nic jiného než tohle! jak smutné.. neee! T_T achjoo. Proč ten čas tak rychle utíká? Když se člověk snaží něco udělat pořádně a neodbít to? O_O
A KaThee ještě asi změním obrázek... protože se mit enhle obrázek Tima nepovedl.

---
Co se týče příběhu (sorry že o tom furt melu, ale potřebuju uspořádat myšlnky) zjistila sjem, že má málo postav. Mám tam místo na spooouuustu dalších. A víte co? Někdo má třeba 300 někdo geniální. Ale já tu dotyčnou neznám. A taky mám v plánu většině postav zlepšit outfity. Nelíbí se mi, jak jsou oblečení... a prostě celkově nějak vylepším jejich vzhled. Hmm.. mám toho tolik na práci! Musím ještě domyslet a uspořádat tolik věcí... jaaaaj! *tolik lidí mi už doporučovalo, abych se o tom tady nezmiňovala, když to nechci zveřejnit, ale když ono je to.. náplní většiny mého volného času a zabírá to většinu mého myšlenkového prostoru*

Spirály a Greed

3. října 2010 v 21:54 | Yone Yeanling |  Sním
Eliot

Znova jsem vytáhla pastelky... chtěla jsem nakreslit něco barevného, něco pozitivního, abych se zbavila té nálady.
Jsem šíleně náladová a moje nálady v poslední době jsou tak divné, že jim sama nerozumím. Jako ta zlá nálady, když jsem napsala ten minulý článek. Asi to souvisí se strachem… Ale já chtěla mluvit o hezkých věcech.

Tenhle obrázek.. je tak barevný. Je takový, jako bych ho kreslila já, ale přeci ne úplně takový. Nikdy jsem nekreslila abstraktní pozadí. Buď žádné, nebo konkrétní… inspirace vzešla od jedné finské princezny a taky od KaThey, protože taky nakreslila obrázek inspirovaný finskou princeznou. Bavilo mě to kreslit… bylo to uvolňující. Kreslení pastelkami je daleko pohodlnější, než kreslení tabletem. A podle mě mi i jde lépe- i když na výsledcích to poznat nejde. Projevuje se to na věnovaném čase a taky v tom, že u pastelek jsem si jistá postupem. To tabletové lineart-základní barvy- detaily mi pořád nejde do hlavy. Neraději bych začínala od detailů a základní barvy failuju. Mám ráda svoje pastelky… jsou tak veselé!

Ten pán se jmenuje Eliot. Je starší, než vypadá.. mělo by mu být minimálně kolem 25, nebo starší. Měl by být docela dost starý, aby jeho role byla logičtější, ale zase by jeho vzhled neměl být neúměrný jeho vzhledu. Achjo. Na tom obrázku je hrozně málo vidět, zaniká v tom pozadí, což je velmé mínus, ale mě už nebaví mluvit o chybách, které dělám.

Greed

(edit: tenhle obrázek Linga-->
jsem kreslila jen pár minut, když jsem uvažovala, že o Greedovi napíšu speciální článek. Je to je skica a není nic moc.)

Zjistila jsem, že mám asi Greedův syndrom. Nedávno jsem se dodívala na FMA a uvědomila jsem si, že fakt uvažuji dost podobně jako Greed. Měla jsem ho hrozně ráda. Možná dokonce raději než Envyho… Ling a Greed byli moji skoro největší oblíbenci ve Full metal alchemist. Greed- chamtivost… Chci, aby mi patřil celý svět? Ne… chci TAKOVÉ přátelství. Kdo viděl celé Fma, asi pochopí. Nějak takhle uvažuji.


Jediné, po čem toužím je skutečné přátelství. Mám přátele… ano, mám. Ale pokud má přátelství naplnit život, pořebuji, aby byli stále se mnou- a to je nemožné. Opět bych to tu rozváděla, ale mluvila jsem o tom mockrát. Mluvím o tom stále. Stýská se mi. Možná by to bylo snazší, kdyby Matty neměl depresi, protože s Teru se nedá rozumně mluvit. Nevím co si myslí- jaj! to je špatné.. jsem jeho autor. Měla bych vědět co si myslí.

Jdu spát. Dobrou noc...

Jo.. to je další věc: začínám mít problémy se spánkem. Pořád spím... i když jdu spát brzo, přez den pořád usínám. Usínám ve škole, v dopravě- jsem schopná usnout kdekoliv. Vadí mi to. Zbytečný spáenek je ztráta času. A já přeci spím daleko víc než osm hodin denně. Kafe mi nechutná a ani by mi nepomáhalo. Když jsem ho ještě pila, byla jsem schopná dát šálek hodně silného před spaním. Ale tehdy jsem ještě neměla ty problémy se spánkem jako teď.

Pocit prázdnoty a zbytečnosti

2. října 2010 v 11:19 | Yone Yeanling |  Sním
Víte, poslední dobou se mě pořád drží. Asi se zase opakuju, asi tady podobný článek mockrát byl. Ale zamýšlím se nad tím- má tohle smysl? Zakládala jsem blog s touhou navázat vztah s jinými blogery. A co mi zbylo? Mám velmi navštěvovaný blog. Asi bych mohla být ráda, ano, svým způsobem mě to těší. Ale k čemu mi to je? Lidé, kteří sem chodili dřív- ti, kterých blogy jsem i já sama navštěvovala, sem zabloudí tak jednu do dvou týdnů, aby přečetli nejnovější článek a napsali jednovětný komentář- chodí-li sem vůbec. A ani já nemám čas sledovat jejich stránky tak často, jako dřív jsem měla. Zato sem chodí spousta jiných lidí, jež neznám, jejichž blogy jsem pravidelně nenavštěvovala a píší mi dlouhé komentáře, které opravdově zahřejí u srdce. Možná bych měla upravit můj výpis oblíbených stránek, připsat pár nových a přeházet jejich hierarchii, ale nemám na to čas. Nemám čas na nic.
Teď budu psát věci, které z největší pravděpodobností nikdo nepochopí, ale všichni budou psát, jak moc mě chápou.
Mrtvý Matty

Víte, nebaví mě to. Nebaví mě, jak mě pořád všichni chválí a píšou mi, jak jsem úžasná. Nevěřím tomu, protože to není pravda. Lidé píšou dlouhé chválou oplévající komentáře i lidem, kteří nejsou dobří- dokonce i těm, co umí daleko méně než já. Tak proč bych měla věřit, že to myslí opravdově lidem, co to píší mě? Nemyslím teď nikoho konkrétního. Když píšu článek o tom, jak jsem divná hromada lidí mi na to řekne: "jsi stejná jako já". Tak to tedy ne! Já nejsem stejná jako nikdo. Chce se mi křičet, když to čtu. Zdá se mi, že nikdo nebere mé články tak vážně, jako jsou. Když píšu, že mluvím se svými imaginárními kamarády a že je i vidím, myslím to smrtelně vážně. Já je skutečně vidím, ale všichni to berou jako nějakou debilní hru, abych byla kúlná. Všichni říkají, že mají imaginární kamarády, jako by to byla nějaká móda, ale kdo je bere vážně? Po přečtení tohohle článku se nad tím možná zamyslí… řeknou si, bylo by to fajn mít imaginárního kamaráda a budou se snažit uvěřit, že je vidí a mluví s nimi a všichni budou děsně kůl a bude to úplně super. Tak to teda ne… já nechci být in a nechci být žádným průkopníkem nové módy mít imaginárního kamaráda. Všichni říkají, že hrozně rádi mučí svoje postavy a vyřvávají to, kde jen to jde. Všichni říkají, jak to milují a jak rádi o tom čtou a že je nikdo nechápe a že jsou kvůli tomu děsně divní. Je i tohle nějaká nová móda mezi spisovateli? Řekněte mi, že ne… nikdy nechci napsat nic tuctového. Řekněte mi, že jsem divná, ujetá a psychoušká, ano, prosím, řekněte mi to a myslete to vážně. Ne… tohle neuslyším. Uslyším jen:"jo, tyhle věci taky miluju... jsi úplně stejná jako já."
Proč? Proč v reálném světě vyčnívám, proč jsem nejdivnější osoba z naší třídy, kterou sice všichni berou, ale s nikým si nemá co říct? Vždycky, když promluvím, nikdo nechápe to co říkám, i když řeknu něco, co považuju za absolutně jasné. Proč jsou tak jiní než já? Jsou dny, kdy mezi svými spolužáky neřeknu ani slovo. Volné hodiny raději trávím sama, než v jejich společnosti přesto, že na mě nejsou zlý. Oni o mě nic nevědí. Nevědí, že jsem společenský samotář, že jedniné, po čem toužím je vztah s lidmi, kteří jsou mi skutečně blýzcí. Nevědí, že přátelství se mnou se tvoří celé roky a že ty čtyři, než budem ve čtvrťáku nestačí. Několik lidí mi řeklo, že jsem vážně jako nějaká postava z mangy- největší komplement, co mi kdo kdy složil. Že jsem jako z jiného světa. Se svými přáteli se vidím málo… jen s Aiko o přestávkách a cestou do
školy. To nestačí. Včera jsem byla s Tayou a v úterý a minulý pátek s Kyuu. Byl to úžasný čas, který rychle utekl s vyhlídkou, že se zase dlouho neuvidíme.
Proto mluvím se svými imaginárními kamarády. Jsou stále se mnou, pomáhají mi uniknout realitě. Ne, tohle není žádná stupidní hra. A stejně to nikdo nepochopí nebo tomu neuvěří. Ale oni skutečně existují. Mluvila jsem s nimi! Asi je to se mnou zlé, asi bych vážně potřebovala k psyho-doktorovi. Jedno jestli psycholog nebo psychiatr.
Vlastně se bojím sama sebe. A budu litovat, jestli tenhle článek zveřejním, protože v něm říkám věci, které jsem dřív na blog nepsala… je to jiné, vážnější a opravdovější. Dřív jsem psala o svým imaginárních kamarádech, jakoby to byla skutečně jen hra.
Jsem vynervovaná a bolí mě hlava. (Teru říká, že to přejde a už mě fakt štve, jak mi pořád čte přes rameno.) Nedokážu nic nakreslit, ani nic napsat, proože jsem zoufale pomalá a Matty má depresi. Už několik dní se mnou nemluvil a já se o něho skutečně bojím. Přemýšlela sjem, jestli je to kvůli té části povídky, kterou jsem napřed napsala, ale myslím, že ne, protože tu náladu měl už předtím. Když jsem se ho ptala, co mu je řekl, že nic. Ale přezto, pokaždé, když ho vidím jenom se dívá do prázdna a mlčí. Ne, tohle jsem sem nechtěla psát, ale to je jedno.
O čem vlastně tenhle článek je? Asi o tom, že Yone má depresi, nebo nějakou podobnou náladu. Říkáte si, že to přejde? Snad… možná to přejde, až na mě nebude vyvýjen ten šílený psychický nátlak.
Jediný důvod, co mě na tomhle blogu drží je KaThea. Jediný, kdo mě drží v internetovém světě je Kinixuki. Jinak bych se vykašlala na blog a psala a kreslila už jenom pro sebe. Abych nešířila tu svojí nemoc dál. Nechci, aby takových jako já bylo víc. Jsem jediná a jedinečná a chci taková být. Všecko, co je mé bych nejraději jen uzavřela do sebe. Ano, jsem sobecká a vím to. Ale komu se bude chtít tenhle slohák číst? No… možná se překonáte. Je to přeci jen článek po skoro víc jak týdnu.

Jo... a ten obrázek u tohohle článku je spoiler. Nechtěla jsem ho nikomu ukázat. Původně ho měla vidět jen KaThea. Ale je to jeno. Neřeknu vám k němu nic, takže to ve výsledku spoiler není. A stejně tu povídku dám přečíst tak třem lidem z internetu... raději si nedělejte naděje.

Y O N E

ps: doufám, že se na mě za ten článek moc nezlobíte... ale nedivila bych se. Není myšlený na nikoho konrétního. Je to věc čistě globální a může se týkat klidně celého systému logového světa. Možná to nepochopíte... nejsem příliš dobrá ve vyjadřování toho, jak se cítím. Jo, a berte na vědomí, že je mi 17 a v pubertě už nejsem. Tohle není žádný pubertální výlev. (netvrdím, že nikdo nemůže být v sedmnácit v pubertě, jen, že já mám toto období už za sebou)