Září 2010

Šest Otců Hlavních Hrdinů

26. září 2010 v 17:06 | Velká Ryba |  Blbosti&Soukromý humor
Zase nic nestíhám. Všecko mi jde pomalu, kreslení, psaní... Za dnešek a včerejšek jsem při celodenní práci neudělala skoro nic. Jak smutné...
V neděli obvykle od minule nemám chodit na PC- prý tu trávím moc času, ale to je většinou jen kvůli tabletu! XD Momentálně jsou ale všichni na procházce, tak si to můžu na chvíli dovolit.
Moje ségra dnes zase měla nějakou svoji velmi kreativní náladu a vymyslela hnedšest nových postav do svého příběhu- je to deset vtipných otců hlavních hrdinů. Vypadají přesně takhle:
Otcové
No nejsou skvělí? Můj nejoblíbenější je ten druhý. Ale nebudu vám říkat žádné spoilery, to tedy neee...

No, ve skutečnosti to měl být jenom jeden otec hlavního hrdiny- takoý casting, chápete? Ale protože jsou všichni tak nesporně dokonalí, bylo ségruš líto z nich vybírat. (možná to je taky v tom, že každého z nich kreslila zhruba tak minutu. XD)

Každopádně mě teď s nimi pořád šikanuje, jelikož já jsem zvyklá se bavit s Teru a Mattym a občas říkat ségře o tom, co říkají, ona mi teď vykládá o těchto otcích. Věci jako: "Moji otcové teď sedí támhle na klávesách, ještě že je nemůže vidět náš otec, to by se zlobil." (náš SUTEČNÝ otec totiž nemá rád, když někdo pokládá věci na klávesy) nebo:"
můj oteč č.(něco) ti právě sedí na hlavě." Takové věci mě rozčilují nejvíce.
Eliot
řekla bych, že si ze mě ségra dělá srandu, protože já to se svými OC myslím vážně. Já se s nimi vážně bavím! (ale nebudu vám o tom vykládat. Stejně by to většina nepochopila, že. Tak proč se namáhat.)


Vymyslela jsem novou postavu do příběhu. Jmenuje se Eliot.. ale není to podstatné, protože je ještě vysoká pravděpodobnost, že ho nahradím někým jiným. Ale mám ho celkem ráda... :D
Takhle jsem ho nakreslila:

Tarík
Jo... a takhle skutečně vypadá Tara. Všecky ty obrázky, co jsem sem dávala dřív nebyli dost skutečné- nebyl si na nich podobný, ale takhle on opravdově vypadá. Bude nosit šátek na čele- aby ten jeho účes byl o něco míň nelogický, ale hlavní je ten obličej- tady fakt vypadá jako Tara. :D Kreslila jsem to ve čtvrek ve škole o výtvarce. :3






+Bonus
Tohle sem připsala ségra, když jsem se ji otázala, zda se k tomu taky nechce vyjádřit:
"to je dnes mládež!" řekl otec 1.
"Tak!Tak! přitakal"otec 3.
"No bodejť!" vypískl otec  2.


Teď můžete hlasovat v anketě, který z otců se vám zdá nejlepší:

Sejmutá plchometem...

23. září 2010 v 20:16 | Yone Yeanling
Byla jsem sejmutá plchometem, takže tenhle článek prostě musím napsat. Víte... jde o jistý řetězák.

Pravidla hry:
1. Napsat, kdo mě pozval - (tomu se říká pozvání? Když vám někdo míří na hlavu plchometem?)
Sikar:D
2. Vyjmenovat deset věcí, které mám rád (deset? Chudáci moji imaginární kamarádi. Asi je budu muset napsat všecky do jednoho bodu)
3. Komentářem pozvat dalších deset lidí-. (asi poruším pravidla. Zvu každého, ale nikoho individuálně. Nechci vás do ničeho nutit, jeleni.)

úryvek z povídky+spousta dalších věcí.

20. září 2010 v 18:40 | Vlastník Dračího zubu proti zlým duchům |  Píšu
Ahoj, vy, jež sem pravidelně chodíte...
Tenhle článek je vlastně jen pro ty, kteří sem pravidelně chodí.

Rozhodla jsem se uveřejnit ochutnávku z mojí povídky. Ix dé...
vlastně né tak doslova, protože tahle scéna tam možná vůbec nebude, napsala jsem jí, protože se mi chtělo a psala se mi dobře- zabrala mi asi jen něco kolem tří hodin. To je u mě na takovouhle dlouhou část ohromný výkon. Je to tím, že nejde o nic vážného. Je to spíš další napůl soukromý humor, takže nejprve úvod pro ujasnění.

Tohle je první článek, kde se zmiňuji o Kimim, což je další z mých OC, ale není příliš podstatný. Vymysleli jsme ho se ségruš když jsme byli s rodinou na dovolená- asi je tomu už měsíc. Říkala jsem si, že je ten příběh příliš vážný a chtělo by to nějakou vtipnou postavu. Kimi je… prostě vadnej. Vypadá nějak takhle: ale to berte s rezervou, protože já si ho představuju úplně jinak. To jeho barevné oblečení není skoro nikdy vidět, ale chtěla jsem barvit, takže jsem ho nakreslila v tom. Jinak nosí pořád ten šedý plášť, který jsem nenakreslila moc dobře. Ten obrázek je hrozně divnej. XD
Kimi
Ten den, co jsem ho kreslila prvně a vymýšlela věci o něm, jsme byli na výletě (chodili jsme na výlety pořád). Parkovali jsme v takovém veselém městě a pak jsme šly nahoru na hrad, což není podstatné. Cestou jsme procházeli kolem nějakých stánků s věcmi a když jsme šly kolem jednoho, který nabízel nějaké korálky a podobné kraviny (moc jsem se na to nekoukala), pravila ta žena, co to prodávala směrem k nám: "Dračí zuby proti zlým duchům…"

Měli jsme z toho vánoce a smáli se dračím zubům ještě dlouho potom, protože to bylo velmi veselé. Asi si říkáte, proč to sem píšu, ale to taky pochopíte, pokud dočtete tento veledlouhý článek.
Kimi je takový magor, který né že vysloveně měl rozdělenou osobnost, ale chová se… různě. V každé situaci jinak. Polovina lidí, co chodí do té školy, se mu směje, polovina z něj má nahnáno, protože často vede ponuré řeči a straší ostatní. Je velmi nadaný v obchodování s různými věcmi, které získává ostatním neznámým způsobem. Co si vlastně o sobě myslí, je taky docela záhadou, ale asi to bude složité.

Tak.. úvod je stejně dlouhý jako samotný úryvek. Haha.
Vyprávěné je to z pohledu Tary, který za celou dobu neřekne ani slovo a chová se jako hrozný mimoň. Ve skutečné povídce až zas tak dlouhé vedení mít doufám nebude. Zakira se jmenuje tenhle Tarův kamarád.(možná je lepší tadyten obrázek)

Hmmm... když už se to sem obtěžuju zveřejňovat tak napíšu i věnování:
Pro KaTheu- protože mám ráda její povídku a protože je skvělá kamarádka.
Pro Kinixuki- aby Šťastný balón byl ještě šťastnější a šířil šťestí po celém světě svým Tadadadada.
Pro Kyuu- ž kvůli tomu dračímu zubu.


Jo.. *edit: doplněno v reakci na Sikarův komentář: Zapomněla jsem napsat, že většina těch věcí, co Kimi říká se nedají brát vážně. Nesuďte ten příběh podle toho, prosím. Fakt tam žádní démoni nebou. Ani žádná dlouhá a nebezpečná cesta se nekoná... on občas mluví z cesty*

Tak.. tedy začínám...

***
Kimi
Zrovna jsme byli na cestě do jídelny, když nás zastavil ten divný kluk- ten v té kapuci.
Stál na kraji chodby, zády se opíral o stěnu, kapuce mu do obličeje vrhala stín, ze kterého si nás poťouchle měřil pár očí. Ve tváři měl ten svůj zvláštní výraz, ze kterého nebylo možné vyčíst, co si myslí. Jak si všiml, že se na něj dívám, zamrkal jsem a rychle odvrátil pohled.
Chodba byla plná lidí, mířících stejným směrem jako my a dav nás nutil jít blíž ke kraji. Když jsem procházel kolem něho, chytil mě za zápěstí. "Hej! Počkej chvíli," sykl.
Tázavě jsem si ho změřil. Zakira a Lin, kteří šli se mnou, se taky zastavili.
"Slyšel jsem, že strkáte nos do věcí, do kterých vám nic není," pronesl dramatickým šepotem-jeho hlas zněl úplně jinak, než když jsem ho slyšel mluvit na hodině.
Přemýšlel jsem, co tím myslí. On přeci nemůže nic vědět. Z těch jeho fialových očí jsem měl divný pocit. Vrhl jsem letmý pohled po Zakirovi- tvářil se jakoby ho bolelo břicho. Pohledem hypnotizoval stěnu před sebou a v obličeji mu poškubávalo, což mě nijak neuklidnilo.
"Mám pro tebe něco, co by tě mohlo zajímat,"řekl ještě tišeji ten v kapuci a já k němu opět obrátil svou pozornost. "Cesta, na kterou míří tvé kroky, je dlouhá a nebezpečná. Pokud se chystáš bojovat proti démonům, budeš potřebovat hodně odvahy a duševní energie. Jako jejich zdroj ti poslouží tento dračí zub proti zlým duchům,"zamával mi před očima jakýmsi přívěskem, jehož vzhled jsem nestihl zaznamenat.
Uvědomil jsem si, že na něho civím s pokleslou čelistí a spěšně jsem pusu zavřel. Horečně jsem přemýšlel, co to mele (jací démoni?!) a čekal nějaké vysvětlení. Chtěl jsem se ho zeptat, o co jde- nic z toho co řekl, nedávalo žádný smysl. Zakira vedle mě vyprskl potlačovaným smíchem a Lin se tvářil asi podobně zmateně jako já- k němu se ale ten výraz docela hodil. On se tak tvářil často.
"Haha… a kolik-chacha-za tu cetku chceš, Kimi?" stěží ze sebe vypravil Zakira.
"Nechápu, co je tady k smíchu," zpražil ho Kimi pohledem, který by za normálních okolností naháněl strach, teď však působil spíš vtipně. "Hlupákovi a nezasvěcenci jako ty bych stejně nic neprodal."
Teď se už Zakira smál tak, že mu nebyl schopen odpovědět. Zlomil se v pase a v dalším okamžiku mu ujely nohy v kolečkových bruslích a s hlasitou zvukovou kulisou skončil na zemi. Ani to mu k uklidnění nijak nepomohlo.
"Myslíš, že je mu špatně?" Lin se tvářil trochu vyděšeně.
"Umírá,"prohlásil škodolibě Kimi.
Zamračil jsem se na něj.
"Uhněte, blokujete chodbu." Zavrčel za mými zády čísi ne zrovna příjemný hlas. Patřil nějakému klukovi, kterého jsem nikdy dřív neviděl- očividně byl o dost starší a patřil do některého z vyšších ročníků. Opovržlivě se díval na Zakiru.
Když jsem se od něho odvrátil, abych uvolnil cestu, všiml jsem si, že Kimi už tam nestojí, jakoby se vypařil.
Popadl jsem za ruku svého neovladatelně se smějícího kamaráda a pomohl mu na nohy. Cítil jsem se velice trapně a vědomí, že se po nás stáčejí pohledy lidí z celé chodby, mi na náladě nepřidávalo. Chtěl jsem od sud co nejrychleji vypadnout.

***

Speciálně pro Kyuu...
Když jsem psala tenhle úryvek, vzpomněla jsem si.
Dračí zub proti zlým duchům

Jestli se zase někdy uvidíme, dám ti originál- kvůli tomu jem to dělala pastelkama a ne tabletem. Má divný výraz... určitě ti někdy nakreslím ještě něco lepšího.
:D

říkejme tomu upomínka, na náš rozhovor s výhledem na ujíždějící autobusy dne 3. září.
Opožděně děkuju za krásný čas...


*Jo.. nevím, jestli Lin opravdu bude někdy v příběhu mít ten Kimiho dračí zub. Ale asi jo, stejně na tom nesejde. XD Lin je hrozně hloupý a uvěří všemu, co mu kdo řekne.*



Yone

To vás nezajímá-zase mele o příběhu a nic konkrétního neřekne. Ix dé.

17. září 2010 v 16:56 | Yone Yeanling |  Sním
Matty
Dneska jsem strávila celý den s Mattym. Bylo to hezké.
(haha.. takhle to zní, jakoby Matty byl nějaký můj kluk. To je taky hezké. Ale ne, není to tak.) Myslela jsem si, že se škole nedá rozjímat. Většinou je to pravda, ale dneska jsem měla prostě zázračný den. Až dopíšu tenhle článek, půjdu zaznamenat to, co jsem vymyslela.

Pořád přemýšlím, jak vlastně budu psát svojí povídku. Ono to totiž je sice hezky vymyšlené do posledních detailů (samozřejmně toho hodně chybí, ale to co mám je do detailů), ale nevím jak to postavit. Každá postava má svůj vlastní a dost podstatný životní příběh- zvlášť Matty a Teru. Ty mám nejraději a taky jsou nejlépe vymyšlení. Ale! nemůžu to tam celé napsat. Mattyho příběh by sám vystačil na jednu docela dost dlouhou povídku- kdybych tím chtěla vyjádřit všecko-což chci. Takže si nejsem jistá, jak to udělám...
Hlavní linie příběhu je ta Tarova- Tarův příběh spojuje všecky postavy a má nejsložitější děj, ve kterém se obejví všechny postavy. Takže je to hlavní příběh...
Uvažuji, že porstě nepíšu ten a postupně budu dopisovat životy těch ostatních postav, jako doplňující povídky, ale to by mi přišlo šíleně... smutné, vzhledem k tomu, že bych psala o již mrtvých postavách. Kdybych je nezabila, bylo by to v tomhle snazší, že? Ale to se mi moc nechce, vzhledem k tomu, že by čtenáři pak napřed vděli, jak to s hlavním hrdinou skončí. Asi je budu psát všecky průběžně a čtenář celkového příběhu se budu postupně po kapitolách dozvídat osudy jednotlivých postav- přezto, že to takhle bude děsný chaos a pro čtenáře to bude jako číst najednou víc povídek. A taky si takhle budu muset dávat pozor, abych nevyzradila dřív něco, co se čtenář má dozvědět později. Jsem strašně na překvapení... XD

.

Achjoo.. už se mi o tom nechce psát. :3 Ale možná denska začnu psát Mattyho část, jeho život mám dokonale promyšlenou a už v ní nic měnit nebudu, nanejvíš přidávat. Ale to je jedno, stejně si to budu psát pro sebe. žádné takové spoilery bych napřed nikomu nerozesílala. XD Jen mám dneska na to náladu...


(tohle jsem kreslila o češtině. To v levo je Matty když by malý-asi tak devět let... a to druhé měl být Claude, ale je to strašně fail. Claude vypadá jinak. *nechápu, proč jsem to neuřízla aby tam nebyl*)


Y O N E

škola, práce, rodina, škola, práce, rodina...Tadadada.. jsem v kreku.

15. září 2010 v 19:29 | Yone Yeanling |  Deníček
Jsem takříkajíc velmi zanaprázdněna. Už dlouho jsem nepsala článek v takovém časovém rozpětí. čtyři dny.. jaj.

A tohle opravdu nebude článek o škole, práci a rodině... i když ano, když už jsem to začala tak alespoň z části ano.
Škola, práce, rodina...
jednu věc jsem si uvědomila při sledování té parodie "Upírův pomocník". V té rádobyvtipné scéně to milému Darrenkovi opakují jeho rodiče. Život to je škola, práce rodina. Ta scéna ve které to je je náramně veselá, moc jsem se u ní nasmála- její ubohosti a rádobyvtipnosti. Prostě švanda. Ix dé.
Uvědomila jsem si, že to tak v mnohých případech je. škola, práce, rodina. Nechci žít takový život. Nechci! hnusí se mi ta představa...

Víte, vždycky jsem si svůj život představovala jako život hrdiny ze shounen mangy. Prostě nějaký akce, někdo mě šíleně zmlátí, ale já všecko přežiju, zvednu se (krev ze mne poteče proudem) a já řeknu: "jsem v pořádku. Zachráním svoje kamarády." Tak jsem si to představovala když jsem byla malá (tehdy jsem neznala pojem shounen manga, ale stejnak se mi líbili takové věci.) často jsem hledala vstup do jiného světa. Fantasy na mě měli značný vliv. (Narnie! :D Na té jsem ujížděla od první třídy. XD) Ale život člověka je přece jen škola, práce, rodina...

Lidi jsou to nejpitomnější stádo co tenhle svět nese. Nemám ráda lidi. Hao už by se měl stát brzo tím Králem Šamanů.


Matty
Několik lidí mi řeklo, že pokud budu uvažovat tím směrem, jako uvažuju, asi mi z toho hrábne. Mám příšerné a sebestředné názory a moje myšlenkové pochody by se dali označit jako divné. Poslední dobou považuju všechen čas, co strávím za hranicemi své vlastní reality za ztracený. Hromada lidí říká, že žije ve vlastním světě- nevím jak u nic, ale u mě je to víc než pravda. Stále se nemůžu vyrovnat s problémem "zamilovávání se do vlastních vymyšlených postav". Trpěla jsem tím od dětství... (občas se to míchá se zamilováváním do cizích vymyšlených postav). Momentálně jsem strašně zamilovaná. Tímto prolémem trpěli mimochodem i staří spisovatelé romantických povídek. jak nám sdělila naše češtinářka. Vymysleli si nějaký ideál a pak se ho snažili najít v reálném světě. Nenašly. Haha... možná proto jsem se nikdy nezamilovala do nikoho reálného. Postavy, jaké vymýšlím já by nemohli existovat. Stejně jako spousta dalších vymyšlených postav.
Chci být se svými imaginárními přáteli.. možná je to tím, že k těm reálným mám příliš daleko. Ani s Aiko už nemůžu trávit toilik času, protože máme příliš málo společných volných hodin... S Tayou a Kyuu se nevidím skoro vůbec.

Ve škole se nedá rozjímat. Moji spolužáci si sice všímají, že jsem často s hlavou v oblacích, ale skutečné rozjímání to není. Nemůžu v klidu přemýšlet nad děsivými osudy Mattyho a Teru (rozhodla jsem se. Vrahoun se skutečně bude jmenovat Teruki). Ve škole to prostě nejde... (ale když jsem usla v počítačové učebně, zdál se mi o nich sen! :D (nebo byl možná o Linovi... Jaj, nepamatuju se to.) Jaj.. to je zase slohák a výlev myšlenek. Vsadím se, že to nemá hlavu a patu. Ale to je jedno.

Nechápu lidi. Nechápu, proč mají všichni zapotřebí řešit vztahy, povrchní lásky a takové věci. Nechápu, proč lidi baví bavit se o škole. A proč je baví chodit na chlastačky a kouřit na dvorek. Proč mají tak jednoduchý život? přijde mi to hloupé. Jak můžou lidi z umělecké školy po prázdninách říct: "tohle je poprvé co držím tužku po dvou měsících." Zajímalo by mě, jak moc se zamýšlejí nad životem... Asi už stihli dojít k závěru, že je všecko zbytečné. Jsem jediná ze třídy, kdo o prázdninách kreslil každý den. Přijde mi to vtipné, ale ve skutečnosti je to smutné. Proč jsou na umělecké škole?

Achjo.. otimismus prázdnin je pryč. Nikdy jsem nechtěla psát negativní články, ale tenhle je beznadějně ufňukaný. XD
Kašlu na to. Půjdu kreslit. Ještě mi zbývá polovina těch Sketchů na DA. Nemluvě o těch dvou barevných obrázkách co dlužím... jaj. Jsem tak zaneprázdněná. Promiňte, mí imaginární přátelé... snad se za vámi stihnu podívat před spaním.


Y O N E

Strašidelný obrázek

11. září 2010 v 16:46 | Yone Yeanling |  Tabletové
psycho
Ahoj Kulibánci!

Tehle obrázek je hrozně strašidelný! Vy v něm určitě nic strašidelného nevidíte, ale já jo.

---
několik lidí říkalo, že by chtělo vidět, jak bych nakreslila něco psycho. XD Tohle psycho být nemělo, ale výraz toho dítěte mě děsí. Tváří se, jakoby mě chtělo sežrat!
Ale pravou děsivost toho poznají jenom velmi osvícení lidé.

Jo... a taky je to můj první opravdový obrázek v Open Canvasu. (*oslavuje svůj Open Canvas*)
Nic moc v něm zatím neumím.. použila jsem jen ty úplně základní věci.
---

Co se týče ostatních věcí jako třeba příběh... celý týden jsem nenapsala ani slovo. (nebo vlastně jo! napsala jsem úryvek z příběhu. XD Ale ten tam asi ani nebude.) Až dopíšu článek, asi se tomu půjdu věnovat.
Taky budu muset jít dělat ty sketche. (už mám jeden! ze čtyř pro jednoho člověk z deseti. (asi nerozumíte, ale to je jedno.))

---

A taky musím jít udělat nějakou pořádnou skicu pro obrázek v open canvasu! :D :D :D Open Canvas je strašně jéééé.

Open Canvas: Yapíííí!

10. září 2010 v 21:16 | Yone Yeanling |  Deníček
Yapí! Konečně!
V om se vám, jeleni, tak krásně maluje!
open canvas první pokus. ix dé
tohle je jen zhruba čtrvt hodinová úplně náhodná čmáranice (a není to žádný pokud o autoportrét. červené vlasy a modrá mikina jsou jen náhoda. XD Mám ráda tuhle kombinaci, nó.) Nic úžasného... vy v tom určitě nemůžete vidět rozíl od mých photoshopových obrázků. Ale já ten rozdíl vidím. Lépeřečeno- cítila jsem o, když jsem držela tužku od tabletu.
Tohle je jen zkušební obrázek.
Zítra začnu pořádně. *těší se*

jsem moc ráda, že jsem ohledně volby programu dala na radu kinixuki. :D
----

I když mám hodně práce. XD Jsem velmi zaměstananý člověk, co si budem povídat. Zrovinka jsem si dnes musela otervřít "free sketchs" na deviantě. (jakseto... prostě takové to jak kreslíš čmárky za darma na obědnávku) říkala jsem, že budu kreslit pro pět lidí, co se přihlásí- a momentálně už jich mám osm. XD Když mě je strašně líto někoho odmítnout.
Naštěstí jsou to jen skethe- takže práce do školy. Barvičky budou jen málo a když už, tak pastelkové. (znáteto... nějaké ty doplňky jako krev a podobně. XDDD)

Y O N E

Mám hlavu plnou nápadů...

8. září 2010 v 19:23 | Yone Yeanling |  Sním
drak
...no ne, vážně?
Hromada lidí říká, že má plnou hlavu nápadů, nebo že mají nějaký nápad. Ale co je to ten nápad? Mám nápad na obrázek… mám nápad na povídku…
Ale jsou ty nápady originální? Když kreslím obrázek, chci, aby to bylo něco, co ještě nikdy nikdo nenakreslil. Opravdu si to přeji. Ale zatím nemám pocit, že by se mi to někdy podařilo. Chci, aby moje obrázky měli duši. Aby zasáhli- aby měli atmosféru, aby nutili člověka se zamyslet.
I jenom vymyšlení takového obrázku je těžké. Sehnat nápad, vytvořit představu... Momentálně mám v hlavě semínko (jak říká s oblibou kinixuki). Mám něco malého, z čeho chci aby byl potom obrázek. Vždycky to tak je. Vždycky mám nějakou představu, ale když začnu kreslit, nejsem schopná ji chytit- jakoby přede mnou ucukávala. Nemám v ruce kreslení natolik, abych dokázala zachytit výjev ze svojí hlavy. To je můj problém.
Ale co je nápad podle ostatních? Já nevím… když někdo napíše "má to nápad" k obrázku, na kterém je dejme tomu nějaký úplně obyčejný kůň, přijde mi, že je něco špatně. (ano, vybrala jsem nejobyčejnější příklad, co mě napadl) Přijde mi divné to napsat i k obrázku, na kterém je třeba osoba sedící v rohu se skloněnou hlavou- to klidně nějakou myšlenku mít může, ale takových obrázků jsou stovky. Je těžké do něho dostat duši autora. (teď to určitě nikdo nechápe).
Přijde mi vtipné, když si stěžuji, že mě nic nenapadá a přijde ke mně někdo a snaží se mi poradit- tím, že mi navrhuje úplně obyčejné a neoriginální věci, které mě třeba i napadli, ale nepřišly mi dostatečně dobré k tomu, nazývat je nápadem. (to se mi stává zejména ve škole. Vždycky se totiž snažím být nejlepší. Neříkám, že se mi to daří, ale proč se o to nesnažit, že? Ostatně, pokud nebudu nejlepší ani ze třídy, tak jak bych mohla být jedna z nejlepších na světě? (oj, jsem tak ambiciózní, neberte to vážně)

Stejné je to i u příběhů. Ve světě blogu jsou sovky blogerů, kteří píšou povídky… ale kolik z nich je skutečně originálních? Kolik z nich za něco stojí? Tohle já nejsem schopna posoudit. Čtu velmi málo internetových povídek, protože na to nemám čas. Kolik z nich berou svojí povídku vážně? Kolik z nich ji skutečně žije, né že to jen říká?
To je strašně relativní! Hromada lidí to může říct, může to i sem napsat- dokonce si to může i myslet bez toho aby to bylo skutečně to, co nazývám já skutečným žitím příběhu. To proto, že je to tak relativní. Všecko je relativní!
Miluju svojí povídku. Miluju ten nápad, pokud tam nějaký je- vlastně spíš tu spoustu malých nápadů co tam jsou a splétají se v jeden celek. Miluju svoje postavy.

---
Hmm… mohla bych vám třeba něco naskenovat… XD Ale nejsem si jistá, jestli na to nejsem líná. Ále jo. Naskenuju…
Tyhle obrázky třeba žádný nápad nemají. Jsou to školní skici, všecko kromě rádoby dostavníku jsem kreslila v pondělí ve škole. (obrázek Tady)

(PS: ta skica Ikse je fail. Já vím že takhle nevypadá... ale ve škole jsems i to nemohla zjistit. XD)

Y O N E

ARGH-fufu-Tadadadadadada

6. září 2010 v 21:32 | Yone Yeanling |  Deníček
-nenapadl mě název pro článek. Ale mohlo by se to třeba jmenovat "normální pondělí"- takováhle budou totiž asi všechna nastávající pondělí.
Ale tohle je výstižnější. Vyjadžuje to moje duševní rozpoložení z mého bytí ve škole.

Miluju tuhle píseň!A to video není důležité... to jsou jen nějaké obrázky HoraHora... mám ráda HoraHora. Ale to s tím nesouvisí. Hlavní je song. Miluju ho! Je tak krásně optimistický, mohla bych ho poslouchat pořád!
Škola je na nic! Dnes jsme se třeba učili jen pět hodin, ale co z toho, když člověk stejnak přijde domů ve čtyři? Nenávidím ty dvě volné hodiny uprostřed dne! A nesnáším i to, že první hodinu máme až od devíti. Nesnáším toho člověka, co u nás ve škole dělá rozvrhy. Buď je neschopný, nebo mu to prostě je jedno. Další možnost je už jen taková, že naše škola je socka a má málo učitelů+odborných učeben. Ale to mi je jedno! Já chci nějaký normální rozvrk. (tohle je rozvrh hodin do školy, který jsem si udělala z obrázku od Shirotsuki. Tohohle.)
O tom jsem psát nechtělaaaa…
---
První volnou hodinu jsem strávila ve školní knihovně. Máme tam nádherný velký stůl s pohodlnými židlemi. Moc krásně se tam kreslí- jak jsem dnes zjistila. Bylo by to všecko moc krásné, nebýt faktu, že tam budu moct trávit jen minimum z našich sedmi volných hodin- to proto, že knihovna má od dvanácti do třinácti zavřeno. A víte co je na tom vtipné? Když jsem dnes knihovnu opouštěla, bylo 12:25- ta žena co se o to stará zjevně neměla to srdce mě od tamtud vyhnat. XD Byla jsem tam tak hodná a potichu…
Když nad tím přemýšlím, být někde sám a něco si pro sebe dělat je z všeobecného hlediska bráno jako že je to děsně outsiderovské. Asi na lidi působím jako nějaké dítko, které nemá kamarády, když se takhle ukrývám do ústraní- když mě to tak prostě vyhovuje! Jsem raději sama a dělám něco užitečného, než být se svými spolužáky, kteří jsou na mě sice milý, ale je to ztráta času.
Druhou volnou hodinu jsem byla s Aiko. Jak jinak. Letos máme alarmujícně nízký počet společných hodin. D8
---
Za dnešek jsem pokreslila celou jednu A4. Naskenovala bych vám ji, ale u počítače se scannerem je otec, takže až jindy, pokud někdy.
---
Původně jsem chtěla psát článek na téma "bojím se Yaoistů", ale dnes na to nemám nervy. Jsem unavená! Vstávala jsem ve čtyři a dodělávala tohle:
(na DA tu-*Fail*) Prostě jsem takříkajíc v Kreku.
Zejtra máme 11 hodin. A dokonce jen jedna z nich je volná. Úterky jsou moje budoucí noční můra. Sice jsou to skoro samé počítačové grafiky, figurální kreslení
a přípravná cvičení (nebo co tak hloupá zkratka pcv znamená.)

Na dobrou noc si pusťte tuhle píseň. Já ji střídám s tou nahoře. Pořád jedu jenom tyhle dvě. XD

Makaróny ovládnou svět!

4. září 2010 v 15:33 | Yone Yeanling |  Blbosti&Soukromý humor
Makarónový obrázek
Po dlouhém filosofování jsem dospěla k závěru, že lidé se nedělí pouza na Rohlíkáře a Houskáře (tzn.-to co mají ráději rohlíky a ty co mají raději housky), ale i na Makarónáře a Špagetáře.

Já jsem třeba houskář... pořádali jsme na toto téma filosofické zasedání a došli jsme k závěru, že housky jsou nejen estetičtější, ale i daleko praktičtější- lépe se mažou.

Ale tohle není článek o rohlících a houskách...

---
Dneska jsme měli k obědu Makaróny. Otec domů vždycky kupuje špagety, což je mě- velkému makarónáři- velmi proti srsti. Kromě mě a ségry u nás všichni mají raději špagety. Teď jsme doma sami, takže jsme si mohli koupit co nám bylo milé. Makarón jsou nejlepší!

I když jsme si jich asi uvařili trochu moc... většina nám zbyla. XD

Před tím, než jsme je dali vařit jsme se ségrou závodili, kdo dřív vypije sklenici mléka makarónem. Byl to velmi těžký a napjatý boj. (a taky mě z toho děsaně bolí jazyk). S potěším ale mohu konstatovat, že jsem tento závod vyhrála. *famfáry zazní*
---
A pak jsem kreslila ten obrázek, co vidíte nahoře...
To s těmi makaróny je Matty. (a zase není tak krásný, jakoby měl být) On je velkým příznivcem makarónů. Ale to je detail.... XD A nejsem si jistá, jestli to v příběhu bude. Ale jo! to tam být musí. Každopádně je to tak.


Y O N E