Bojím se... bojím.

20. srpna 2010 v 13:16 | Yone Yeanling |  Sním
Strach...
Tohle téma se mě snad týká ze všech dosavadních témat nejvíce. Stejně jako každého jiného člověka. Každý v sobě chová nějaký strach. Strach je lidskou přirozeností.
Bojím se hodně věcí. Někdy mívám dlouhodobé pocity strachu- jsou dny, kdy strach cítím třeba celý týden. I když na chvílí přejde, za chvíli se vrátí. Strach...
Je o strach z monoha věcí. Strach z mnoha věcí, které se sečtou v jediný, vnímatelný pocit strachu.
Jako malá jsem se moc bála o svoje blízké. O svojí rodinu. O svoje přátele. Budila jsem se ze strašlivých nočních můr, ve kterých se jim stávalo něco zlého. Bála jsem se samoty. Bála jsem se toho, že mi nic nezbyde. Pamatuji si, jak jsem na balkóně nakreslila čáru asi metr od zábradlí. Za tu čáru nikdo nesměl, protože jsem se bála, aby nespadli dolů- bydleli jsme tehdy v šestém patře. Samozřejmně to nikdo nerespektoval a nakláněli se přez zábradlí jak chtěli.
Bála jsem se metra- zdávalo se mi o tom, jak moji blízcí padají dolů do kolejiště a než se od tamtud stihnou dostat, přijede metro a zajede je.
Bála jsem se ještě spousty dalších věcí...

Zato můj strach o mě samotnou byl minimální. Nebála jsem se sama v noci do lesa, nebála jsem se na žádné ze stezek odvahy na táborech a školách v přírodě. Dokonce ani když jsme ve čtrvté třídě šly v noci po jednom na hřbitov, necítila jsem strach.
Nikdy jsem se moc nebála u horrorů.

čím jsem straší, tím se bojím více věcí.
Začalo to narůstáním mého strachu o mě samotnou, který se přidružil ke strachu o ostatní. Teď se bojím i o svůj život. Pořád si uvědomuji hrozící smrt. Kdykoliv se mi může něco stát. Většina lidí nad tím raději ani nepřemýšlí. Ale já ano.

Bojím se o svoje zdraví. Bojím se že oslepnu, nebo přijdu o ruce. Nechápu, jak sjem došla k těmto dvoum strachům... ale bojím se toho. I když mi ani jedno nehrozí. To je fakt praštěný. Nemůžu se o sebe tolik bát!
Taky se bojím o ségřina králíka. Protože pelichá a má jen tři zuby a protože zítra jedem pryč a on bude muset zůstat u jedné rodiny, kterou nemám moc ráda.
Bojím se o to, co mám. O to, co jsem... o to co umím. O to jaká jsem.
Kamarádka mi řekla, že se asi bojím změn. Možná je to pravda.
Bojím se o své přátele. Bojím se, že se změní. Bojím se, že až se s nimi uvidím, nebou už takoví jako jsem je znala.

Přemýšlela jsem, jak nazvat svůj strach. A došla jsem k závěru, že nejpřesnější bude ho nazvat "strach z pomíjivosti".

Já jsem asi fakt děsné dítě. Teď to vypadá, že nedělám nic jiného, než že se třesu. Tenhle článek vůbec nezní jak by měl...

Kašlu na to... chtěla jsem psát úplně jiný článek. Momentálně nemám strach. Jak má člověk psá o srachu, když ho zrovna necítí? Měla jsem vstát včera večer, když jsem nemohla kvůli tomu pocitu spát.


Y O N E
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Já | Web | 20. srpna 2010 v 13:54 | Reagovat

Nebát se u hororů? Brrr...já se na ně nekoukám, pak z toho mám trauma...
A už od útlého věku se hrozně bojím tmy. Bojím se, že na mě něco vyskočí, nějaký upír, příšera, zlý skřet a ublíží mi...
A nesnáším stezky odvahy, protože se bojím, že se budu bát..^^

2 Lady Dog Lady Dog | Web | 20. srpna 2010 v 13:56 | Reagovat

máš zajímavé pocity ve věci jménem strach..taky se hodně bojím,ale možná si to další ani neuvědomuji..každý je jiný..ale bojím se toho,co je po Smrti..

3 Zina Zina | Web | 20. srpna 2010 v 14:29 | Reagovat

Taky mívám někdy záchvaty strachu a paniky z toho, že přijdu o oči nebo o ruce, přitom mi to taky nějak nehrozí.. ale prostě se bojím.. ten pocit, že bych už nikdy neviděla, nebo nikdy nemohla nic nakreslit... hrůza :(

4 Chloë Noir Chloë Noir | Web | 20. srpna 2010 v 15:18 | Reagovat

Z hororov nemám strach ani ja..beriem ich skor ako komediu, lebo tie americke su fakt..no..nic moc :D Az na vynimky.

Ja mam najvacsi strach zo staroby a z premrhaneho zivota. A este trapasov sa bojim..a mojej slovencinarky som sa bala :D ola sice pekna, mlada a mila, ale ked niekto odpovedal a nevedel, tak ten jej pohlad..desiveeeee :D

5 Yone Yone | Web | 20. srpna 2010 v 16:18 | Reagovat

[1]: Tmy se nebojím. Pokud jde o tmu jako takovou. Ale častěji mě ve tmě přepadá strach z těch ostatních věcí, kterých se bojím.
[2]: Toho co je po smrti se taky bojím. Hodně... jeden z mých největších strachů.
[3]: Jo! přesně! Strach z toho, že bych mohla přijít o možnost kreslit. Děsivé... strašné! ARGH!
[4]: Ze stáří mm taky strach... nikdy nechci být stará. A z času. Připomíná mi, jak rychle se k tomu blížím. Stáří.. smrt...

6 Yu Suzukei Yu Suzukei | Web | 20. srpna 2010 v 16:47 | Reagovat

Já se smrti nebojím^^Až se ke mě přiblíží,tak na ní udělam "kawaii" ksicht a ona radši zdrhne:DDA pak budu oslavována nějakým africkým národem:D:D
Bojím se že bych dopadla jako moji rodiče:)nechci tak dopadnout,rozhodně hodlám v životě něco dokázat a chci se probourat..vlastně bych za to dala skoro všechno aby se mi můj život povedl alespoň ze čtvrtiny takový,jaký chci^^Je to bohužel,dlouhá a těžká cesta.Bojím se taky že by mi nezůstal jediný přítel,vzhledem k tomu jak jsem ukecaná by pro mě bylo jako jediná přežít apokalipsu něco příšerného:DJá musím s někým kecat:DTlachy tlach:DTak,já už bych přežila..nějak:Dbýt osamocená-což to je na dlouho(na hodně dlouho:DD),ale..ty ses myslím sem ani nedočetla,že?:DDDTak jestli jo,tak ode mě dostáváš Veeelikooou pusinku!:D

7 Yone Yone | Web | 20. srpna 2010 v 17:05 | Reagovat

[6]: Záleží na to, co je tvé životní přesvědčení. na tom zvisí to, zda se bojíš smrti nebo ne. Ale já se rozhodně bojím přinejmenším té předčasné- taky chcu v životě něco dokázat, že? XD
Jo.. četla jsem to celé. :D Děkuju za pusinku. ♥_♥
A Samoty se taky bojím...

8 Neet Neet | Web | 20. srpna 2010 v 18:01 | Reagovat

Závidím ti tvůj strach o své blízké.Já se vždy bála (a bojím) o sebe,ne o jiné... Z toho pak pramení obavy,že jsem odporný sobec.
Vážně ti tento druh strachu závidím.

Haha :D pořád se směju nad představou tlusté čáry na balkoně XD Ale s tím metrem jsi měla pravdu - z toho mám doteď hrůzu,a hádám,že nejen já.

9 Alča Alča | Web | 20. srpna 2010 v 18:52 | Reagovat

Vlastně mi dost připomínáš mě samotnou - čím jsem starší, tím roste můj strach ze všeho kolem a mění se na nejrůznější jiné strachy. Strach ze smrti, ze ztráty blízkých lidí, ze samoty, z promrhaného života, strach ze změn, strach z nemocí, ze stáří, k tomu se přidružuje strach z neúspěchu a z výšek. Když nad tím přemýšlím, jsem něco jako chodící strach -  a často kvůli tomu taky nemůžu spát....Tak mě jen může těšit, že v tom nejsem zas tak úplně sama...

10 KaThea KaThea | Web | 20. srpna 2010 v 19:18 | Reagovat

Já mám zvláštní strachy. Nebojím se věcí, kterých se normální lidi bojí.  Nebojím se hmyzu. (Většinou... pokud nevypadá nějak moc nebezpečně.) Tmy se bojím jen trochu, ale nedávám to moc najevo. Myslím, že ostatní se tmy bojí víc. Bojím se svých spolužáků a vůbec lidí celkově (ale hlavně těch spolužáků. Bojím se svých budoucích spolužáků na gymplu a to je ani neznám! Určitě budou děsiví...) Jo, toho se teď bojím nejvíc (kromě toho, že se bojím taťkovi říct, že už mám scanner). Spolužáků. Už za necelé dva týdny je uvidím! T_T

... Takže kvůli tvému strachu se nikdy nesetkáme?

11 KaThea KaThea | Web | 20. srpna 2010 v 19:26 | Reagovat

O možnostech, že bych oslepla nebo ohluchla nebo byla na vozíčku nebo se zbláznila nebo spadla do studny (to se do téhle řady jaksi nehodí, iksdé) nebo že by havaroval autobus, ve kterém jedu , nebo že bychom vyhořeli atd., uvažuju docela často. No, možná to není zas tak často, ale občas jo. Nemám pocit, že bych se toho bála. Nebo ano? Při přemýšlení o těch věcech mám zvláštní pocit, ale nemyslím si, že je to strach. Jen přemýšlím, jaké by to bylo. Nebojím se, že se tom stane, jen by mě zajímalo, jaké by to bylo... Někdy si přeju, abych si zlomila ruku nebo omdlela nebo něco podobného, jen proto, abych věděla, jaké to je... Ale to už je od tématu.

12 Yone Yone | Web | 20. srpna 2010 v 20:19 | Reagovat

[8]: Ty se opravdu nebojíš o nikoho jiného než o sebe? O_O Tomunevěřím. Myslím, že každý se musí alespoň trochu bát o ostatní...

Jo, metra se bojí hodně lidí.
[9]: Tak alespoň, že nejsem sama. Jo, já už se děsím i samotného strachu. A toho, že bych se mohla bát víc než se bojím. XD

[10]: Unn.. lidí se taky bojím. Dost... A svých spolužáků jsem se taky příšerně bála. Minulý rok o prázdninách... jak, poslední týden prázdnin jsem byla děsně vyklepaná. I některých z těch minulých jsem se bála, ale ne většiny.

Nééé... kvůli jakému strachu? :3 S tebou se setkat se nebojím. ^_^

[11]: To já o tom taky občas norálně přemýšlím.. takhle jsem jednou přemýšlela, jakéby to bylo oslepnout a když mě někdo vyrušil z úvah, hrozně jsem se divila, že vidím.
Ale většinou se toho prostě bojím. bojím se představy, že bych už nikdy nic nemohla nakreslit.

13 Chloë Noir Chloë Noir | Web | 20. srpna 2010 v 20:56 | Reagovat

[5]: No smrti ako takej sa nebojím, len bolestivého umierania...a zabudla som este na choroby...tie su tiez desive..preto tak nerada chodim ku lekarom..drzim sa hesla..o com neviem, to ma netrápi :D

14 Victoria<3 Victoria<3 | Web | 20. srpna 2010 v 20:58 | Reagovat

[7]: není záč<33:D

15 KaThea KaThea | Web | 20. srpna 2010 v 21:29 | Reagovat

[12]: No jak jsi psala "Bojím se o své přátele. Bojím se, že se změní. Bojím se, že až se s nimi uvidím, nebou už takoví jako jsem je znala." Já vím, žes to nemyslela přesně tak, já si jen všechno beru příliš osobně...

16 Tulák Tulák | Web | 21. srpna 2010 v 8:59 | Reagovat

Hmm...tak z čeho mám strach já ?
Pamatuji si, že když jsem byla menší měla jsem podobný strach jako ty, bála jsem se o své blízké...ty koleje v metru jsou výstižné, teď už si z nich nic nedělám.
Nevoní mi změny. Nedokážu se rychle přizpůsobit, ale tohle možná strach ani není...
Myslím, že největší strach mám asi z toho, že ve svém životě zklamu a nesplním svůj životním úkol. Nebudu se moct z nějakého důvodu stát psychologem. Či pak zklamu v práci.
Naopak se vůbec nebojím smrti. Jsem totiž přesvědčená, že tímto životem vše nekončí a po smrti je ještě jeden posmrtný...naopak mě děsí umírání...

17 Yone Yone | Web | 21. srpna 2010 v 9:41 | Reagovat

[15]: Jasně. XD To bylo myšleno hlavně na lidi, které znám třéba deset let. :3
Nemyslím, že by ses změnila, i když je tu nějaká možnost, že v reále bys mi přišla jiná než přez internet, ale nemyslím si, že by ten rozdíl byl nějaký moc velký. :3

[16]: Já taky věřím v posmrtný život.. ale jinak než ty. No.. toho, že v budoucnosti zklamu se taky docela děsím.

18 Nexus Nexus | Web | 31. srpna 2010 v 4:02 | Reagovat

Ja se priserne bojim valky.
Muj nejvetsi a nejhorsi strach je strach z valky.
Ne z toho ze by me ve valce mohli zabit. To bude atomovecka sem, atomovecka tam, boom, a najednou mame diru misto statu, to bude rychly.
Ale z toho ze valka je strach - a ja se ze vseho nejvic bojim strachu.

A ten strach ze budu slepa, hlucha nebo prijdu o ruce mam taky.
Predstava ze bych uz nikdy nemohla kreslit nebo poslouchat hudbu....
Asi bych se zblaznila.
Asi urcite.

...jinak mam docela bizardni strach z toho ze *mam nizky tlak a casto se mi kvuli tomu toci hlava a padam* spadnu tak blbe ze si rozbiju hlavu o roh stolu, nebo si vytlucu zuby nebo nejak jinak poranim oblicej.

19 Yone Yone | Web | 31. srpna 2010 v 22:19 | Reagovat

[18]: Válka... no jasně! jeden z mých největších strachů, na který jsem zapomněla. Proto nemám ráda ani válečné filmy. Na válku nedokážu ani myslet... maminko. Nebojím se, že v ní zemřu já- a nebo jo, protože se bojím smrti. Taky se bojím toho strachu... a toho, že bych mohla někoho ztratit. Válka je hrozná věc- a nejděsivější je, že její příchod nemůžeš příliš předvídat, a už vůbec ji zvrátit nebo oddálit. Lidé nejsou jako hrdinové ze shounen-mangy, kterou pořád čtu.

20 Cyan Cyan | Web | 3. září 2010 v 16:32 | Reagovat

Viděla jsi horor Strach.com?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama