Srpen 2010

Návrat ze světa snů

30. srpna 2010 v 23:02 | Yone Yeanling |  Deníček
Můj Digimon. :D
Jsem zpět... a jsem úúúplně v kreku (oblíbený pojem mých spolužáků).
Zítra se poprvé v životě osobně uvidím s Kinixuki a jsem z toho už trochu nervní. hehe.
O tom jsem ale psát nechtěla, o tom bude kapitola až zítra, vážení.
Dopíšu tenhle článek, půjdu to dát doma trochu do kupy a jdu si lehnout, žádné další obcházení blogů už nebude, zakazuju si to! Stačilo mi těch 2300-něco obrázků ve schránce na DA.
---
Na těch horách to vám byla, lidi, taková pohoda! žádný internet, žádné nervování se s tím, abych včas odpověděla na komentáře... ne. Ale teď mám zase práce jak na kostele. U posledního článku čeká 16 komentářů na zodpovězení. Jaj.
---
Obrázek přiložený ke článku jsem kreslila v průběhu celého týdne- počínaje pondělkem nebo úterkem až do dnes, když jsem ho dokončila.
Zobrazuje mého vlastního Digimona. Né že bych byla fanouškem vymýšlení vlastních Digimonů, pokémonů a vůbec celkově fandomových postav, ale snům prostě člověk neporučí, že?
A on ten Digimoní Dinosaurus ve snu vlastně vůbec nevypadal takto. Byl hezčí- krásně barevný a na ocase a "uších" měl krásné barevné peří. A krajina ve snu taky vapdala jinak.
Každopádně byl ten tvor obrovský. Když se kouknete na ten obrázek, možná si všimnete té divn věci u jeho čumáku- to jsem já. Ve snu jsem byl kluk a vypadal jsem jako nějaký hlavní hrdina z Digimonů- (když si prohlédnete hlavní hrdiny všech sérií Digimonů, můžete si všimnout, že mají společné charakteristické rysy- TaiDavis, Takato, Takuya. Ale já mám z Digimonů ráda jenom první sérii- kde byl hlavní Tai a vždycky jsem měla raději Matta. XD) No, měl jsem hnědé vlasy, "brejle na vlasech" a Dinosauřího Digimona. A stejně se z toho nakonec vyklubalo spíš něco jako Král Šamanů a Dinosaur byl spíš můj strážný duch, než můj Digimon.
Příběh snu popisovat nebudu. Stejně si napamatuju o čem to bylo. Jen se tam pořád běhalo a bojovalo. Prostě skvělééééé! :D
---
Jinak jsem trávila spousty času "příběhováním" (jak říká Kinixuki). Rozjímala jsem a psala zápisky. Vymyslela jsem hromadu nových věcí! Ale i tak mám pocit, že jsem s tím nijak zvkášť nepohla. Pořád mi chybí stejně velké množství prostředka. Musím vymyslet co s Mattym. (dobrá zpráva je, že už vím co přesně bude s tím Vrahounem. A asi ho vážn pojmenuju Teruki.... hmmm.... ještě uvidím.) Vymyslela jsem jména pár dalším postavám- třeba Tarův kamarád s kolečkovými bruslemi se bude asi jmenovat Zakira Fior. Prostě skvělééé! Pžezto, že jsem toho nevymyslela tolik, abych mohla ve středu začít se psaním, jsem docela spokojená.
Na kreslení se taky nějaký čas našel, ale není toho tolik... možná sem někdy dám i ty ostatní věci, co jsem nakreslila, ale jsou to spíš takové čmáranice.
Jo... a vymyslela jsem pár nových postav- ale nejsou moc podstatní, spíš jen pro doplnění příběhu.
---
Hmmm... *přemýšlí, co ještě chtěla říct*
Kašlu na to.
Jsem unavená.
Půjdu dolů uklidit, umýt se a spát...ale to vás asi nezajímá.

Y O N E

Blogu je tuto minutu přesně rok!

24. srpna 2010 v 12:30 | Yone Yeanling |  Deníček
Fííííhahahahhaha!

Nikdy mi žádný blog tak dlouho nevydržel. *píská si* Začínala jsem tehdy Takhle nic zajímavého... hloupý, úvodní článek. :D (až na tu větu, že se jdu dívat na Digimony. Ta se mi líbí. )

No, jsem ráda, že tenhle blog mám... jsem na blogování závislá. :D (asi proto, že potřebuju mít pocit, že mě někdo poslouchá)

Když jsem s blogem začínala, byli tu samé jednoodstavcové články, které byli pořád jen o tom samém. Jak je to všecko strašné. Pořád jsem se jen litovala, fňukala a stěžovala si. Od té doby se ale něco změnilo- ne v mém okolí. Ne ža bych se měla lépe. Pořád jsou tu věci, které nejsou úplně dobré. Ale já se změnila. Změnila jsem svůj postoj k těmhle věcem. A svoje problémy si nechávám ve většině případech pro sebe. Prostě- nechci aby o tom vědělo moc lidí. Nechci je zatěžovat svými problémy. Takže to vypadá, že žádné nemám.
Články, které píšu teď jsou jiné, než ty, co jsem psala na začátku, i když změna nebyl žádný zlom- přišlo to samo a pozvolna.
Teď mám blog, jaký jsem si vždycky přála mít. Celé ty čtyři roky blogování. Vystřídala jsem celkem kolem dvanácti adres a začínala jsem jako skoro každý kopírováním. I když každý můj blog byl i z části autorský. (a nikdy to nebyli pixelky a bleskajdy. Bleskovku jsem nedělala nikdy. XD).
Tenhle blog kopírácký nebyl nikdy. Dřív jsem tu sem tam měla ilustrace ke článkům co nebyli moje, ale články byli jenom autorské- nestáli však za nic, i když tehdy jsem se na ně dívala se určitou pýchou. Byla jsem hrdá na to, že nejsem žádný kopírák. Teď se tomu docela směju.

A doufám, že je to teď jiné. Po tom, co jsem byla přijata do AK se můj pohled na autorství změnil. Nabyla jsem představy, že autorský článek by neměl být jen můj, měl by být i něčím zajímavý. Buď by měl mít myšlenku, nebo něco z autora. Od té doby jsem se snažila vkládat do článků něco sama ze sebe.
Během tohohle roku jsem začala víc kreslit. Vždycky říkám, že se kreslení věnuju už moc let, ale není to úplně pravda- protože opravdově se kreslení věnuju teprve rok. Teprve rok se snažím cíleně zlepšit. Dřív jsem kreslila jen tak a čekala, že zlepšení přijde samo. Všichni mi říkali: "Ty máš talent, ty to někam dotáhneš". Houby. To jsou jen řeči. Talent není nic. Nebo je to jen nicotně málo, beze snahy, bez práce a bez touhy. Nemá smysl čekat, až vám z nebe spadne něco do klína. Kdybych nezačala efektivně kreslit, nekreslila bych teď o moc lépe, než před tím rokem. S kreslením je to stejně jako ze zpěvem, hraním na hudební nástroje... něco málo je talent a něco daleko víc je práce a snaha. A taky víra, že to dokážu.

(jaj.. zašla jsem někam jinam. XD Od výročního článku až po moje klasické řeči o kreslení. No, tohle jsem já. Někdy si s těma svejmě řečma připadám jako hlavní hrdina ze Shounen mangy. Ti taky pořád říkají takové zapálené řeči jako:"snaž se a dokážeš to." (obvyklejší ale je "zachráním kamarády." to ano! XD)

Končím s tímhle přednastaveným článkem. Psala jsem to 16.8. Ale je to ke 24.8.-to tu nejsem.

Y O N E

Co budu dělat bez svojí závislosti?

21. srpna 2010 v 10:26 | Yone Yeanling |  Deníček
...
Ahoj všichni… nevím, jak bude tenhle článek dlouhý, protože ho píšu děsně na rychlo.
Ale dnes odjíždím. Mám z toho trochu smíšený pocit- zase týden a něco bez internetu. Ani jsem nestihla obejít svoje oblíbené blog… a ani odpovědět na všecky komentáře. Mám toho hrozně moc. Nevím, jak se to stalo, ale chodí sem docela dost lidí a já to nějak nestíhám. Hrozně bych si přála, abych měla čas chodit na blogy lidí, kteří mi tu nechávají komentáře, chtěla bych se na ně třeba alespoň podívat, přečíst si nějaký článek, povídku…
Ale prostě jsem totálně bez času. Nestíhám ani vlastní blog. Nestíhám ani ostatní svoje záliby.
Tenhle týden, co budu s rodinou někde v horách, mám v úmyslu věnovat hlavně povídce a kreslení. Budu kreslit a rozjímat nad příběhem co budu moct. Odjezd je plánován cca v 11 hodin- ale určitě to bude později, jako vždycky u nás.
Děsivé…
Ach jo, týden bez internetu.
Neděsím se ani tak toho, že si nebudu moct číst mangu, jako spíš ztráty kontaktu s některými lidmi- i když třeba na KaTheu a Kinixuki mám mobil, to je fakt… tím se můžu utěšovat. (ale co jsou smsky proti takovému icq, nebo e-mailu, že?)
Chtěla jsem vám sem dát nějaký obrázek… Argh. Asi se půjdu pokusit rychle zabrat scanner, ale teďkon už dávno vůbec nemám být u PC.

Y O N E

Bojím se... bojím.

20. srpna 2010 v 13:16 | Yone Yeanling |  Sním
Strach...
Tohle téma se mě snad týká ze všech dosavadních témat nejvíce. Stejně jako každého jiného člověka. Každý v sobě chová nějaký strach. Strach je lidskou přirozeností.
Bojím se hodně věcí. Někdy mívám dlouhodobé pocity strachu- jsou dny, kdy strach cítím třeba celý týden. I když na chvílí přejde, za chvíli se vrátí. Strach...
Je o strach z monoha věcí. Strach z mnoha věcí, které se sečtou v jediný, vnímatelný pocit strachu.
Jako malá jsem se moc bála o svoje blízké. O svojí rodinu. O svoje přátele. Budila jsem se ze strašlivých nočních můr, ve kterých se jim stávalo něco zlého. Bála jsem se samoty. Bála jsem se toho, že mi nic nezbyde. Pamatuji si, jak jsem na balkóně nakreslila čáru asi metr od zábradlí. Za tu čáru nikdo nesměl, protože jsem se bála, aby nespadli dolů- bydleli jsme tehdy v šestém patře. Samozřejmně to nikdo nerespektoval a nakláněli se přez zábradlí jak chtěli.
Bála jsem se metra- zdávalo se mi o tom, jak moji blízcí padají dolů do kolejiště a než se od tamtud stihnou dostat, přijede metro a zajede je.
Bála jsem se ještě spousty dalších věcí...

Zato můj strach o mě samotnou byl minimální. Nebála jsem se sama v noci do lesa, nebála jsem se na žádné ze stezek odvahy na táborech a školách v přírodě. Dokonce ani když jsme ve čtrvté třídě šly v noci po jednom na hřbitov, necítila jsem strach.
Nikdy jsem se moc nebála u horrorů.

čím jsem straší, tím se bojím více věcí.
Začalo to narůstáním mého strachu o mě samotnou, který se přidružil ke strachu o ostatní. Teď se bojím i o svůj život. Pořád si uvědomuji hrozící smrt. Kdykoliv se mi může něco stát. Většina lidí nad tím raději ani nepřemýšlí. Ale já ano.

Bojím se o svoje zdraví. Bojím se že oslepnu, nebo přijdu o ruce. Nechápu, jak sjem došla k těmto dvoum strachům... ale bojím se toho. I když mi ani jedno nehrozí. To je fakt praštěný. Nemůžu se o sebe tolik bát!
Taky se bojím o ségřina králíka. Protože pelichá a má jen tři zuby a protože zítra jedem pryč a on bude muset zůstat u jedné rodiny, kterou nemám moc ráda.
Bojím se o to, co mám. O to, co jsem... o to co umím. O to jaká jsem.
Kamarádka mi řekla, že se asi bojím změn. Možná je to pravda.
Bojím se o své přátele. Bojím se, že se změní. Bojím se, že až se s nimi uvidím, nebou už takoví jako jsem je znala.

Přemýšlela jsem, jak nazvat svůj strach. A došla jsem k závěru, že nejpřesnější bude ho nazvat "strach z pomíjivosti".

Já jsem asi fakt děsné dítě. Teď to vypadá, že nedělám nic jiného, než že se třesu. Tenhle článek vůbec nezní jak by měl...

Kašlu na to... chtěla jsem psát úplně jiný článek. Momentálně nemám strach. Jak má člověk psá o srachu, když ho zrovna necítí? Měla jsem vstát včera večer, když jsem nemohla kvůli tomu pocitu spát.


Y O N E

ÚTERNÍ SPECIÁL

17. srpna 2010 v 20:36 | Yone Yeanling |  Tabletové
Kočičák
Hmmm.... tento článek bych mohla nazvat třéba třéba....

ÚTERNÍ SPECIÁL!

Ne, fakt jsem nedošla k závěru, že jsem nějaká celebrita. XD
Někdy mám pocit, že mám pocit, že mám pocit, že si to myslím, nebo tak vystupuju- když sem dávám takhle každý den nějakou blbost.

Asi mě to prostě jenom baví...

Baví mě kreslit. Moc. (aha. to asi není žádná novinka. Mohla bych s přestat opakovat, že? jednoho dne se za to budu nesnášet.)

Obrázek no 1-
Kočičák.
Kresleno dneska, asi jen čtyři hodiny. To není moc... Na mě vlastně dost krátká doba, když se vezme v úvahu, že jsem na to vytáhla aj tablet. (sketch vypadal takto).
___
Dnes jsem hodně pracovala na příběhu. Vymyslela jsem (asi) novou postavu. I když ne moc podstatnou. XD Musím to dát dohromady. Příběh se mi zase zorpadá v základech...
___
Pokračování speciálu:
Obrázek no 2 a 3-
Můj úpa súpa Charlie komix (předloha-začátek druhé kapitoly knížky "Charlie a Zrcadlový hrad- sice se mi tento díl líbil nejméně, ale jiný doma nemám. XD)
Jo- čte se to z leva doprava, jako normální komix. Musím se to naučit! Prostě už to není jako rádoby manga, i když styl kreslení tomu nikdy odpovídat nebude. XD) Prostě se to čte evropsky!
cb1
cb2
Proč jsem si vybrala zrovna tuhle scénu? No... asi proto, že k ní nepotřebujete znát knížku. Nemá to žádný hlubší význam. A v knížce je to daleko vtipnější než v mém podání. XD (protože Charlie má hrozně drsný stěry.)
___
Takže....
Teď přijde čas na něco velmi archaického. Ano, dnes jsem při úklidu narazila na vykopávku (uklízeli jsme staré čebnice, co se nám doma kupí). Můj nevímjak starý obrázek nějaké mojí postavy do nějakého starého příběhu. Doufám, že je to co nejstarší, protože je to fakt děsné- ale odhaduju tak pátou nebo šestou třídu. (nanejvýš sedmou, ale to doufám ne. XD)
Je to fail všech failů... skoro se ostýchám to sem dávat, ale co, o nic nejde.
Popisky jsem dodělávala na počítači.(ale není tam nic nového.. jen to, co jsem napsala už tu)
obrázek: tady
___
No.. a aby to nekončilo u toho horrorového obrázku, mám tu pro vás ještě dva jako bonus navíc.
Jelínek Parůžek
Představuju vám Jelínka Parůžka- hlavního jelena v mojí povídce. Je to ještě malý jelen. Hodně malý jelen... A není vůbec podstatný, klidně bych ho odtamtud mohla vystříhnout, ale nechce se mi. Mám Parůžka ráda.
(jo, není to nikdo jako Beránek Obáček. Má o něco podstatnější a vtipnější úlohu. Přinejmenším je tam s ním jedna scéna co pavažuju za vtipnou. Ale nechte se překvapit.)

A na závěr pro vás mám jeden malý ale ne nepodstatný fan art Inu-Yashy, jelikož to má maličkost právě čte.
Inu-yasha
Tak dobrou noc, děcka.

Y O N E

Houpačkový obrázek...

16. srpna 2010 v 11:03 | Yone Yeanling |  Tabletové
houpy
Předevčírem jsem byla se ségrou na houpačkách. Bylo to fakt skvělé. Miluju dětský houpačky! A tak mě napadlo, nakreslit někoho na houpačce. Otázka koho... hmmm... Měla jsem nakreslit toho Vrahona! Bylo by to vtipnější. Ale Vrahoun určitě ani neví, co to houpačka je. O_O
Prostě jsem musela nakreslit Lina. Asi nemám dostatek fantasie.
-anatomické chyby raději nezkoumejte. A o té perspektivní chybě v houpačce vím. (vím ii o více chybch, ale nejsou tak nápadne, takže když vás neupozorním, možná si jich nevšimnete. XD Neee! teď je určitě budete hledat!)
Ale já na to přijdu! Jednoho dne se to naučím- a když to srovnám se svým houpačkovým obrázkem z minulého roku (tady), tak alespoň vím, že jsem se přeci jen o něco zlepšila. XD Hahaaa... před rokem jsem kreslila fakt strašně. Přijde mi, že jsem se vůbec nesnažila. x_x Jinak tamto byl výřez ze strany toho komixu co jsem kreslila před rokem- jedné z posledních stran, které jsem už ani nezveřejnila.
___
Momentálně se věnuju čtení Inu Yashy. Není nad to přečíst si občas něco z klasiky. XD (ne... tak dobře, je to jen z roku 1996... to ještě není tak dávno. Je to jen o dva roky starší než můj oblíbený Shaman King. A dokonce jen o rok starší než Naruto. Hmmm... asi si budu muset přečíst něco ještě staršího. Třeba Astoboye (1952)! to je asi největší klasika. XD) Letopočty mangy mi jdou... kéž by to tak šlo i v dějiných umění.
___
Jestli budete hodní, možná vám sem dám dvě strany z mého hrozně kůl Charlie-Hnáto-komixu. Ale jenom jestli budete hodní! (protože je to blbost, kterou jsem kreslila jen pár hodin a nestojí za to. Jen se mi zastesklo po kreslení komixových stran- což mi připomíná, že jsem stále nenakreslila tu poslední stranu toho komixu. Ojojoj.)
___
Líbí se mi oddělovat jednotlivé věci v článku těmahle čárama.
___
A dám vám sem nějaké mé oblíbené strany ze Shaman King, abyste měli radost. (omlouvám se Autorskému klubu.) Autor obrázku je HIROYUKI-SAMA!
Hrozně se mi líbí, jak Yoh říká "uhni Fauste" přijde mi to hrozně vtipné... No, ten Manta z rozkuchanym břichem asi zas až tak vtipný není nó...
Miluju ty kapitoly s Faustem. Je to hrozně dobrej Psychouš! Asi si vytisknu celé to volume a vezmu si ho v září do školy. ♥
___
Haha... to je asi hdně z cesty. Zajímalo by mě, kolik lidí tyhle věci ze zákulisí zajímají.

Y O N E

To byste neuhádli, co jsem dneska dělala!

14. srpna 2010 v 22:05 | Yone Yeanling |  Čmárání (Sketching!)

ČMÁRALA JSEM!

Matty
Ne... jsem úplně v pořádku, opravdu! :D
Začala jsem ukládat obrázky na photobucket. hihihi...
Má to tu výhodu, že to nezabírá místo na blogu. XD Jiná výhoda mě nenapadá, takže je to možná blbost. XD Stejně sem dávám výřezy a ty musím ukláadt na blogu, jinak bych nemohla psát takhle krásně vedle toho, fakt nechápu proč to dělám.

A tenhle článek je zbytečný. Vždyť víte že pořád čmárám... já nic jiného pořádného nedělám. Dneska se mi třeba chtělo napsat článek. Ale o čem? Ha? Stejně mě baví jenom to čmárání. Takže o čmárání.

Učím se kreslit Mattyho. Víte, on je náramně krásný bishík, prostě úplně nejkrásnější. Opravdu.... Jenže! já ho neumím kreslit. XD Ale nebojte, než začnu kreslit komix tak se to naučím. A stejně není nijak na začátku. (celý obrázek.. TADY)
Tara

Jo... tohle už je o něco lepší. To jsem kreslila dneska. Vymyslela jsem jak to vypadá u Tary doma. Né že by to bylo nějak podstatné a né že byste to potřebovali vědět. Stejnak mám pocit, že vám všecko vyzradím dřív, než přijde na psaní příběhu. Je to se mnou smutné.

No, učím se na tom. Učím se.... (celý obrázek TADY)

Tygři
A zase zvířata... tentokrát tygři. Tygra se taky musím naučit. Tygři jsou důležitá zvířata...
(celý obrázek TADY)



Dobrou noc... já jdu kreslit.

Y O N E

Pořád čmáráš?

12. srpna 2010 v 17:25 | Yone Yeanling |  Čmárání (Sketching!)
shoujo děvče
Tak nějak jsem se dostala do další krize.
Dolehla na mě totiž tíha stereotypu. Každý den…
Ráno vstát před osmou, nasnídat se, vyčistit zuby, od devíti do jedenácti práce a zbytek dne? volno. Volno se u mě rovná stálému kreslení, koukání na anime a psaní povídky. Ale proto, že jsem si sama stanovila ultimátum toho, co chci stihnout, jsem v jednom kole. Jak jsem říkala dříve- nedokážu nic nedělat.
Jsem z toho fakt vyřízená…
Ale i tak mě to svým způsobem vyhovuje. Sama sebe se ptám, o co se to tu vlastně pořád snažím? Možná bych měla změnit strategii. Dala jsem si časový limit. Do roka zdokonalit svůj styl kreslení aby byl použitelný ke kreslení komiksu a do roka dopsat povídku- nebo alespoň z větší části.
Nedávno jsem si zase uvědomila, že mým cílem není jen napsat povídku. Povídka poslouží jen jako předloha pro komiks. To je další z důvodů, proč jsem ji tu nechtěla zveřejnit. Myslím, že ji už možná budu kreslit s tabletem… dává mi to totiž větší možnosti, je to snazší a rychlejší. A asi to i vypadá lépe.
Poslední dny se ale kresbě na tabletu tolik nevěnuji. Kreslím hodně sketchů tužkou. Už jsem skoro zapoměla, jak je to důležité- za ten čas, co pro mě bylo hlavní barvit pastelkami jsem obrázky jenom tužkou skoro nedělala. A přitom je to jedna z nejdůležitějších věcí!
drak
Musím se hodně učit. Učím se kreslit zvířata. Je to velmi důležité. Zvířata, lidé, interiéry, exteriéry, všecky možné úhle pohledu, perspektiva… to všecko se musím naučit. Je toho tolik!

Kreslení je moje přední studium. Tenhle čas pro ně chci využít… Asi začnu ve volných chvílích místo sledování anime pořádně číst mangu- to je taky část studia-pozorovat a učit se.
Dnes jsem zase četla Shaman King.
(Plný obrázek draka: TADY)





někdo
(obrázek z dneška... měla jsem příšernou náladu a tohle je jen čmáranice. )
Tara

Když jsem kreslila tohle, přišla jsem na jednu důležitou věc. Že totiž s kreslením je to jako se zpěvem. Když člověk zpívá, nějaký čas mu trvá, než se rozezpívá a pak mu to jde lépe. Nevím proč, ale dřív jsem si myslela, že s kreslením je to jako s tvrdou prací- nejlépe to jde na začátku. Teď jsem si uvědomila, že to jde spíš ve vlnách, jestli víte co tím myslím. XD
Tím chci říct, ten první je příšerný. XD Když jsem ho nakreslila, byla jsem strašně naštvaná že mi to nejde. Ten druhý, který je podle mě nejlepší byl nejprave hrozná čmáranice, ale potom z toho vzniklo tohle a já měla najednou pocit rychlého zlepšení, než mi došlo, že to není zlepšení, ale že se mi konečně podařilo rozkreslit.
A ten třetí k nim vůbec nepatří. Toho jsem kreslila zvlášť a až po nějakém čase.
jeleni


A samozřejmně jeleni. Jelen je mimochodem velmi důležité zvíře, víte to? XD Asi ne...

Učím se kreslit jeleny. (a nejde mi to.)
celý obrázek: TADY


Mimochodem... sice nejsem žádný Narutard (i když Naruto jsem viděla, to ano...) Hrozně mě dostává tento FanFlash.

Y O N E

Čím pro mně byli upíři?

10. srpna 2010 v 15:28 | Yone Yeanling |  Sním
Upír
Je zajímavé, jak moc se mě poslední dobou témata týdne týkají. Opravdu...
Docela mě překvapilo, že hned po téma "anime" se objevilo téma, které můj život provází podobně, né-li ještě delší dobu.
Takže jsem kvůli tomu i nakreslila obrázek. Jinak by mě vůbec nenapadlo v téhle době kreslit upíra... Ale docela jsem si říkala, že by se hodilo ukázat nějakou tu mou představu o tom, jak by upír mohl vypadat- což se mi nepovedlo. XD Nevypadá úplně podle mých představ, ale co... stane se. (jednou se to naučím!)
***
(moje nejoblíbenější píseň od My Chemical Romance "Vampires will never hurt you")

Jak jsem řekla, upíři mě provází už mnoho let. Poprvé jsem se o něčem takovém jako upíři dozvěděla od jednoho kluka o prázdninách před tím, než jsem prvně nastoupila do školy. Fascinovali mě... a nepřišli mi děsivý. XD (já se jako malá bála kostlivců... ale upíři mě neděsili.) Tehdy to byli ještě ti staří dobří upíři. Ti upíři, nemrtví vládci noci. Ti, jež vysáli svým obětem i poslední kapku krve.
Pro mě takové věci byli... zakázané ovoce. A fascinovali mě.
Jako malá jsem si děsně přála být upírem. (upírem, nikoliv upírkou, protože jsem si přála být kluk. XD)

Za svůj život jsem rozepsala kolem pěti povídek které byli přímo o upírech a ještě spoustu dalších, ve kterých se třeba jen vyskytovali. Tehdy upíry ještě nikdo moc rád neměl. Nebo je přinejmenším lidé moc neřešili. Já, Taya a Kyuu jsme byli jediní lidé co je měli rádi z lidí, které jsem znala. (já tehdy moc lid neznala. xD určitě bylo i spousta spousta lidí, co je milovali stejně jako my, ale nikde v našem okolí.) A tehdy jsme byli malé. První až pátá třída.
V sedmé třídě jsme narazila na Darren Shan Sagu- Jasně! knížky o upírech- velké nadšení. První díl jsem přečetla za jednu noc. Na konci jsem děsně brečela. XD DS mám ráda. Ale po pár knihách jsem byla trochu zklamaná tím, co O'Shaughenessy z upírů udělal. Přišlo mi to divné.
Interview s Upírem- ten film mě absolutně uchvátil a dlouhý čas to byl můj nejoblíbenější film. Ano. Myslím, že takhle nějak jsem si vždycky představovala upíry. To bylo někdy na začátku osmé třídy.
Tehdy jsem i začala psát svojí nejdelší povídku- zvládla jsem napsat celých jedenáct kapitol a ta jedenáctá byla předposlední. Bylo to o upírech... nijak zvlášť originální příběh. Ale měla jsem ho ráda. Obsahoval nějakou moji vlastní představu o tom, jací upíři jsou. A byl dost psycho.
Celá ta léta... až někdy do začátku devítky jsem hrdě prohlašovala, že miluju upíry. A bylo to i svým způsobem originální.

A pak...
Přišlo Stmívání. Já ten film neviděla. A ty knihy nečetla. Nechi to odsuzovat- a možná, možná si to někdy přečtu, pokud to upadne v zapomnění.
Nicméně teď ne.
Upíry, kteří jsou hodní a nepijí lidskou krev bych přežila. Sice mám za to, že bez lidské krve upíři zemřou... ale nebyl by to problém. Ale upíři kteří se třpytí na slunci? XD haha.... to fakt ne. XD Přijde mi to směšné. A navíc mě štve, jaké šílenství to vyvolalo. Stejně jako u anime, měla jsem dlouho k upírům takový sobecký vztah. Jakmile to měl rád někdo, kdo mi byl nesympatický, měla jsem o to většího vztaka. (možná to souvisí s mou osobní nevýrazností)
Kdybych teď ve třídě řekla, že mám ráda upíry reakce spolustudenstva by asi byla: "COŽE? STMÍVÁNÍ?!". U nás to nikdo rád nemá- sejně jako anime.
Už když jsem si na malování četla DS a Martina se mě zeptala o čem to je (na což se nedá tak snadno odpovědět) a já řekla, že "je to o upírech-ale nic jako stmívání". Nechci se řadit do škatulky se Stmívání. Ne kvůli samotnému Stmívání... ale kvůli tomu, co z upírů udělalo a kvůli jeho fanynkám.

Ještě jsem sem chtěla napsat nějakou vsuvku o upírovi ze Shaman King mangy. XD Sice to nebyl skutečný upír, ale jen se za něj vydával, ale ta část mě hrozně bavila. ^_^ (no.. ve skutečnosti to byl jenom šaman, co používal jako duševní medium krev a měl spoustu duchů netopírů (v manze... nepamatuju si, jak přesně to s ním bylo v anime.)
Ale hrozně ujíždím na téhle scéně: Link

Chtěla jsem sem nepsat i to, jaký by měl být upír podle mě, ale jsem na to moc líná. Nechám si to pro sebe. A možná, možná... pokud tenhle zájem o upíry a komenrce opadne, pak možná zase napíšu nějakou povídku. XD
(ale zatím mě baví víc moje zrůdy, cvoci a psychouši. ^_^)


Y O N E

Hehe... já jsem tak vtipná. XD Zapomněla jsem to přiřadit pod téma týdne. Ale co už. Kašlu na to. Nedělám to kvůli návštěvnosti.

Casting na druhého hlavního hrdinu

9. srpna 2010 v 17:41 | Yone Yeanling |  Čmárání (Sketching!)
casting!
Tak jó... XD Tohle je tak trochu blbost. Ze začátku jsem si to včetně těch mých "vtipných" poznámek k tomu, kreslila pro sebe a neměla jsem v úmyslu to sem dát. XD Ale pak jsem si to rozmyselala. Sice to obsahuje takové náznaky spoilerů... ale co. XD I když ne... Vlastně tam nic moc spoilerujícího není.
Jen jsem potřebovala vymyslet, jak bude vypadat ON. Nejlepší kamarád Tary (mimochodem hlavní hrdina...). ON je totiž hodně podstaqtný a díky NĚMU to zase začíná dávat smysl- taková záplata na ty díry co jsem měla v příběhu. ^_^
Proč píšu ON? Protože je to další z mých postav co nemá jméno. Ale nechci mu žádné dávat "násilím" pak by to dopadlo tak, že by se k němu nehodilo.
(mimochodem... z cesty... uvažuju, že se "vrahoun" bude jmenovat Terumi. (Teru!) Ale to jen tak uvažuju.. protože jeho jméno je velmi důležitá věc! (beru jména hrozně vážně. XDD))

(celý obrázek TADY)