Červen 2010

Poslední den školního roku. jaj

30. června 2010 v 20:51 | Yone Yeanling |  Deníček
Ráchelka si vzala domů mojí ségru, takže tu teď sedím jako pecka a nemám se s kým bavit a smát. Achjo...
Jako by nestačilo, že byla celé odpoledne u nás a já se kvůli tomu nemohl v klidu dívat na MF Beyblade. Proti Ráchelce v celku nic nemám... i když je někdy dost prostořeká. (dnes mě dopálila)

Ale o tom jsem psát nechtěla...
Dnes skončil školní rok. Vysvědčení? Koho to zajímá... mě ne. Já známky neřeším. (Ale kdyby vás to zajímalo tak jedna 4, většina 3, pár 2, a 1 jen z oborových předmětů.)
Původně jsem měla jít po škole ven s Tayou... ale kvůli něčemu nemohla, tak snad někdy o prázdninách. S Aiko jsme šly do knihovny. Potřebovala jsem vrátit knihy (Pán Stínů, Synové Osudu, Úděsné Úterý a komix Emily Strange)
Návštěva knihovny byla fajn. Sice jsem si nemohla nic půjčit, protože se tam o prázdninách nedostanu, ale prohlíže si známe knihy a smát se oprášeným soukromým humornostem je prostě úžasné. Aiko, která do knihovny o prázdinách bude moct, si půjčila tolik knih (asi 5), že jí potom nesmírně tížili. A zjistila jsem, že jich má na výpise už 21.

Cestou z knihovny jsme potkali KF. To je naše bývalá spolužačka. Chodili jsme spolu na obě základky a ona teď studuje na gymplu. KF je nejinteligentnější osoba, kterou znám. A krom toho je strašně sympatická a má dobré názory. (lepší než já. Já jsem na některé věci příliš nevzdělaná).
Bylo to velmi krásné, zvlášť po tom, co jsem zjistila, že Taya nemůže (potkali jsme KF pár minut po tom, co jsem s Tayou volala)

Jaj... tenhle článek je tak nudný. I když dnešek nudný nebyl.
Vím proč je nudný! Nejsou tam žádné prvky mého šílenství...


Kašlu na to.

Dnešek byl Fajn...
Teď jsu dokreslit tu ilustraci k příběhu a pak chvíli psát, když tu ta ségra není...


YONE

Mimochodem, všiměte si, že do ankety přibyla nová odpověď: Obočí Úděsného Úterý Sazo. Nejlepší postava z celého druhého dílu Týdenní Sagy. Jestli o něm chcete vědět víc, přečetě si Úděsné Úterý.

Upírův pomocník- film. Shlédnuto. D:

29. června 2010 v 15:28 | Yone Yeanling |  Sním
Upírův pomocník

Právě jsem dokoukala Upírova Pomocníka...
Ten film na Darrena Shana.

První dojem: zlamání- čekala jsem, že to bude fail už když jsem před víc jak rokem viděla trailer. Ale líbilo se mi to ještě míň, než jsem čekala. Možná za to z části mohl i ten český dubing.

Poslední dojem: Trvající zklamání.

Porovnání knih s filmem? Ojojojojojojojojojojoj.... víc to snad už zkazit nemohli. Tohle není podle knihy Darrena Shana. To je na motivy Darrena Shana. Ten někdo, kdo psat scénář si to hodně, hodně upravil. A Výber herců? Whaha... Nejhorší byl Hroozley. Připomínal víc klauna z horroru než upíra. Ten herec vypadá takto: bez komentáře
Já si ho představoavala asi nějak takto: link (našla jsem obrázek, který se nejvíc blíží mojí představě. Je kreslený... takže nevím, koho bych dosadila jako herce. Ale jeho rozhodně ne.)
Ale abych byla spravedlivá...
Ten film sám o sobě nebyl tak hrozný. Když si člověk odmyslel, že to má být DS, tak to docela šlo. Sice tam byla děsně přehnaná akce, chvílema jsem se ztrácela... a událo se tam moc nejrůznějších věcí spatlených dohromady z více knih a výber heců se mi nelíbil... Ale někomu se to třeba líbit může.

Nejvíc mě dopálil ten začátek. Jakej je Darren ubožák. Jak se chová ke svejm rodičům. Jak se chová ke Stevovi... A některé scény mi přišly šíleně přehnané. (zvlášť ten konec a super dojemný rozhovor Darrena a Steva.)

Nebudu to pitvat... chtěla jsem najít pozitiva, ale nakonec zase jen vidím chyby. XD Jsem strašná.

Knihy se mi líbili víc. A řekla bych, že většině lidí se knihy líbili víc.


Y O N E

Leopard a Jehňátko

28. června 2010 v 1:25 | Yone Yeanling |  Pastelky

Někdy během Malování v plenéru jsem dočetla Darren Shan Sagu. Bylo to v pátek...

A musím říct, žejsem v životě nečetla nic úžasnoucnějšího. Opravdu... Ten konec! Nikdy jsem nečetla nic tak dokonale promyšleného. Od začátku až do konce... Ne, ten konec mě skutečně dostal!

úžasné, úžasné! Ale nebudu tady spoilerovat.

Darrenovi O'Shaughenessymu ale patří můj obdiv a poděkování za skvělou četbu.

Co má tenhle obrázek společného s těmi knihami? Haha... chytrá otázka.
Steve Leopard
Tak tedy, tohle měl původně být Steve Leopard. Ale všem, kdo četli třeba jen jeden díl je pochopitelně jasné, že takhle by Steve vypadat nemohl a taky že tak nevypadal. Jediné, co s ním má společného jsou ty šedé vlasy... ále co. XD
Steve je fajn. :D Měla jsem ho ráda, i když na začátku Madame Okty jsem měla chuť ho zabít. S Kyuu jsme na něj hrozně nadávali. XD

(Kyuu má dokonce na nějakém svém školním sešitě ze zadu napsáno "Steve je dibil a směje se jak Droběna." -to berte z rezervou... XD Bylo to před třemi lety, co jsme spolu četly Madame Oktu.)
Na začátku osmé třídy jsme DS milovali tak, že jsme si říkali, že natočíme film. Ale docela pochopitelně to krachlo hned v zárodku.

DS je skvělý! Asi nakreslím ještě víc Fan Artů. XD Nějakých dějových. :3 (mám už představu jednoho obrázku, ale nevím zda ho skutečně nakreslím... )

Tohle jsem kreslila když u nás doma probíhala nějaký akce. Měli jsme návštěvu... hromada otcových přátel a celá rodina MK. Paráda...
Já seděla nahoře ve svém sídle a kreslila. Když tu najednou přišly do našeho síla MK s otcem, že pořebují půjčit gumu. (nevím proč) a MK se mě zeptal, co dělám. Já že kreslím. A on, jestli mu to ukážu. A já: NE!
Naštěstí otec řekl, že svoje obrázky neukazuju ani jemu, takže MK nenaléhal... a já řekla, že to potom otci ukážu.
Nemusím být ani génius aby mi bylo jasné, že tohle by se ani jednomu z nich nelíbilo... a tak jsem se dala do kreslení nového obrázku. A vzniklo toto:
Jehně
Nevinný obrázek jehněte. Jak jinak... Ovce jsou vždycky první zvířata co mám v hlavě. Originál jsem dala otci. Moc se mu líbil, což mě velmi potěšilo... Jsem ráda. :D




Y O N E

Malování v plenéru- návrat

27. června 2010 v 12:19 | Yone Yeanling |  Deníček
Tak abych vám porozprávěla o tom, kterak jsem byla na svém prvním středoškolském výjezdě.
V důsledku toho jsem byla několik dní internetově neaktivní, což je vysloveně tragédie. Na deviantě 500 obrázků ze skupin ke komentování, objehat blogy, odpovědět na komentáře a aby toho nebylo málo, vyšlo na mě přijímání členů do AK. (mimochodem: byla jsem šíleně mírná, až se sama sobě divím)
První den
První den: příjezd (pondělí)
Nejela jsem sama. Celou cestu mě provázeli moji přátelé Ginga, Kyouya a Tetsuya (im. morčata jsem nechala doma, ať jim im. holbiny vyměňuje ségruš a ať je krmí im. mrkví). Autobus byl narvaný a já seděla vedle MJ (spolužáky jmenuji jen iniciály a aby to bylo přehlednější, přidělím jim barvy) a moji im. přátelé se museli tísnit vzadu a dávat pozor, aby jim hlopý lidé nešlapali po nohách.
Když jsme dojeli do Pece Pod Sněžkou, kde se Malování konalo, profesoři nám dopřáli takový luxus, že jsme se až k penzionu vezli "výletním vláčkem" (který AH nazvala "fóliákem" protože měl fóliové stěny.)
Na pokoji jsem s AH a MB (pochopitelně i s Gingou, Kyouyou a Tetsuyou, ale to moje spolubydlící netuší. Nemají totiž schopnost vidět imaginární bytosti) Skvělé! Zrovna s nimi jsem si přála být. AH znám už ze základky a MB mám od nás z oboru nejraději.
Dnes jsme ještě moc nemalovali. Spíš jsme se procházeli... ale udělala jsem jednu skicu potoka.
Druhý den
Druhý den: Už se pracuje... (úterý)
Ráno jsme se vrátili reslit k potoku. Kyouya zůstal v chatě... mám pocit, že je z celé té akce trochu otrávený. (on je otrávený pořád), Ginga se někam vypařil a Tetsuya celou dobu hledal v potoce kraby a překážel mi. Obrázek se mi nelíbil. Ale podle reakce okolí, jsem byla pravděpodobně jediná... a taky jediná, kdo to bral tak vážně. (jak, to zní egoisticky). Po odědě následovala dobrovolná výprava do vesnice. (já se jí neúčastnila) Hlavním cílem bylo dojít na autobus pro BB, která přijela o den později. Já ji nemám moc ráda... tak jsem zůstala v chatě a poklidně četla Pána Stínů.
Třetí den
Třetí den: Kuks (středa)
Výlet nó...
Nemám je moc ráda. Ale byl zajímavý. Zklamalo mě, že socha Závisti byla ze všech nejošklivější. (Cjudák Envy! To si nezasloužil) (na Kuksu jsou sochy kladných a záporných vlastností)
Za těchto pár dní jsem napsala spoustu SMSek se ségrou, KaTheou a Kinixuki. Nechci vidět ten účet...
čtvrtý den
Čtvrtý den: (čtvrtek)
Kreslení, kreslení... dnes jsem nakreslila můj nejlepší obrázek z celého Malování. Strom! (na obrázku nahoře). Ale nesthla jsem ho dokončit. Seděla jsem vedle MB a bylo to velmi fajn. MB mám ráda. Je symaptická a dá se s ní mluvit. Sice pije a chodí "na zábavy"
(slovo diskotéka nepoužívá) ale je velmi inteligentní. Dokonce mi řekla, že jsem blázen. Tak hezky. Potěšilo mě to (konečně někdo, kdo si nemyslí, že jsem normální- to si myslí jen ti, co mě neznají). XD Povídali jsme si... já obvykle moc nemluvím, ale když se rozjedu, jsem k nezadržení. (když jsem třeba s Aiko jsem schopná mlít pořád).
Večer jsme šly na Palačinky. (jediná věc, za kterou jsem utratila něco málo vlastních peněz) Byli jsme to já, AH, MB, EK, VK a MJ.
EK dělala kraviny, jako vždycky. Je docela pubertální, na což jsem si ze začátku roku nemohla zvyknout. Ale už jsem si zvykla. :3 MB sebou celý pobyt všude nosí svojí zrcadlovku.

Pátý den: Sněžka (pátek)
EK a VKodjíždějí už dneska. Záviděla jsem jim- nemusí na ten výlet. XD
Naštěstí jsme nahor jeli lanovkou. Tou pro dva (jiná tam není, já vím) a já si myslela, že budu sedět vedle Gingy (protože jinak jsem nikoho do dvojice neměla) než se mě jedna sympatická holka ze druháku zeptala, zda může sedět se mnou. Pochopitelně jsme spolu za celou cestu nepromluvili jediné slovo a Ginga musel sedět na stříšce, což není zrovna pohodlné, protože foukal výtr, tak že jsem měla pocit, že mě odfoukne. (a co teprv on, že?)
Většinu cesty jsem nemluvila a myslela na to, jak budu zítra už doma, se ségrou... a jak si zase budu moct kreslit a vůbec to všecko bude paráda. Na Sněžce mají šíleně draho. Obyčejná Milka stojí 40 korun. Ale já jsem stejně socka a neměla jsem u sebe ani dvaciáš.

Večer jsem kreslila MB a AH... MB mě o to požádala. Chtěla vidět, jak bych ji nakreslila komixově. A i když jí to nebylo ani trochu podobné (což jsem řekla já a SK, který k nám nevím proč přišel to potvrdil a řekl včem všem se můj obrázek od skutečné MB liší) je tu hrozný klid, když tu EK a VK nejsou. Šly jsme spát brzo. Asi jen v půl jedenácté. Už byla tma... když v tom k nám vrazili FS, PJ a SK s tím, že mají hrozný hlad, jeswtli nemáme něco k jídlu. Zřejmě jsme byli v tu chvíli jediné, kdo se chystal spát. XD Všichni ostatní si užívali poslední noc jak nejlépe mohli. (chlast) Na stole se mi ještě váleli obrázky, co jsem kreslila pro MB a AH- a PJ řekl, že je to ta nejhustčí manga, co viděl. XD (musela jsem se se tomu v duchu smát. Zřejmně moc mangy neviděl). SK na to, že takhle vypadá většina moderní mangy. On je totiž straaaašný otaku. (někdy mě ty jeho řeči štvou. Ale v tuhle chvíli to myslel dobře)

Pak odešly a mi mohli v klidu dál spát...
kytky
Šestý den: Odjezd (sobota)
Nic zajímavého. Sbalili jsme, uklidily... odešly... nestoupily do autobusu. Nějaká stará garda nám zasedla místa (měli jsme místenky) tak jsme je velmi slušně požádali o uvolnění. (zdvořilost kupodivu byla na obou stranách).
Celá cesta byla nuda. Moji Im. přátelé se do autobudu nevešli a tak jeli jako za podobných situací vždy na střeše. V Preze jsme byli ve tři čtrvtě na dvě. Doma jsem byla ve čtvrt na tři.




Ale jsem ráda, že jsem tam byla. Upevnila jsem chatrné vztahy se třídou... a změnila jsem názor. Jsem ráda, že jsem ve třídě právě s nimi. Jsou na mě hodní... a kupodivu mě berou mezi sebe. Vždycky se divím... vždycky si říkám, jak se někdo může chtít přátelit zrovna se mnou? Asi trpím méněcernností. (řeklo mi to už několik lidí XDD)

Jsem ráda. Byl to hezký týden.
Ale taky jsem ráda, že jsem doma.


Y O N E

Krabí Salát

20. června 2010 v 19:49 | Yone Yeanling |  Pastelky
Koukněte se na Metal Fusion! *ne... nemusíte. Vám by se to stejně nelíbilo*
Hlavně že se to líbí mě. :D
Mimochodem, zjistla jsem, že je to anime teprv z roku 2009. A premiéra v Americe byla hrozně nedávno! Takže to donedávna bylo jen japonsky. (a ještě ani nejsou nadabované všecky díly... budu muset čekat. *fňuk*)

Malování v plenéru D8

20. června 2010 v 10:19 | Yone Yeanling |  Deníček
Moji milý drazí (Jeleni),

Je mi líto, že to říkám, ale na týden vás opustím. Od pondělí do soboty jedem se školou malovat. Ano, je mi líto, že vás opustím. Mě se s nimi nikam nechce!!! Už týden se baví o tom, jaké "zásoby" si tam vezmou. Jo, v našem pokoji se snad chlastat nebude. Asi ne... a fakt se nebojím, že se jim podaří mě opít, ale představa, že budu muset vydržet v přítomnosti přiopilých lidí (a následně lidí s kocovinou) celý týden, mě děsí. (O marihuaně ani nemluvě- ta se snad týká ale jen B. a F.)

Doufám, že budeme hodně kreslit a malovat. Doufám, že budem venku skoro celý den. Ale od šesti do deseti bude podle všeho volný program. Co si tam počnu? Beru si s sebou tři knihy (Úděsné Úterý a dva poslední díly Darrena Shana (ty s těma ohyzdnejma obálkama)) takže budu číst. Beru si rukopis příběhu, takže budu psát- ve chvílích, kdy budu na pokoji sama. Fakt nestojím o to, aby se mě někdo snažil přemluvit, abych mu to dala přečíst. A beru si tam spoustu volných papírů, abych mohla kreslit. (ale co si pamatuju, když jsem jezdila malovat se základkou, vždycky jsem měla kreslení plné zuby. D: (*to se stává málokdy*)

Nechci ve vás vzbuzovat mylné představy  mých spolužácích. Oni nejsou zlý... jsou na mě docela hodní- víc než bych čekala, s tou mojí divností- jen nejsou jako já. Tedy... já nejsem jako oni. Ještě nevím s kým budu na pokoji. Ale byla bych ráda s M. a A. (jsou takové nejnormálnější) a krom toho A. znám už od základky. Pokoje jsou podle všeho po čtyřech a po třech. (možná i po dvou) A já jsem ten největší Outsider. Asi mezi nimi není nikdo, kdo by chtěl nejvíc ze všeho bydlet zrovna se mnou. Asi jsem trochu přes počet. Ale teď se tím trápit nebudu...
Ten týden prostě nějak přežiju.


Uvažovala jsem, že přednastavím nějaké články, ale jsem zvyklá odepisovat na všecky komentáře a bylo by to strašně neosobní- k čemu je to spát komentář někomu, kdo si ho přečte až za týden? A odpovídat na celou tu záplavu pak by se mi fakt nechtělo. XDDD Takže ne.

Můžete to brát jako nácvik na prázdniny.



Y O N E

Nový a vylepšený Miguel

18. června 2010 v 17:21 | Yone Yeanling |  Pastelky
Ahoj Jeleni!
*rozhodla jsem se vás znovu ubezpečit ohledně jedné skutečnosti: Ano, ještě stále nejsem normální.*

Pořádně se zamyslete, předtím, než kliknete na "Celý článek"

Moje Imaginární morčata.

16. června 2010 v 16:59 | Yone Yeanling |  Sním
Tenhle článek neberte na lehkou váhu! řekla bych, že poznamená váš život na trvalo. Ne, nejsem blázen. Jsem jen sedumnáctiletý génius. :3 (to píšu, aby někdo nežil v omylu a nemyslela si, že je mi třeba pět.)

Víte, že mám sto imaginárních morčat? Ano, je jich opravud stovka. Nebudu vám je všechny jmenovat, protože byste si jejich jména stejně nepamatovali. Každopádně jedno z nich je Morče, růžové s křídlama Růženka. (všechna růžová zvířátka s křídlama jsou Růženky-třeba růžový jelen s křídlama Růženka) Růžové morče s křídlama Růženka je velmi ušlechtilé morče. 

Deset z těchto imaginárních morčat se mnou dnes bylo u zubaře- začínají nosit rovnátka na přední zuby... a mají s tím trochu trable, protože se jim za ně zachytávají kousky mrkve. Já naštěstí mám rovnátka jen snímatelná, která mám nosit jakože přez noc.
Moje imaginární morčata podle všeho vidí jen chytří lidé. To jsem vydedukovala z toho, že kdykoliv jsem se zeptala někoho, zda je vidí, nikdy je neviděl. Ale já a moje ségra jo-a protože já jsem poichopitelně velmi chytrá, znamaná to, že má imaginární morčata vidí jen chytří lidé. (něco jako Císařovy nové šaty, jenže lepší!)

Taky tam s námi byli Kyouya a Ginga. Kyouya se celou dobu tvářil jako tvrďák, ale všichni věděli (i ta morčata), že má ze zubaře strach. Víte, on je bezdomovec. Určitě se celý život cpe odpadky a zubní kartáček v životě neviděl. Zato Ginga skoro celou dobu spal, a chrápal... i když si na něj nějaký cizí pán sedl-asi ho neviděl. (všimla jsem si, že Kyouyu a Gingu taky většina lidí nevidí- asi něco jako u těch morčat.



Do školy jsem přišla pozdě... na dějiny výtvarné kultury. Ale ta hodiny byla strašně nudná. Po dějinách máme mít matematiku, jenže nám odpadla a místo ní jsme měli tělocvik, který máme obvykle sedmou hodinu. Takže jsme vy výsledku končili po páté. Jéééé....

Štěpa se mnou jela do výtvarných potřeb. Příští týden totiž jedeme se školou malovat a musela jsem si nakoupit věci. Konečně mám tu skvělou 48kusovou sudu akvarelových pastelek. ♥ Huráááááá.....!!!Dál jsem si koupila: Suché pastely, obyčejné tužky (2B-8B), tuš, perko, centropenku, kusové pastelky a desky A2.
Skvělé...!
Zjistila jsem, že je na mě při nakupování hrozně vtipný pohled. XD Fakt jako socka... za ten nákup jsem slovní spojení "to nejlevnější" řekla hrozně mockrát. (+ ještě "jééé... to je levný!" a taky: "kalik to zatím stojí? Abych se do toho vešla..." No.. všla jsem se).

Štěpa mi dneska řekla, že jsem fakt magor. XD A myselala to vážně... jééé. No jo, to když se rozjedu... a začala jsem jí vykládat o mých imaginárních morčtech. :3

A nebo když byla řeč o Isic kartách. (má to co dělat s nějakými slevami na kdoví co, jsem out. XD)
A já: "Isic karty? Co to je?"
-odpověď si napamatuju-
Já na to:
"Já jen že Isac se jmenuje jeden team z Beyblade..." (moje chyba... ale vyslovuje se to stejně. :D)

-No commento-

No nic... jdu se dívat na Metal Fusion. (Beyblade... pochopitelně. Série 4.)
Kyouya a Ginaga čekají. XD


Y O N E


Jo... zapoměla jsem. :3
Včera jsem dostala k narozeninám dva absolutně úžasné obrázky. :D Jeden od Kinixuki a druhý od KaThey. Děkuju. Moc děkuju! ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥
Ale prozatím si je nechám pro sebe, dokud dotyčné neuváží za vhodné je zveřejnit. :3

Asi vážně nejsem umělec

15. června 2010 v 17:36 | Yone Yeanling |  Deníček
Tohle bude zase slohák… pro jednou.

Mimochodem, dneska mám narozeniny… sedmnácté. Ale asi to všichni víte, protože kolem toho dělám děsný tyátr. Ale prostě tak…
Já jsem taková stařena… ojojoj.
Dnes jsem zaspala. Probudila jsem se o hodinu a půl později, než mám- tedy v sedm. To už mám být dávno na cestě. První hodinu míváme našeho "nejoblíbenějšího" profesora. (jak s oblibou prohlašuje- jeho hlášky typu "Ještě stále jsem váš nejoblíbenější učitel?" a podobně, jsou na denním pořádku. (ale příští rok bude mít místo nás Hračky. Těš se VERizo. XD)) A věděla jsem, že vezme moje spolužáky kreslit ven, mě ne, protože jsem zaspala. Prostě jsem věděla, že mi utečou. XD A já chytračka ani nemám číslo na nikoho z Grafiky.
Přišla jsem do školy-a nikde nikdo-. Jak neočekávané! Tak jsem se rozhodla uskutečnit plán B-cesta k doktorce. Už tři týdny mě bolí na průduškách, tak jsem si myslela, že třeba mám nějaký zánět a že se budu moct místo školy a "Malování v plenéru" válet doma.
Zavolala jsem Aiko a předala jí svoje knihy, které jsem potřebovala vrátit do knihovny. (Děkuju za odvoz a omlouvám se za zničená záda, stejně tak za knihy, které mi pro mě vypůjčila. (Za Darrena Shana obzvláště, neb má opravdu ohyzdné obálky a já bych se styděla).
U doktorky jsem zjistila jen to, že to mám pravděpodobně od páteře a že mám jít na ortopedii. Achjo. To mi ještě scházelo… teď mi dohodí nějakou rehabilitaci a budu zase ztrácet čas zbytečným cvičením, co mi nepomáhá. A to jsem byla tak ráda, že jsem se toho před rokem zbavila! Doktorka mi napsala ten papír a já se mohla vrátit do školy.
Na Chemii a Fyziku.
Jedu si takhle veřejnou dopravou, když tu mi přijde SMS od Štěpy:
-Kdy jsi? Potrebuju te. :-)
Já:
-coze? Ja jsem teprv na ceste do skoly. Byla jsem u doktorky.
Ona:
-Ok.. tak na chemii. :-)
Já:
-Pokud ti jde o ten úkol, tak ho nemám…
(tady je vidět, jak uvažuju.)
Ne, o úkol nešlo. Jen o to, že Štěpa si na moje narozeniny vzpomněla. (což jsem byla překvapená) a dostala jsem od ní dort. (pravděpodobně z místní pekárny) Jéééé…. Měla jsem srašnou radost. :D Vznikly menší komplikace s tím, že se nedal vzít do ruky, ale naštěstí jsem s sebou měla hůlky, tak jsem ho mohla spořádat s jejich pomocí. :3
O chemii a fyzice jsme si hráli se stavebnicemi-stavěli jsme molekuly. I když jak kdo…
 OD TUD ČÍST...
A místo Výtvarné přípravy nás vzala profesorka na výstavu klauzurních prací (nebo čeho) na nějakou uměleckou vejšku… což je právě to, o čem chci nejvíc psát.
Asi nejsem umělec… a asi jsem hodně omezená. Ale umění je TOHLE? (*jak nikdo neví*) Podrobněji…
Jen málo z věcí, co se tam našly, jsem považovala za skutečně umělecké. Zcela zjevně jsem poznamenaná anime a mangou víc, než je zdrávo… ale je mi to jednou. Spousta těch prací byla skutečně odporných.
Nějaké téměř dětské kresbičky (ne… vysloveně dětské nebyli. Ale ani ne realistické a ani ne manga) absolutně nechutných, sexuálních výjevů. A ty polohy? Fuj… chvíli jsem na to zírala, a pak jsem co nejrychleji šla pryč. Ten styl kreslení se mi nelíbil. A ti lidé by byli i sami o sobě oškliví, i kdyby je nakreslil, třeba jak popíjí čaj.
A tohle byla jen jedna z těch věcí…
Většina těch prací byla tak perverzní!
Proč? Co lidi vede k tomu, dělat něco takového?
Nehledě na umělecké provedení. Fakt horror. Nic převratného. (i když třeba sochy byli docela obdivuhodné. Ty museli být dost těžké a ti kdo je dělali něco umět museli.)
Samozřejmě se tam našly i práce opravdu obdivuhodné. Jak jinak. Je to přeci jen umělecká vejška. Ale skoro nic, u čeho bych zůstala stát a zírat s výrazem: "Tohle někdo může dokázat?"

Asi jen očekávám od svého okolí moc.
Ale proč lidé považují za umění tohle, ale manga je odpad? Co to je za logiku… to mi uniká. Asi jsem jen omezená. Asi jsem jen malé dítě. Asi vážně jsem malé dítě.

Končím s tímhle slohákem.
Stejně má většina lidí na umění jiný názor.
Ale ta výstava byla dost psycho. Až někam půjdem příště, něco pro vás vyfotím…. Takhle to nemá smysl.

Y O N E

Co psát na blog?

14. června 2010 v 19:41 | Yone Yeanling |  Deníček
Nemám vůli nic dávat na blog…