Fňukání nad blogem

31. května 2010 v 21:06 | Yone Yeanling |  Sním
Mívám období, kdy se na svoje obrázky nemůžu ani podívat.

Mívám období, kdy se stydím sama za sebe.

Mívám období, kdy se cítím před návštěvníky tohohle blogu asi tak, jako na rentgenu.

Mívám období, kdy lituji, že jsem se ponořila do hlubokého světa internetu.

Mívám období, kdy bych byla raději, kdyby žádné Yone Y. nebyla...


Achjooo...

Já vím. Já vím.

Vím, že se nikdy nezavděčím všem. Vím, že přesto, že se budu snažit být hodná, přesto, že se budu snažit neudělat žádnou pitomost, tak ji stejně udělám.

Někdy si říkám,
o co se to vlastně snažím. O co?


Jde mi o to, aby mě druzí uznávali?

Asi jo...

V reálném světě jsem tak nevýrazná, že si mě na první pohled většina lidí ani nevšimne. Všichni mě berou hrozně vážně. Je to tím, že se tolik zamýšlím nad tím, co dělám? Je to tím, že se tolik snažím, abych někomu neublížila? Nikdy neplácám kraviny mezi lidmi, které neznám. Jo, s Aiko a Štěpou je to něco jiného... před těmi můžu mluvit o Králi Šamanů jak se mi zachce.

Nikdy jsem příliš nevyčnívala.

A vždycky jsem chtěla vyčnívat. Ne tak, jako outsider. Prostě jako někdo, kdo všem přijde trochu zvláštní, ale koho mají všichni vlastně docela rádi.

Pravděpodobně jim trochu zvláštní přijdu- při hodinách spím na lavicích. O přestávkách taky spím na lavicích. Nikdy nejím. Nikdy nemám peníze. Pořád nosím stejné oblečení. Jediné, co podle všeho ve volném čase dělám, je kreslení...


atp.


Řekla jsem si, že se nikdy nebudu stydět za to, jaká jsem.

Můžu svých činů litovat. Můžu litovat něčeho, co jsem zkazila...

Ale nikdy se nesmím stydět za to, jaká jsem.


A stejně mi to nejde.


Achjo... asi půjdu zase kreslit. Musím se z té nálady dostat.

Chci se na věci koukat z té hezké stránky.

Víte, dnes jsem si prošla očistcem a dozvěděla jsem se o článcích, na které jsem úplně zapomněla. Už jsem smazané... ale stejně mě mrzí, že tu byli. Ne, žádné kopírování. Šlo jen o jednovětné oznamy. Ale i tak...


Yone
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 31. května 2010 v 21:30 | Reagovat

Neber si to tak. :-) Ono - vyčnívat, chovat se výstředně, dávat v hodinách pozor a mít v kapse vždycky aspoň na chleba, není vždycky úplná výhra. Vím o čem mluvím. :-D
Hlavu vzhůru! Jednou z tebe bude velká malířka! :-)

2 Yone Yone | 31. května 2010 v 21:45 | Reagovat

[1]: Děkuju. *utírá slzu*
Já vím, že to není vždykcy plus. Vím to z vlastní zkušenosti- moje ségra se chová výstředně a pak jí nikdo nebere vážně ani když chce. XD Mě zase berou vážně i když něco říkám z legrace a nikdo to nechápe.

3 KaThea KaThea | Web | 31. května 2010 v 22:06 | Reagovat

Taky mívám "období", kdy se stydím sama za sebe... To bohužel nejsou jen období, to je pořád. :D ("Baka, nesměj se! To to nemůžeš brát trochu vážně?" _ "Já to beru vážně, ale já jsem vždycky šťastná, když jsem na počítači... OK, nebudu to dávat najevo smajlíkama. :D" _ "A cos teď udělala? Závislačko!")
Rentgem, hm? Záviděla jsem Žumpěm, protože si mohla na blog psát, co chtěla, protože jí tam skoro nikdo nechodil... Vždydky přemýšlím, co si o mě budou návštěvníci mysle... Pořád... Užířrá mě to... Vlastně mě ten blog hrozně omezuje. Nemůžu si psát do povídek, co chci, protože se bojím, co si o mě budou myslet lidé, kteří to budou číst... Ale zárověň je chci zveřejňovat... (Ne, už zase mluvím jen o sobě!! Já ten komentář snad radši neodešlu! Ale to by byla škoda, když už jsem toho tolik napsala.)
"Někdo, kdo všem přijde trochu zvláštní, ale koho mají všichni vlastně docela rádi." ... Je to vůbec možné? Asi ano, ale takových lidí je málo. A není možné se takovým člověkem stát, promiň, taková se musíš narodit... Aspoň podle mě. Já "vyznávám" snažím-se-být-normální-a-nenápadná-ale-nedaří-se-mi-to styl. :D Chci, aby si mě lidi nevšímali. Aby si mě nepamatovali. A aby na mě hlavně nečuměli! Chtěla bych mít bílé vlasy s jedním černým pruhem, ale nemůžu, protože by na mě všichni čuměli a to bych nepřežila. :( (Neee, zase mluvím jen o sobě! Vážně jsem sobecká! :( )
Ups, to je zas dlouhý komentář. :D A většinou je o mě! :( Radši ty komentáře přestanu psát... (Oh ne, znovu už ne, zrovna včera mě to nepsací období přešlo!)

4 KaThea KaThea | Web | 31. května 2010 v 22:08 | Reagovat

[3]: Je krátký... jen šestnáct řádků. xD
Ne, gomen za tento zbytečný komentář, už to neudělám... T_T

5 VERiza VERiza | 31. května 2010 v 22:43 | Reagovat

Musela jsem si do pc stričt mp3, aby se mi nabila a já měla s čím přežívat zítra tam.
Chápu tě, celý tento článek chápu.
Řádek začínající slovy Mívám č. 1.,2.,4., a 5., jako by mi mluvil z duše. Ale narodzíl od tebe a Kethey, je mi jedno, co si o mě myslí lidi, čtoucí VERIZU, píšu tam, co mě zrovna napadne, vylévám ze sebe to, co zrovna chci, lidi to nechápou a mě je to i celkem jedno, většinu z nich v životě neuvidím. Občas, třeba jako dneska jsem to co jsem chtěla ve škole vylejvala i slovně ze sebe ven, jenže je tu ryziko, že už nikdy nebudu pochopena spolužáky tak, jako dřív a navíc, vždycky se za sebe začnu stydět a hrozně se soustředit na to, co dělám. Začne mi vadit můj hlas při smíchu, reakce a pohyby mého těla a začnu si vadit celá a říkat si, jak ty lidi musím srát a stáhnu se do ústraní. Tady už mě ty lidi znají 13 let, přistupují ke mě s předsudky při každém kontaktu a tak i já k ním, mají na mě určitý názor a já na ně, známe se, vím, co od koho čekat, jenže co přijde TAM? na sš?
Toho se děsím, nikdy, NIKDY nechci říkat, ZLATÁ ZŠ a hrozně se bojím, abych to kvůli liem v září neřekla, ale já mooc dofuám, že ne.
A víš co je nejhroší? Když chce člověk být SVŮJ a na nic si nehrát a chovat se přirozeně a najednou zjistíš, že na to se v dnešním světě už nehraje, kdo není pozér a nepřetváří se ku davu, nežije.
Omlouvám se za překlepy, omlouvám se za nesmyslný plky, mp3 se snad už nabila, já to po sobě číst nebudu, sedím tu po tmě, píšu z paměti, tak to taky vypadá a maminka mě nutí jít od toho pryč.
Tak se měj a kliid, kreslíš suprově!
Jo a ještě něco, jen tak se nevidí, že by někdo na blog psal tak toevřeně a pravdivě, jak se věcí mají.
Ty se přiznáš, že nemáš v kapse prachy na svačiu, někdo by psal, že tam má dvě stovky denně na svačinu a podobně.
A hodná furt a na všechny chci být taky, jenže mi stále nijak endochází, že to dneska nikoho nezajímá, jenže já nechci bejt zlá, já neumím bejt zlá a nejsem, dokud to není fakt nutný... Asi se občas řídím tím, že "boží mlýny melou", celkem se mi určitý věci vrátily a dost silně jsem dostala přes držku, tak proč být dál zlá? :-D
Ježiš, to bude spleť plků, až to odešlu, ale co, dlouho jsem nenapsala. Omlouvám se, fakt sem chodím, fakt to ČTU, jen nejsem schopná komentovat...

6 Lizz Lizz | Web | 1. června 2010 v 7:06 | Reagovat

Ahoj, hele tohle období zná asi každej... Jenom doufám, že tě to brzo přejde, protože si tím jenom zbytečně zkracuješ život... ;) :D Jako by nebylo jedno, co si o tobě druzí myslí...xD Pár lidí tě má rádo a to je hlavní, ne? :D Na ty ostatní se přece můžeš z vysoka ****** :D Teda já vím, že to není tak jednoduché, ale tak především si jejich názory nemusíš brát tolik k srdci... ;) :) Co se toho dávání pozor ve škole týče... Koho to zajímá? :D KDo by vydržel dávat pozor? Pche...xD :D Otrava :D Navíc, dokud prolejzáš s nějakými relativně dobrými známkami může jim být šumák, co děláš, ne? :D
K těm článkům na blogu... I tady bych ráda napsala, že je jedno, co píšeš, protože to píšeš ty a v dnešní době si může každý psát co chce... Jo, teoreticky to funguje, ale prakticky je to jinak... xD Docela ráda vzpomínám na doby, kdy mě na blog chodilo všeho všudy pět lidí a já si mohla psát cokoliv... Dneska už bych to neudělala... Jednak proto, že ty lidi znám líp a tak trochu mě i zajímá, co si o mě budou myslet, ale to není to hlavní... Přesto bych se i nějak dokázala přenést a psát si co budu chtít... Problém jsou ti "opravdoví" lidé, které znám z reálu :D Tam už si nemůžu napsat co chci... Jednak proto, že jeden z těch lidí je i teta... (nejradši bych se něčím umlátila, proč já blbka jí tu adresu dala?:D) A přes některý věci prostě vlak nejede no... :D
Jenom ještě... Nemáš peníze? No a co? Takových je lidí... A věř mi, že peníze a najenovější oblečení nejsou všechno... Ani zdaleka ne...xD Jasně, jsou důležité, protože bez nich byjeden například chcípnul hlady (takhle bych teda umřít něchtěla.. to už se snad radši i utopit a to ,že je pěkně blbá smrt :D).
Ehm omlouvám se za ten výlev... Ty kecy o mojí maličkosti ignoruj a ty rádoby nevím jaké poznámky k té tvojí radši taky, ale já to prostě musela napsat:D Gomen :D

7 KaThea KaThea | Web | 1. června 2010 v 7:10 | Reagovat

[5]: Neee! 21, 22, 23, 24, 25... uf, dobrý, nepřekonalo to můj rekord. :D Ehm, gomen... :D

Taky se bojím jít na sš... Nesnáším ty lidi už teď a to je ani neznám... Hloupé, co? Ale já už nedokážu věřit, že to bude lepší, přestože jsem slyšela, že na sš je to lepší; vždycky, když jsem přešla do jiné třídy, jsem doufala, že tam budou lepší lidi a vždycky to bylo horší, teď už doufat nedokážu...

Já jsem hodná, aspoň mám takový pocit, ale myslím, že se ani nesnažím být... Já vím, že bezohlední lidé mají lehčí život, ale já prostě jiná být nedokážu a snad ani nechci...

(To je ale zbytečný komentář, odeslat, neodeslat...? Radši ano, když jsem se s ním tak psala...)

8 Yone Yone | 1. června 2010 v 8:45 | Reagovat

[3]: Taky se nesnažím nikým stát… ale prostě jsem se taková nenarodila. XD Ale nechtít se ani trochu změnit a pokaždé si říct, no jo s tím nic neudělám, taková já prostě jsem. Je taky špatně.
Já chci aby si mě lidi všímali. Jsem strašně ctižádostivá v hromadě ohledů. Boužel jsem se nenarodila krásná, takže mi pořád něco vadí… mám takový problém: Vždycky si říkám, proč by se měl někdo chtít bavit s někým, jako jsem já. Je to fakt hrozné, když se nad tím zamyslím. XDDD Asi trpím utkvělým pocitem méněcennosti.
Proto jsem si vždycky přála blog, na který by chodilo hodně lidí. Ale teď, když ho mám, si připadám, jako bych sem psala až moc.

[5]: No jo… já vím, že vy na VERIZU píšete všecko… Jenže ten váš blog je takový… intelektuální. XD Podle těch vašich článků je spíš poznat, že mozek máte a ne to, že vám chybí. Mě asi chybí. Když se nad sebou zamyslím, řeknu si, že jsem divná. Když se nad sebou nezamýšlím, říkám si, že jsem docela normální.
Každopádně jsem svá… protože na Beyblade se touhle dobou z pozéřiny nikdo nekouká. A příliš mnohou soukromého humoru už taky IN nebude.
A děkuju za povzbuzení. :3 A děkuju, že si myslíš že píšu na blog otevřeně.. to mě těší. :D Vždycky jsem chtěla psát otevřeně… :D

[6]: Děkuju, děkuju... já to vím. Vím, že je důležité, že sem chodí i lidé, kteří sem chodí rádi... :3 A že bych si negativní komentáře (které tu stejně nejsou často) neměla brát příliš k srdci. Včera mi vlastně nikdo nic nenapsal... jen jsem si trochu prošla očistcem. A zase jsem si uvědomila ty věci....
Mě lidé z reálu na blogu nevadí. Oni jsou to vlastně jen mí nejlepší přátelé co o tomto blogu vědí. (Aiko, Taya a Kyuu). :3

Ojojoj... musím běžet do praxe. XD

9 Kay Kay | Web | 1. června 2010 v 15:29 | Reagovat

Tohle znám, tyhle stavy má spoustu lidí. Mám taky jistou představu, jak chci aby mě lidi vnímali úplně jinak. Kolikrát bych nejraději úplně všechno vymazala a prostě abych nebyla. Ale vždycky se snažím to změnit a něčeho dosáhnout. Každý to má trochu jinak. Ale líbí se mi to čím se řídíš. Nikdy se nestyď za to jaká si :) Tím se drž pořád. Protože co by to pak bylo za život, snažit se ze sebe udělat někoho jiného. Každý tě má brát takovou jaká jsi :)

10 Páťa z YUJINA Páťa z YUJINA | Web | 1. června 2010 v 17:31 | Reagovat

Nic si z toho nedělej..takový nálady mám taky, že se nesnášim, ale pak když mě něco potěší, jsem ráda, že jsem a že mám svý krásný dlouhý vlasy..:)))
Ten konec jen tak vypusť, musim si pochválit vlasy :D

11 kinixuki kinixuki | Web | 1. června 2010 v 17:55 | Reagovat

Ehe, to jsme na tom nějak podobně :) Koukej se na to z té nejlepší stránky, ze které to jde. Všeeeechno je o přístupu :)

12 Yone Yone | 1. června 2010 v 18:44 | Reagovat

[9]: No jo... tyhle stavy má asi každej člověk... třebe je to jen důkaz, že přeci jen jsem taky člověk.
Děkuju. :3
Snažím se být, jaká jsem a brát ostatní takové, jací jsou... proto nikoho předem neodsuzuji, protože každý má nějaký důvod k tomu jaký je. I já ten důvod mám, proto se za sebe nechci stydět.
[10]: XDDD No jo... a já mám tak hnusný, řídký a krátký vlasy. XD (ale bduu je mít krásné a husté- až si je natupíruju. XDDDD)
[11]: Já vím, já vím... už jsem v pohodě... už jsem úúúúplně v pohodě. (alespoň doufám...)

13 Skye Skye | Web | 1. června 2010 v 19:33 | Reagovat

Popravdě, kdyř čtu články podobného typu, nikdy nevím, co k nim napsat. Nedokážu popsat slovy ty zmatené myšlenky a pocity.
Musím ale přiznat, že vcelku chápu, co cítíš. (alespoň si myslím). Občas se cítím podobně. Bývám na sebe hrozně naštvaná, protože se mezi spolužáky hrozně přetvařuju. Nedokážu dát najevo svojí pravou osobnost. Pr ně jsem ta milá, usměvavá a optimistická holka, co občas udělá něco bláznivýho nebo vtipnýho. Bojím se, že když se budu chovat jinak, tak si o mě budou myslet, že jsem divná.
Ale dá se říct, že moc nevyčnívám (což mi ani zas tak nevadí) Teda, ne že bych přímo zapadala. Ve třídě plné rozmazlených fracků, kteří se dostali na gympl jenom pro to, že rodiče dali příspěvek škole si připadám občas mírně sockoidně xD Na oblečení mi totiž moc nezáleží, nakupovat s holkama skoro vůbecnechodím (protože nemám peníze xD)
No, doufám, že tě můj komentář alespoň mírně povzbudil (a že si nemyslíš, že jsem totální cvok xD)

14 Yone Yone | 1. června 2010 v 19:48 | Reagovat

[13]: Hmmm... já se před svými spolužáky nepřetvařuju. Já jsem před nimi... prostě žádná. Nechovám se nijak... většinou ani nic neříkám. Proto mě berou tak vážně. A proto, že pořád spím a málo jím v nich asi vzbuzuji nějaké pocity lítosti, protože mi už několikrát někdo nabídl část své svačiny. Lidé ode mně jsou docela hodní. Ale já jsem zvyklá držet se lidí co znám už dlouho a seznamuju se velmi těžko.

Ále jo... takhle jsem se cítila včera. Já se z těchto nálad obvykle přez noc vyspím. XD Druhý den už bývá většinou všecko zase okay. Jsem z převážné většiny optimista. (i když někdy trochu sarkastický. (třeba když s někým mluvím o své nebo jeho budoucnosti, většinou naše úvahy končí mými slovy: "ále co... stejně bude za čtyři roky konec světa.")

15 Ranya Ranya | Web | 3. června 2010 v 13:52 | Reagovat

budu proti ostatním "líná" a nenapíšu k tomu slohák.. neber si to osobně..

tyhle pocity mi přijdou jako hodně rozšířené. já už se jim vyhýbám -nebo jsem v nich trvale?-, každopádně mě netrápí, ale znám málokoho, kterému by se úplně vyhnuly.. tož - hlavu vzhůru. ;)

16 Yone Yone | 3. června 2010 v 14:29 | Reagovat

[15]: Já vím... Vím, že se takhle cítí každý. :3 Ale stejně jsem to musela napsat. ^_^ No jo... už je to v pohodě. TYhle pocity se mě nikdy nedrží dlouho. :D

17 abunai abunai | Web | 3. června 2010 v 18:58 | Reagovat

Holka, mluvíš mi z duše ... nevím, co víc k tomu říct .. co se reality týče, chovám se úplně stejně .. neustále - přestože nechci, ale už jsem asi taková ..
(ráda bych ti k tomu napsala něco moudrého a chytrého .. ale nic mě bohužel nenapadá x) :D takže ti tu nechám jen takový polovičatý a nicneříkající koment .. ach jo)

18 Yone Yone | 3. června 2010 v 20:45 | Reagovat

[17]: Mě stačí, když napíšeš tohle. :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama