Jeden starý zaprášený příběh.....

10. října 2009 v 12:21 | Yone |  Sním
Tak..... tohle je příběh co jsem začala psát hodně hodně hodně dávno. Bylo to tehdy, kdyyž jsem byla na začátku osmé třídy se školou malovat.... byl to krásnej čas. Nejlepší plenér- říkali jsme mu plenér s Nightwish, protože jsme tam často poslouchali NW.

Dávám to sem, protože nechci, aby čas který jsem tomu věnovala upadl v zapomění.... a krom toho je to jediný příběh, který jsem kdy skoro dokončila. I když je to jen asi dvanáct kapitol... a jedna z nich mi stále chybí, dalo by se říct, že je to dokončené....
takže kdyby někdo projevil zájem si to přečíst budu postupně přidávat další části.

Je to o upírech. X3
A ještě jsem to nepojmenovala.
PS: budte ne mě hodní.... vemte v úvahu, že jsem to psala ve čtrnácti letech. *_* (dva roky zpátky....)

Věnování:
Celé to bylo psané pro mou drahou Kyuu.... ale i pro vás všechny, co si to přečtete.

For Kyuu: Pamatuješ?

Byl chladný letní večer....stál jsem u otevřeného okna a bezmyšlenkovitě jsem sledoval jak venku houstne mlha....měl jsem zvláštní pocit že na něco čekám...na něco nebo ...na někoho....ale za celý svět jsem si nemohl vzpomenout na co...nebo na koho?

Obloha byla úplně temná, ale jakýmsi nevysvětlitelným způsobem jsem viděl úplně jasně.Pohlem se mi zachytil na zahradní brance...že by právě tudy měl ten kdosi přijít? A čekám vůbec na někoho? Zahraní zídka byla hodně vysoká...víc než u nás doma...možná že opravdu nejsem doma.... Ne. To není možné jsem doma a tohle je můj pokoj.V koutku levého oka jsem zahlédl pohyb...otočil jsem se tím směrem...
V mlze jsem zahlédl čísi siluetu...byla to velmi vysoká silueta...Stála nehybně jako by něco pozorovala...Náhle jako ve snu se mlha rozplynula abych mohl spatřit onu záhadnou postavu...Byl to nějaký kluk,mohlo mu být...asi dvacet pět.......Stál nehybně s rukama podél těla,měl velmi bledou kůži...asi jako někdo kdo byl dlouho ve tmě,vlasy měl černé na sobě měl dlouhý plášť velmi tmavé barvy možná černý ale mohl být klidně třeba modrý.Do očí jsem mu neviděl,ale měl jsem pocit,že se dívá někam ke kraji budovy. Pohlédl jsem tím směrem také a naskytla se mi strašný pohled...Dům hořel! Z krajního okna šlehaly plameny vysoko do vzduchu a z vedlejšího okna se také už začínal valit hustý černý kouř...Vyděšeně jsem zíral na to dílo zkázy...Chtěl jsem vykřiknout,ale v krku jsem měl úplně sucho...Věděl jsem že jsem ne něco zapomněl...že jsem něco neudělal...ale za celý svět jsem si nemohl vzpomenout....otočil jsem se ke dveřím....musím se odtud dostat...než vzplane celý dům....Dvěma skoky jsem přeběhl celou místnost...Rozrazil jsem dveře...do pokoje se valí kouř....kašlu....žár mi ožehl obličej....vracím se do pokoje....rozhlížím se kolem sebe....nic mě nenapadá....musím se odsud dostat...abych neuhořel....v zoufalství přiskakuji k oknu....Nahýbám se...oči mi těkají po zahradě....Pohled se mi zastavuje na tom klukovi...dívá se mým směrem...pohledl mi do očí...je to velmi matoucí pohled...tmavý...tak temný jako sama noc...není v něm ani trocha soucitu,ale není ani opovržlivý....tak klidný....panika ve mě se ztrácí...
Kyne mi rukou abych šel za ním...ale já nemůžu...dělí nás tři patra...Už zase cítím prudký žár ohně...znovu mi kyne rukou...cožpak chci umřít uhořením?.....Otáčí se ....do očí mě pálí dým....skáču...a ta bolest...ta hrozná bolest...a pak už nic....z dáli ke mě doniká zvuk blížících se hasičských vozů......A ta tma...ta ledová tma.....

Prudce jsem se posadil.Všude kolem mě byla tma.Rozhlédl jsem se.Ne,ani známka po sebemenším plamínku.A to ticho.Ticho jako v hrobě.Jen z dáli,ale z opravdu velké dáli slyším zvuk jedoucích aut.Ne,vlastně ne...ještě jeden zvuk slyším,rozléhá se mi v uších...tlukot mého vlastního srdce.,zní mi v uších....čím dál tím tišeji...
A v hlavě se mi taky vyjasňuje...vzpomínky se vracejí....Byl to jenom sen.Jen ve snu jsem se znovuvrátil....Domů,...


Yone♥
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lady.Cho* Lady.Cho* | Web | 10. října 2009 v 14:07 | Reagovat

Páni...
Moc nádherné!!!
Taky píšu, ale tomuhle se nevyrovnám!

2 Yone Yone | 10. října 2009 v 15:12 | Reagovat

[1]: Ah děkuji.... :D
No.... tak to tak zejtra přidám další kapitolu. :D

3 Kyuu-sempai Kyuu-sempai | 11. října 2009 v 9:48 | Reagovat

Pamatuju...pořád...Tenhle plenér má v mích vzpomínkách nevyčíslitelnou hodnotu...Je to něco, co bych za nic nedala...Tyhle vzpomínky jsou neuvěřitelně drahocenné...Zamknuté hluboko, v pevné truhle tak, aby se k nim nikdo nemohl dostat a poničit je...
Ještě si pamatuju, že když jsi mi věnovala tenhle příběh...Byla jsem tak neuvěřitelně ráda...Nemohla jsem uvěřit, že někdo věnoval MĚ, něco tak nádherného...

4 Yone Yone | 11. října 2009 v 10:06 | Reagovat

[3]: Hehe....
Nádherného? XD Děkuju.... XD Ale k nádhernosti to má ještě daleko. X3

5 simprerato simprerato | 11. února 2010 v 9:18 | Reagovat

ppáni. zní to úchvatně :) moc se mi to líbí :) dáš mi tu adresu? :D:D

6 Yone Yone | 11. února 2010 v 17:57 | Reagovat

[5]: Hihi... tak já to sem hodím. XD (i když to znamená, že to budu muset dopsat.)

7 Myšák Myšák | Web | 12. února 2010 v 20:38 | Reagovat

Vypadá to dobře, jdu na další :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama