Kupte si Vějíř 2014

29. dubna 2014 v 19:31 | Yone Yeanling
Budou tam super komiksy od mých kamarádů umělců.

A taky můj+skyein... lalala.
 

Já nechci, aby mi to tu smazali!

15. března 2014 v 11:40 | Yone Yeanling
Ještě ne! ještě jsem si neuložila a nevytiskla všecky články!
čau mňau.
Mám se krásně.
Mám uměleckou skupinu. Dvě.
Studuju Komiks a ilustraci pro děti, což je nejlepší.
Mám nejlepší spolužáky na světě.
A hromadu domácích úkolů.
Nestíhám.
Kreslím.

Jde mi z toho hlava kolem

9. července 2013 v 11:14 | Yone Yeanling
Opravdu.
Cosplay. ne, fakt to už teď nevzdám, nesmím!
V sobotu odpoledne jsem byla venku s Jíťou (Taya). Vlastně celý minulý týden jsem strávila se starou partou- Tamara, Kyuu, Klára, Jíťa a k tomu ještě Jozefína z Tamíkovi třídy. Tamara v pátek odjela do Británie. Bude studovat v Lutonu grafiku. Pět let... kdoví, jestli se sem ještě vrátí. u___u No, přinejmeším letos na Vánoce se vrátí určitě. Bude mi chybět.
Ale to odbíhám.
V sobotu jsem byla venku s Jíťou. Ona předtím studovala Módní návrhářství, tudíž ví, narozdíl ode mě, jak se dělají střihy a umí šít... já neumím nic. O cosplayi jsme spolu nemluvili, možná ani neví, že se k tomu chystám. Je jasné, že na to nemám, jsem naivní, když si myslím, že jen tak, když jsem nikdy nešila a nestřihovala (snad jen ten minulý cosplay, co stál za houby) hnedka něco vytvořím jen tak, bez vědomostí, bez zkušeností. Něco, co by nějak vypadalo. Ale prostě se o to musím pokusit, protože už to nevzdám. u___u Bude to drahá sranda, na to, abych to zkazila, ale i tak.
Tenhle týden musím vytvořit střih. Možná už dnes bych si měla zajet do švadlenky koupit střihovací papír a vlastně všechno, protože doma nemáme k šití nic... takže 1) papír 2)metr 3)náprstky 4)tužka na látku 5)nitě 6)jehly 7)špendlíky...
Příští týden už je art camp. Potom jedu k babičce. Pak možná někam s Kyuu... není čas lelkovat. A to jsem chtěla ještě vytvořit to fotoalbum a namalovat druhý obrázek do té soutěže. Nevím, co mám dělat dřív a to se ještě najdou tací, kteří mi říkají, že se mám, že mám volno. Achjo. >__<

Ani na tenhle článek vlastně nemám čas.
 


Uteklo to.

11. června 2013 v 0:47 | Yone Yeanling
Když jsem byla v prváku, někdy na začátku září, udělala jsem si souhrn o spolužácích. Jsem ráda, že jsem to udělala, protože to teď můžu porovnat... co se změnilo? (Přinejmenším to, že nepíšu mezi kažou větou tisíce teček. XD)
Jak mě se po nich bude stýskat! Pár věcí se nezměnilo. Pořád mám zpětně pocit, že jsem se celé ty čtyři roky jen dívala, jak se oni skvěle baví. Je mi z toho trochu smutno. Během prváku do naší třídy přibyli další dva lidé- Segi a Verča. Polovinu druháku u nás byla ještě Bára H., než nadobro odešla ze školy, ale to je jiný příběh a ten si budeme vyprávět jindy (nebo taky ne). Ve čtvrťáku přestoupil z jiné umělecké školy Anton.

Segi: Můj nejlepší kámoš ze třídy. Můžu to tak říct, jelikož jedině s ním jsem se vlastně za ty čtyři roky bavila víc. To proto, že on jako první projevil zájem se mnou komunikovat. Mám slíbené, že mně o prázdninách vezme na sushi... a příští leden bude znovu zkoušet přijímačky do Plzně, kde já budu studovat.
Komunikativní a přátelský kluk, co si najde společný zájem snad s každým. Poslouchá širokou škálu hudby, dívá se na širokou škálu filmů. Zajímá se o grafický design a je mezi čtyřmi nejlepšími grafiky ve třídě (podle mne). Cigarety kouřit přestal a zase začal.

Prokop: Můj oblíbený spolužák. Kouzelník, showman, hudebník, filmař... talentovaný a líný. Člen mojí grafické 4. XDPřestože se na maturitu skoro neučil, je z nás nakonec za největšího premianta. Na plese jsme nastupovali spolu a já byla ráda. Jeden ze dvou lidí, kteří se se mnou na rozlučce rozloučili polibkem na tvář. XD (Ou jé, líbací třída... dostala jsem pusu i od učitelky! :D). O vysvědčení to byl on, kdo mě přesvědčil, abych šla na druhou rozlučku (ne že by mě přemlouval... mě nikdy nikdo nepřemlouvá. Ale zeptal se asi třikrát, jestli přijdu... nakonec to byla párty já a kluci, ale to je jiný příběh a ten si budeme vyprávět jindy.)

Filip: Introvert. Mlčí a spí, jediný člověk, kterého znám, co dokáže půl dne strávit koukáním do prázdna (nepište mi lidi, že to taky děláte, nevěřím vám ani slovo! Tohle jste neviděli. :D). Má plackovač, kterému vděčím za krásné placky k maturitní práci. Hlásil se na stejný obor jako já, ale nedostal se.

David: Milej a hodnej kluk. Dobře vaří a je asi úplně nejlepší grafik ze třídy. Dostává zakázky a vydělává peníze... a pak utráci za kvalitní potraviny. Trochu workoholik. :D Na jeho zahradě se konala páteční rozlučka. Jde do Plzně na grafiku, takže jsme vlastně pořád spolustudenti.

Anton: Flákač. Nastoupil k nám na začátku čtvrťáku a pěknou dobu mě ročiloval svejma flákačskejma řečma. Nakonec jsem si zvykla a o maturitě jsme se spolu bavili a byla to docela sranda. Jo, je vtipnej... ale lempl. Do třídy zapadl snadno, úplně jsem se divila- asi některé z nich znal z dřívějška, protože jeho přítelkyně je minulá absolventka našeho oboru.

Markéta: Nejvíc se změnila. V prváku mi s Ester říkali, že sjem roztomilá, ve druháku se se mnou dělila o sváču, ve třeťáku si nepamatuju a ve čtvrťáku náš vztah nějak ochladl. Nakonec mne ale na rozlučce objala. :D

Ester: Hezká a milá slečna. Spolupracovali jsme spolu na maturitních otázkách. Nakonec jsem její část celou upravovala, ale i tak mi to pomohlo. Byla jediná, kdo se do toho pustil dostatečně včas... roztomilá s osobitým způsobem vyjadřování a slovníkem, jehož výrazy přešli do užívání celého oboru.

Verča: Kouzelná kráska. Verča se mi nejvíc líbí. I od prvního dojmu se mi nejvíc líbila... holka z lesa se smečkou psů. Milá s hezkým smíchem. Když k nám nastoupila, hrozně jsem doufala, že budem nejlepší kamarádky, ale nakonec si víc rozumněla s Esterkou. Vždycky, když jsme spolu prohodili pár slov, byla jsem hrozně šťastná.

Anežka: Prostě Anežka. Ani nevím, co bych o ní řekla. :D Ne že by nebyla výrazná osobnost, to ano. Čte knihy, chodí do divadla, přátelí se s Martinou...

Martina: Skvělá vypravěčka. :D I když říkala ty nejobyčejnější věci, znělo to zajímavě. Nejstarší ze třídy, největší sportovkyně. Sympatická, milá, přátelská.

Bára: Extrémní extrovertka. :D Tanečky, zpívání, herecké výkony... cílevědomá, sebevědomá a trochu přehnaně vztahovačná, věčně trpícím pocitem, že je všecko proti ní. Na začátku jsem s ní měla největší problém, přišla mi negativní a nepřátelská. Nakonec se mi jí všach podařilo lépe poznat a pochopit její reakce na věci. Příští rok studuje v Plzni grafiku- další ze čtveřice nejlepších grafických designérů v bývalí 4BP.


No, tak to by bylo stručně...

Ladádádata, maturita je moje <3

31. května 2013 v 23:55 | Yone Yeanling
Tak abych se také ozvala... :D
Dnešek byl jistě nezapomenutelným zážitkem. Ano, tento 31. květen utkví v mé paměti navždy - pro případ, že bych přeci něco zapomněla, píšu tenhle deníkový zápis na blog.
Angličtina začala slibně. Po tom, co jsem prohodila pár slov s Antonem, který přišel nejen včas, ale dokonce i dřív, než Filip, který šel po mě, jsem se odebrala do zkušební učebny, abych si vybrala otázku.

24. 24! měla jsem radost, když jsem to číslo viděla. Věděla jsem, že poslední dvě témata u angličtiny jsou totiž "My branch" a "My school". V tak štastnou otázku jsem ani nedoufala! Takže jsem byla relativně v klidu a zkouška byla... v pohodě. Víc v pohodě, než jsem čekala.

Chtěla jsem se mrknout na něco do češtiny nebo do dějin umění- proto jsem taky táhla do školy tu krosnu učení. Ale čas mezi angličtinou a češtinou jsme strávila maturantsky vystresovanými rozhovory s Ester a Verčou.

Čeština
Otázky číslo 19. číslo 19! Doháje, MOJE ČÍSLO. Ale byl to Cimrman. Ještě hodinu předtím jsem říkala holkám, že si hlavně nechci vytáhnout Petra a Lucii... a Cimrmana. XD Takže v první chvíli mě to polilo... ale nakonec jsem z toho vybruslila s přehledem. Paní profesorka mi potom na chodbě dokonce říkala, že mi ten Cimrman docela sedl. Já se smála, a přiznala, že jsem si ho vytáhnout moc nechtěla. Přála jsem si Spalovače Mrtvol.

Dějiny umění tak tady jsem měla opravdu strach.
16. a) Vývoj české gotické architektury b) Představitelé Francouzského a českého Impresionismu
V tu chvíli mi to přišlo jako katostrofální otázka, zpětně si říkám, že podobně katastrofální by byla téměř každá. Chvílemi jsem byla v háji. Nevěděla jsem, a profesorka mluvila za mne. Na druhou stranu, měla jsem i světlé mometny, kdy jsem mluvila a šlo to samo. Nicméně ve výsledku jsem měla pocit, že budu mít trojku. u___u

Technologie
23. 23!! Moje druhé číslo... vůbec nechápu, jak se mi mohlo podařit dostat k maturitě tyhle dvě čísla. XD Je to jen vtipná náhoda, ale i tak.
a) Materiály a tachnické pomůcky v užité grafice, počítačová grafika b) kaligrafie
Prrvní polovinu jsem se cítila jako trapák, vyjmenovávajíc všechny grafické techniky a pomůcky pro ně potřebné. Nakonec jsem řekal všechny, zabralo to chvíli a bylo ticho. Protože jsem se bála ticha, říkal jsem, ať se mě klidně na něco zeptají... řekli, ať jdu na další otázku, že se kdyžtak vrátíme. Tak jsem mluvila o kaligrafii, o které se toho podle mě moc říct nedá, ale řekla jsem všechno. Nakonec se mě zeptali ještě na pár věcí, věděla jsem téměř všechno- takže z technologie byl pocit dobrý.

Obhajoba praktické maturity
=fiasko. Zapomněla jsem říct tu nejpodstatnější věc, zapomněla jsem vlastně říct všechno podstatné a nakonec jsem skoro utekla. XD (volali mě zpátky, protože se chtěli na něco zeptat). Bála jsem se, že kvůli mé ubohé prezentaci (byla nejhorší) skončím nakonec s dvojkou, což by mě v případě mojí praktické maturity víc než mrzelo. Naštěstí to dopadlo dobře. Dostala jsem za jedna... stejně jako ze všeho ostaního.

Divila jsem se. Vůbec jsem nebyla schopná to pochopit. Dostala jsem samé jedničky? jistě, češtinu mi pokazí ta písemná, ale... dostala jsem samé jedničky? Stáli jsme tam v řadě a všichni nám blahopřáli. Někteří velice srdečně a pohnutě. Angličtinářka mi blahopřála třikrát. Když počítám i to, jak mě chválila krátce po skončení anglické části, tak vlastně čtyřikrát). Má to svůj hluboký důvod viz tenhle článek. Měla jsem radost, že jsem jí udělala radost. A taky, že jsem nezklamala češtinářku, která mi na konci roku zlepšila známku z češtiny a dala mi na vysvědčení dvojku, ačkoli známky jsemměla na docela čistou trojku.
Předsedkyně maturity byla milá celou dobu, na konci se s námi hezky oficiálně rozloučila a celou dobu se usmívala. Vlastně všeichni byli strašně hodní a i když jsem byla ve stresu, atmosféra nebyla nesnesitelná.

Ale jsem ráda, že to mám za sebou. Jen si to stále nejsem schopna uvědomit.

Další články


Kam dál